Vaše tvorba je nesmírně pestrá a ve vlnách se mění. Střídáte jemné písničky s tvrdou kapelou nebo filmovou muzikou. Do toho malujete a kreslíte. Jsou žánry nebo tvůrčí světy, které vás lákají, ale ještě jste si na ně netroufla?

Láká mě napsat divadelní hru, ale hlavně psát libreta, opery. Hodně jsem se totiž rozjela při psaní vlastního libreta pro svou autorskou operu "Šípková Lulu". Plně jsem si uvědomila, jak je pro mě důležitá práce s textem. Ideálně spojit dohromady hudbu a text a rozmáchnout se do většího celku. Psát písničky je sice krásná činnost, ale tak trochu monotematická. Skládat hudbu k filmům a divadelním představením mě taky moc baví, ale tam zase nepracuji s texty. Uvědomila jsem si to už při práci na recitálu "8 hlav šílenství" s Gabrielou Míčovou v roli ruské básnířky Anny Barkovové. Sice nešlo o mé vlastní básně a dopisy, ale bavilo mě je zhudebňovat, pracovat s dramaturgií a dávat jim jinou vizi. Pokud nezasáhne vyšší moc, odvysílá se recitál 26. listopadu v České televizi.

Navenek působíte hodně divoce, živočišně a nekonvenčně. Možná magicky, skoro by se dalo říct, že jste něco jako divoženka. Podobně to lze cítit i z vaší tvorby, a to jak výtvarné, tak hudební. Na druhou stranu ve vás tuším i dost zodpovědnosti a cílevědomosti. Vnímám to dobře, nebo jste jiná? A jak jste k těmto vlastnostem přišla?

Co se týče zodpovědnosti a cílevědomosti, pochopila jsem naštěstí včas, že pokud nebudu v jistém ohledu systematická a přísná, nebudu moci být tak svobodná, jak si přeji. Tvůrčí svoboda a nezávislost musejí být vykoupeny nekonečnou prací okolo toho všeho. Nekončí to tím sednout si ke kytaře nebo k papíru. Samotná tvorba je jen jedna osminka koláče. Já zažívám velké profesní propady, ze kterých mě naštestí vždy vytrhla moje posedlost a touha tvořit nové věci. Za svůj největší úspěch proto považuji vytrvalost a neutuchající inspiraci. Všechno ostatní je až příliš vrtkavé a nestabilní. Potřebuju řád, abych si tu svou divokost a nekonvenčnost mohla uchovat.

Na podzim vám vyšla deska "Tam v hluboké tmě tepe a září". Je velmi intimní, osobní, plná erotiky, končí nirvanou. Jako by navazovala na podobně laděnou "Tajemství (s)prostěradel". Co stálo u jejího zrodu?

Máte pravdu. Ta alba si jsou v lecčem podobná. Skládala jsem je sama ve velmi intimním procesu. Vlastně "Tajemství (s)prostěradel" byla moje poslední autorská sólovka před "Tam v hluboké tmě tepe a září", ke které jsem malovala každý obal CD akvarelem, takže každý kus byl originál. K aktuálnímu albu, které vyšlo na vinylu po sedmi letech od "(S)prostěradel", jsem zase vytvořila sérii erotických hlubotiskových grafik. Spouštěčem k oběma nahrávkám byly city a láska. U "Tajemství (s)prostěradel" se mi do toho ještě přimíchala příroda a halucinogenní sny. Nové dílo je zase více napojeno na mystiku a kontrasty světla a tmy.

Kolekce vyšla na 10palcovém vinylu v limitovaném nákladu, zároveň ji prodáváte i se svými erotickými grafikami, které vznikaly v době karantén. Byla pro vás covidová pandemie něčím inspirativní? Co vám ta doba dala a co vzala? Jak se kvůli ní změnil váš život?

V první vlně lockdownu jsem hodně pracovala. Dopisovala jsem operu, hostovala na albech Vladimíra Václavka, Budoáru staré dámy, složila hudbu ke krátkému filmu a audioknize. Vydala jsem svůj první vinyl "Hrdinům naší doby" a ukončila tím éru zhudebňování básní Anny Barkovové. S kytaristou Petrem Uvirou jsme si posílali krátké hudební skeče a vytvářeli takové znepokojivé elektronické koláže. Zase jsem začala kreslit.

Ve druhé vlně jsem se zamilovala do své současné partnerky, začala pracovat na nové desce. Prodělala jsem těžký úraz hlavy a vrátila se po dvaceti letech k volné grafice. No, a v závěru jsem otěhotněla. Můj život se tedy změnil od základů. Ta doba mi nevzala nic, ale dala hodně.

Novinku jste pokřtili v Jazz Docku spolu s kapelou Tepe a září. Následovaly ještě koncerty v Brně a Ostravě. Budete v této sestavě ještě hrát, nebo šlo jen o krátkodobý projekt?

Moc bych si přála s touto novou sestavou koncertovat. Nejdříve se budeme věnovat mým starším písním, které s akustickou skupinou nebylo možné hrát a které mají podobnou energii a jsou stejně jako aktuální album elektronicky laděné. Nazkoušíme například "Spirit of Love" a "Blue Steel" z prvotiny "Tajemství Lotopu", "Zakázanou" a "Ďábel nosí pravdu" ze "ŠRAFU" nebo "Biblušku" z "Tajemství (s)prostěradel" a další. Díky kombinaci staršího repertoáru s tím nejnovějším z aktuální desky budeme mít plnohodnotný koncertní repertoár. Doufám, že v budoucnu společně vytvoříme i písně nové.

Erotika je vaší tvorbou protkaná, a to jak v hudbě, tak ve výtvarném umění. Co vás na ní láká? Provokujete ráda? Třeba z vašeho merche to tak občas vypadá.

Já nevím, mám to asi ve vlnách. Úplně to nekoriguju. Ale provokovat mě bavilo už od dětství, to je pravda.

"Tajemství (s)prostěradel" měl provázet i příběh, který měl vyjít v knižní podobě, ale nakonec vyšlo jen to cédéčko. Proč z knihy sešlo?

No, protože ta knížka byla už za čárou. Navíc jsem nabyla dojmu, že jí chybí širší literární hodnota. Napsala jsem ji ve velkém ajfru, byla už i zeditovaná a měla jsem nakladatelství. Jsem ale ráda, že jsem se rozhodla ji nevydat. Dnes bych se za ni styděla.

S Vladivojskem jste natočili cover Kittchenových "Sudet". S Jakubem Königem jste jeden čas vydávali na střídačku komiks na pokračování, měli jste společné koncerty a výstavy. Jak k tomuto spojení došlo? Co vás na jeho tvorbě baví?

Byl to nápad Magdy Hájkové z Opavy. V opavském Domě umění nám uspořádala společnou výstavu a my pak vystupovali pod značkou "Vojna in the Kittchen". Moc mě to bavilo, jsme s Kubou hodně odlišní, ale zároveň jsme se doplňovali a provokovali. Mně se líbí, že svou tvorbou, i když třeba působí znepokojivě, umí své posluchače uklidnit, přináší jim naději a světlo na konci tunelu. Také má dar kolem sebe kumulovat zajímavé lidi. Umí si vytvořit svou vlastní smečku. Já jsem mnohem větší introvert, i když působím naprosto opačným dojmem.

Několik měsíců čekáte miminko, není tajemství, že žijete s partnerkou. Jak komplikovaný je život pro takový pár? Co by si měli uvědomit ti, kteří jsou proti sňatkům stejnopohlavních párů? A v čem by vám manželství mohlo usnadnit život?

Moje partnerka si nemůže vzít ze zákona takzvanou otcovskou dovolenou, aby mi mohla hlavně v začátcích pomoci. Musí si vzít neplacené volno. Také se nemůžeme střídat na mateřské. V podstatě žádnou z výhod, které mají heterosexuální svazky, nemáme. Sňatek je pro nás hodně důležitý. Žofka bude mít dvě mámy a je třeba, abychom obě byly vedeny jako její rodiče - mámy. Pokud se se mnou cokoliv stane, osud naší dcery bude v rukou úředníků a to je jen špička ledovce. Já jsem se nechala po své partnerce přejmenovat, ať máme prozatím alespoň všechny tři totožné příjmení.

Máte už promyšlené plány na další umělecké kroky po narození miminka? Nebo to teď neřešíte a chcete si dát mateřskou dovolenou.

Promyšlené plány mám. Ráda bych začala koncertovat s kapelou Tepe a září a pak i v duu s Terezií Kovalovou, a to nejpozději od dubna. V říjnu 2022 by měla mít premiéru opera "Šípková Lulu". To je pro mě prioritní, protože premiéra měla proběhnout v říjnu, ale kvůli mému těhotenství a také těhotenství Jarmily Jermářové, která ztvárňuje hlavní postavu, jsme ji museli o rok odložit. Stejně bych si nemohla dovolit být třeba jen rok doma s malou. Z rodičovské se vyžít skutečně nedá a moje partnerka pracuje sice ve vznešené a zajímavé oblasti, ale nikoliv dobře placené. (smích)