První na pódium vstoupili Razam, což je autorský mezinárodní projekt zpěvačky Ivy Marešové prodchnutý slovanskou hudbou a temperamentem, jenž přijímá hodně vlivů z běloruské a ruské scény. Velkou roli zde hraje famózní akordeon Aliaksandra Yaksinského a hlavně vokál hlavní protagonistky, ženy drobného vzrůstu, ale obrovského hlasu a nekonečné zásoby energie. Jejich zhruba třičtvrtěhodinové vystoupení čerpalo z už tří vydaných řadových alb, přičemž doposud poslední deska "Harpyje u pramene" se na samotný závěr celého večera dočkala křtu.

Samorost Vlasta Redl tentokrát nastoupil jako druhý takřka bez jakýchkoliv prodlev a s výbornou náladou, takže publikum se nejen královsky bavilo fenomenálními hudebními výkony obou kapel, ale i humorem, kterým Redl častoval publikum i své spoluhráče. Mezi nimi nechybělo pojítko obou formací - kytarista Michael Vašíček. Další změnou v sestavě byl zkušený Karel Macálka, který za klávesami protentokrát nahradil Borka Nedorosta.

Každý muzikant měl své samostatné okénko, takže když Macálka odešel od kláves ke kytaře, prohlásil: "To jsem měl ale dobrou předkapelu, co?" Načež hned po songu přišla Redlova odpověď: "Nějak jsem neslyšel, že byste s ním zpívali." A spustil "A te Rehradice".

Nejen při této písni publikum větralo hlasivky. Přidalo se i v "Jak vlastně vypadáš, má milá" nebo ve slavných "Husličkách", které hrály a zpívaly obě kapely dohromady. Přídavky potom zazněly dva - pro "Carpe Diem" sáhl Redl do tvorby AG Fleku a na závěr znovu se všemi zapěl "Ach synku, synku" a "Proč bychom se netěšili". Od smíchu občas i bolela bránice, uši od hudby naštěstí nikoli. Ba naopak.

Celé odpoledne i večer se podařilo na výbornou také díky počasí, super jídlu a pití, které si v Telči drží ceny krize nekrize, a pohodové atmosféře líného dne. Také další program Prázdnin v Telči na zrovna rekonstruovaném nádvoří zámku a jeho okolí je až do 15. srpna nesmírně bohatý, takže se pořád máme na co těšit.