"O senzacích ať vypráví někdo jiný," prohlásil před pár lety v rozhovoru na musicserveru Ivan Král. V článku se budu tímto heslem řídit. (poznámka autora)

Anketa popularity se nikdy nezavděčí všem. Ať si o Slavíku myslí kdo chce co chce, těžko lze zpochybnit, že v předrevolučních časech měl zřejmě významnou výpovědní hodnotu o vkusu československých posluchačů. Také proto se soutěž stala tak velkým televizním fenoménem, že je tady stále (respektive po pauze znovu), a to skoro šedesát let po prvním ročníku.

Po přelomu tisíciletí a zesílení vlivu internetu však každoroční udílení připomínalo spíše parodii. Kauza střídala kauzu, zato jména vítězů zůstávala neměnná - zdálo se, že tomu tak bude snad na věčné časy. Karel Gott nasbíral celkem dvaačtyřicet vavřínů, Lucie Bílá dvacet, Kabát dvanáct.

Páteční vyhlášení Českého slavíka 21, udíleného po čtyřech letech pauzy vyhrazené na obrodu hlasovacího systému a celé ankety, napovědělo, že skutečně odstartovala nové éra.

Marek Ztracený, Ewa Farna, Mirai, to jsou její aktuální tváře. Tváře, které opravdu charakterizují současnou českou populární hudbu. Každý z nich se těší velké oblibě na sociálních sítích, jejich písně se pyšní miliony přehrání na streamovacích platformách.

Ztracený k tomu stihl za poslední rok a půl čtyřikrát zaplnit O2 arenu, Mirai vysypali z rukávu tolik rádiových hitů, že už je lze těžko spočítat. A Farna dokázala po vzoru světových hvězd písní "Tělo" otevřít společenské téma, které dosud platilo za tabu. Fanoušci je mají rádi nejen jako interprety, ale i jako sympatické osobnosti s pokorným vystupováním bez hvězdných manýr. Zkrátka je přijali za své, což v pop music vždy funguje.

Detailnější pohled do kompletní výsledkové listiny však dává na srozuměnou, že Slavíka je stále nutné vnímat v širším kontextu. Hudební repertoár totiž zřejmě nezůstává jediným kritériem, podle kterého se hlasující rozhodují.

Matematik Karel Janeček, který vzal anketu pod svůj patronát, sice opěvuje vlastní hlasovací systém D21 kudy chodí, i tady však platí, že nic není černobílé. Fanoušci od letoška už neseřazují své oblíbence v pořadí první, druhý, třetí, ale udělují všem vybraným interpretům jeden bod. Zvolit přitom mohou až pět možností v každé kategorii.

Janeček má pravdu, že tímto způsobem lze najít širší společenskou shodu, do popředí se tak dostanou interpreti, kteří méně vadí. Důkazem budiž to, že skupina Ortel, která by v ročníku 2017 - nebýt zásahu pořadatelů - porazila i Kabát, klesla až na sedmou příčku.

Zároveň ale s novým systémem ztrácí význam opravdové fanouškovské jádro. Hlasující dává na roveň svého vůbec nejoblíbenějšího umělce s tím, kterého do výběru zařadil s odřenýma ušima - třeba i proto, že už zkrátka více pro něj hlasovatelných jmen v přehledu nenašel.

Polepší si díky tomu interpreti, kteří sice nemají bohatou písňovou tvorbu, ale zato jsou mediálně hodně vidět a lidé si na ně při bádání koho tam ještě dám vzpomněli. Možná proto, že je zrovna zahlédli ve sledované televizní show, v nekonečném seriálu nebo na stránkách společenských magazínů.

Záleží tedy čistě na subjektivním posouzení jednotlivce, zda nový systém vede k relevantnějším výsledkům - jde totiž o to, jakou popularitu chce anketa měřit. Zatímco dříve se zajímala víc o tu ryze fanouškovskou, nyní jde po té povrchní, většinový vkus neurážející.

Samostatnou kapitolou se pak zdá být nová kategorie hip hop a rap. Lze pochopit, že pořadatelé chtěli oslovit mladší publikum, což se jim dle celkových slavičích výsledků nejspíš povedlo. Přesto zde tato sekce zatím působí jako pěst na oko. A sestava první trojice jakbysmet.

Vítězný Řezník otevřeně přiznal, že vlastně soutěžil jen z recese a aby na sebe upozornil - i díky masivní hlasovací kampani na sociálních sítích se mu tedy podařilo onu hledanou společenskou shodu obejít. Za ním se pak umístili Marpo a Raego, interpreti, kteří jsou nezpochybnitelně oblíbení, ze žánru se ale spíše vymaňují. Dokázali však oslovit také (nebo v Raegově případě především) mainstreamové posluchače, což při takto nastavených pravidlech zafungovalo.

Potvrdilo se, že rap je velmi specifická subkultura, jehož posluchači do televizní ankety tohoto typu většinou nehlasují. Kdyby ano, jména jako Yzomandias, Viktor Sheen nebo Nik Tendo, která co do počtu poslechů na Spotify válcují i popové hvězdy, by zákonitě musela být výše.

Český slavík se tedy ani letos nezavděčil všem a nebude tomu tak určitě ani v žádném z příštích ročníků. Vysoký počet hlasujících (přes 216 tisíc) a nejspíš i sledovanost vyhlášení na Nově však značí, že národ anketa zajímá a chce ji mít. Přestaňme do ní tedy pořád zbytečně kopat a berme ji raději s nadhledem - ostatně jinak ani její výsledné pořadí přijímat nelze.