V hudebním businessu není žádnou výjimkou, že debutové album interpreta je nejen tím nejúspěšnějším, ale taky tím nejlepším, které za svou kariéru nahraje. Halsey mezi ně ovšem nepatří. Její dosavadní tři desky byly sice skvělé, čtyřka "If I Can't Have Love, I Want Power" je ale jednoznačně ještě lepší.
Už při vydání skvělé prvotiny
"Badlands" bylo jasné, že Ashley Nicolette Frangipane nevstoupila do hudebních vod proto, aby byla další generickou popovou hvězdičkou. Jasně, neměla problém napsat rádiový hit či si pohostinsky zazpívat v odrhovačce "Closer" od
The Chainsmokers, ale obě další řadovky (
"hopeless fountain kingdom" a
"Manic") ukázaly, že je hlavně skvělou a osobitou skladatelkou, která chce svými písněmi něco sdělit. A pokud u toho bude mít komerční úspěch, tak ať. U čtvrté položky její diskografie "If I Can't Have Love, I Want Power" je naprosto zřejmé, že její umělecká svoboda a sebevyjádření dostoupily vrcholu. Těžko věřit, že by na nahrávce a její prezentaci bylo cokoli jinak, než jak by chtěla ona sama.
Sedmadvacetiletá zpěvačka (která v osobním životě preferuje onikání) svému novému dílu vtiskla jednotnou koncepci
"o radostech a strastech těhotenství a porodu". Obsah se týká i toho, jak může své tělo vnímat zároveň jako sexuální objekt a přitom jako nositele nového života. Během těhotenství (v minulosti mimochodem prodělala několik potratů, takže letošní děťátko je rozhodně
vymodlené) natočila nejen album, ale také živý koncert a stejnojmenný film, které jako placené streamy vydání desky doprovázely.
Jinak si
Halsey s obvyklou propagací hlavu moc nedělala... či spíše ji cíleně ignorovala. Částečně za tím sice mohl být fakt, že v půlce července porodila a album vyšlo na sklonku prázdnin, poměrně neobvykle jej však do světa předem nevyprovázel žádný singl ani videoklip. Písnička "I am not a woman, I'm a god" na nahrávku upozornila až v den vydání a klip je jen výřezem z výše zmíněného filmu. Ani to ale čerstvé studiovce nezabránilo, aby sklidila žebříčkový úspěch po celém světě a doma v USA debutovala na druhé příčce.
"If I Can't Have Love, I Want Power" obsahuje spoustu skvělých kusů, ale pravděpodobně žádný velký rádiový hit. Halsey zde cíleně nechtěla mít žádný
featuring, o to více se zaměřila na spolupracovníky v pozadí. V "You asked for this" tak na kytaru hraje
Dave Sitek (
TV On The Radio), "Honey" nabubnoval
Dave Grohl (
Foo Fighters) a v něžné "Darling" si na kytaru zabrnkal
Lindsey Buckingham (
Fleetwood Mac).
Trošku producentské práce sice odvedl
Greg Kurstin, hlavní část
roboty ale ležela na bedrech dvojice
Trent Reznor a
Atticus Ross, jinak současných jediných členů
Nine Inch Nails a úspěšných skladatelů filmové muziky. A právě tato dvojice dala celku hudební koření, které jej vyvyšuje nad zbytek zpěvaččiny diskografie.
Právě zkušenosti a dosavadní tvůrčí polohy, které Reznor s Rossem ovládají (tedy soundtracky, rockový nářez či elektronika prodchnutá industrialem) pomohly všem songům najít ten správný tvar. Veškerá aranžmá jsou zcela ve službách jednotlivých písní, a tak nechybějí rockové vypalovačky s až punkovou příchutí ("Easier than Lying", "Honey"), elektronické hrátky ("Girl is a Gun", "I am not a woman, I'm a god") či naopak zcela intimní a aranžérsky minimalistické skladby ("Darling", "Ya'aburnee"). Ve správné chvíli pánové kompozicím také přidají trochu toho epického filmového odéru, ale jen tak na okraj.
Hned pět kousků ze třinácti se v jejich produkci také naprosto obešlo bez bicích nástrojů, a ne proto, že by se jednalo o klavírní balady. Z jejich strany se jedná o opravdu skvělou práci, kterou trošku narušuje snad jen utahaná "Lighthouse" v závěru.
Výborná volba spolupracovníků, skladatelský talent a jasná představa o výsledku bez kompromisů se v "If I Can't Have Love, I Want Power" spojily ve výtečný počin s osobitou prezentací a jednu z nejlepších desek tohoto roku, u které slovo
žánr nehraje velkou roli. Uvidíme, kam se
Halsey hudebně vydá příště, protože navázat na takto skvělou kolekci bude velmi těžké.