Death, black, doom, thrash, … Metal měl vždycky tendenci k budování žánrových scén a třídění na nejrůznější styly a podstyly. Pokrok ale nezastavíš a moderní doba přeje progresi. Čas od času se tak objeví kapela, která slije obsah více stylových kyblíků dohromady. Třeba jako Cranial Void a jejich album "Celestial".
8/10
Cranial Void - Celestial
Vydáno: 28.5.2021
Celkový čas: 45 minut
Skladby: Years Of No Light, Apex Predator, Devourer Of Stars, In These Lands Of Shadows, Essence Of Our Being, Sentinel, Oblivion, World Of Lies, Absolution, Seven Days Of Fire
Vydavatel: Self-released
Touto deskou slovenská formace debutuje, za sebou má pouze EP "Existence" vydané už před dlouhými devíti lety. Času na přípravu plnohodnotného alba tak bylo až nebývale mnoho - a je to znát. "Celestial" je dílo vyzrálé, dotažené a obešlo se bez obvyklých začátečnických neduhů, odvozenosti, nesehranosti, nevyhranosti a podobně. Z výsledku je cítit, že na něm pětice muzikantů skutečně makala, aby dotáhla každý myslitelný detail.
Nálepka
progresivní death metal může být mnohdy maskováním vlastní žánrové nevyhraněnosti, kdy se na death bez ladu a skladu věšejí další žánrové ozdoby. Ne tak u
Cranial Void, u nich je to úplně jiný příběh. Pořád je to death metal, technický, promyšlený a na mnoha místech patřičně brutální, ale často zní, s trochou nadsázky řečeno, jako by jej hráli
Dream Theater ve svých nejlepších letech.
Na hutný žánrový podklad totiž Cranial Void dokázali naroubovat pořádnou porci melodií, přímočaré riffy okořenit nečekaným akordickým sestupem (či vzestupem) a rázně je tak provzdušnit. Jsou tu progrockové nepravidelné sekanice, dynamické změny tempa, rychloběžná sóla, vokál skáče od hrubého growlu až po
ječák, který barvou připomene eskapády Daniho Filthe z
Cradle Of Filth. Děje se tady toho hodně a výsledek je jízda plná zvratů.
Jakkoliv to z popisu může působit až překombinovaně, "Celestial" je velmi organické album. Nic nepůsobí nepatřičně ani samoúčelně. Muzikantům se obdivuhodně daří držet posluchačovu pozornost a nedávají mu příliš možností, aby z jejich tenat po celých těch přibližně 45 minut vystoupil. A je to hudební zážitek i při opakovaném poslechu.
Texty jedou spíše po linii temných vizí budoucnosti. Je tu třeba jakési neurčité monstrum, které hledí na planetu, kterou zničilo ("Apex Predator"), ignorance, vedoucí až k promarnění poslední šance na záchranu ("Essence Of Our Being"), ztráta domova ("Oblivion") i jakýsi poslední soud ("Absolution"). Je zřejmé, že tahle skupina nevidí osud lidstva příliš růžově, celek však, snad i díky výrazné melodice, nevyznívá vyloženě depresivně.
Někdy je debut třeba nechat uzrát. Pak může vzniknout něco jako "Celestial" od
Cranial Void. Promyšlený, hudebně našlapaný počin, který má moc pohltit.