V roce 2012 sice vydali pátou řadovku "Lex Hives" a vyměnili basáka, ale jinak jsou to takoví Horkýže Slíže ze Švédska. To znamená, že je vidíte dvakrát a potřetí už přesně víte, co se kdy bude dít, co bude mít kdo na sobě, co kdo bude říkat, a s trochou štěstí i napoprvé trefíte setlist.

Moment překvapení pánům z The Hives zkrátka obrovsky schází. A jelikož už léta objíždějí svět se stejným programem a místo nové desky po bezmála dekádě přichystali jen pár drobných singlů a živák, určitě se tu a tam musel někdo z fanoušků občas podívat, zda ještě vůbec existují.

Na druhou stranu - být v jejich kůži, ptali bychom se sami sebe, zda vůbec je potřeba se měnit. Garážový rock hraný pěticí muzikantů je v kombinaci s jejich černobílou image natolik ikonický a rozpoznatelný, že okamžitě víte, s kým máte tu čest. A to se v hudebním byznysu váží zlatem.

Takže ano - frontman Howlin Pelle Almqvist sice nezakryje přibývající léta a tu tam se potřebuje i vydýchat, ale jinak pořád lítá po pódiu jako do zadku kopnutý kohout, nad hlavou točí s mikrofonem, jehož šňůru mu z odposlechů neustále musí vymotávat dvojice černě oděných ninjů-techniků. On zatím skáče z pódia, covid - necovid leze za diváky a háže kšticí, jako by nejlepší riffy své kapely slyšel poprvé v životě. Všude je ho plno, a pokud se zrovna nepředvádí bubeník, je veškerá pozornost upnuta na něj.

V setlistu došlo například oproti vystoupení na Prague City Festivalu v roce 2011 jen ke kosmetickým změnám - zazněl nový singl "I'm Alive" z roku 2019, všechny očekávané, syrové hity taky, jen ten "Two-Timing Touch And Broken Bones" je naživo pořád vzácnost. A jak měl celý koncert vynikající tempo a střílel na diváky v rychlém sledu hymnu za hymnou, tak bohužel toho zaznělo příliš málo. Jednak proto, že kapela hrála kratší dobu než ostatní headlineři, jednak proto, že i letos protáhla svůj monstrózně vyšperkovaný hit "Tick Tick Boom" snad na trojnásobek jeho délky, čímž ten náboj v něm bohužel zcela rozmělnila.

Abychom si ale rozuměli - The Hives byli vždycky především živá kapela a i letos patřili mezi to úplně nejlepší, co bylo ve Festivalparku k vidění. Jen už je na nich až příliš vidět, jak moc potřebují nové album. Snad už to čekání nebude dlouhé.