"Dítěti z větru" pomohla na svět Beata Hlavenková, která se ujala hudební produkce, má na svědomí kompletní sound design nahrávky a natočila na ni klavír a syntezátory. Ostatně ona i Vojta Nýdl jsou muzikanti z podobného těsta. Spojuje je nadžánrovost i fakt, že oba začínali jako instrumentalisté, kteří se nakonec rozhodli ujmout se i vokálu. Pravda, Nýdl čas od času zpíval ve své domovské Clarinet Factory a prošel si i muzikálovou zkušeností, i tak je to ale první počin, který stojí hlasově na něm. Což je vlastně i příběh ne nepodobný albu "Sně" od Hlavenkové.

Vojta Nýdl disponuje specifickou barvou hlasu, nemá obrovský rozsah, avšak melodie dovede vyklenout spolehlivě. Působí svou civilností, má v sobě schopnost - či snad dar - text vyprávět, vložit do něj kus sebe, svůj vlastní prožitek, a písním tak propůjčit opravdovost. Aby ne, až na dvě výjimky (báseň Bohuslava Reynka a text Jany Ivanovič Infeldové) zpívá své vlastní texty, nebo alespoň takové, na nichž se podílel. Texty básnivé, plné lyrických obrazů, propojených spíše s přírodou, sluncem, vodou a stromy než s lidským světem. Z onoho lidského si půjčuje mystiku, kterou svoje metafory halí a zasazuje je do širšího filozofického rámce, byť výsledek není filozofií, ale obrazem světa viděného skrze optiku niterných pocitů.

Poetický obsah je zahalen do uvolněné hudební formy. Ta se opírá o jazz a - jak jsme si už zvykli u Clarinet Factory - barvitý minimalismus, přesto však nijak neztrácí na přístupnosti. Hlavní hybné síle projektu, dvojici Nýdl-Hlavenková, se podařilo vybudovat jakousi svébytnou formu jazzového písničkářství. To stojí na textu, formálně ovšem není nikterak laciné a vůči posluchači podbízivé. Dominuje klavír, nad kterým se tu a tam vznáší zvuk klarinetu, střídmě použitý smyčcový kvartet nebo jej podpoří rytmika Daniela Šoltise (bicí) a Rastislava Uhríka (basa, kontrabas).

Album, které je věnované "všem předčasně narozeným dětem", vyžaduje specifické naladění. Jeho utlumená, intimní atmosféra provedená v podstatě výhradně v melancholických barvách vyžaduje pro plné docenění klid a plné soustředění. Odměna je ale velká. "Dítě z větru" připomíná pomalu rostoucí květinu. Taky to není hned, ale věnujeme-li jí dostatečnou péči, odmění se květem. Deska má navíc tu výhodu, že neodkvétá.