26.06.2021 16:00 - Jiří V. Matýsek | foto: Sněť / Karel Zbujer
Zatímco u nás ještě dojíždí vlna thrashe, ve světě už převzal žezlo návrat ke starému dobrému death metalu. V domácím prostředí se průkopníkem tohoto trendu stala pražská Sněť. Zaujala svým špinavým předloňským špinavým promem a nyní jí vyšel plnohodnotný debut "Mokvání v okovech". Hype, či kvalita?
I v undergroundových metalových odnožích se vyskytuje něco jako trendy. Některé styly a přístupy na čas zapadnou, načež se v nebývalé síle vynoří napumpované novou mladou krví, s níž se můžou radostně svézt i žánroví klasici. Už si tím prošel black, thrash a teď je na řadě death, méně technicky sofistikovaný, ale o to atmosféričtější old school death metal, hlásící se k odkazu
Morbid Angel,
Carcass,
Obituary či
Death.
Možná i díky celosvětovému
hajpu vydala šťavnatě, přesně v žánrových intencích nazvaná pražská formace
Sněť svůj neméně
chutně pojmenovaný debut "Mokvání v okovech". Vyšel hned na třech zahraničních labelech v USA, Německu a Švédsku, což mu zajistilo značnou přeshraniční publicitu. Jak ale již ukázalo zmíněné promo, u téhle kapely to rozhodně není jen okřídlené
být ve správný čas na správném místě. Tahle banda by měla co nabídnout - a tudíž by se bezesporu prosadila - i bez celosvětové módní vlny.
"Mokvání v okovech" je dobře nastudované retro, skupina se hlásí zejména k finské deathmetalové škole a neskrývá vzory jako Funebrarum nebo Autopsy. Zároveň ale není jen poučeným revivalem, hnilobné vody čeří i punkovou neurvalostí. Muzikanti střídají tempa, mají cit pro dramaturgickou výstavbu skladeb, vědí, kdy šlápnout na pedál, nechat zaznít až
slayerovský riff nebo přejít do bahnité doomové pasáže (dobrým případem je v tomto například skladba "Princip křížení").
Sněť slyšitelně nechce být extrémní za každou cenu, deska výrazně stojí na hutné atmosféře, nebojí se sáhnout po samplech z béčkové hororové kinematografie. Svůj podstatný podíl zde má i vokál, který se pohybuje od tichého, hlubokého growlu až k téměř post-hardcorové rozervanosti.
V žánrových kruzích bývá albu někdy vyčítána čistota produkce. Ano, neztrácejí se v něm detaily, ale vážně trošku schází ona žánrově trademarková bahnitost a v mezích přijatelná nečitelnost - tu si na druhou stranu uchovává zpěvák. Nahrávka však nijak nepřišla o melodie vymknuté z kloubů, šílená rychloběžná kytarová sóla ("Zamrzlý vrch") i nezbytnou hutnost. A to jsou atributy, které rád za trochu toho zvukového bahna vyměním. "Mokvání v okovech" má hmotu i objem takový, jaký má mít a jaký stylové mantinely vyžadují.
Jestli, kdy a v jaké síle se i k nám výrazněji přelije aktuální vlna old-school death metalu, to se teprve uvidí. Jisté ale je, že v podobě kapely
Sněť máme v extrémně metalovém ranku jméno, které má potenciál stát se skvělým vývozním artiklem. Kvality její prvotiny - stylová věrnost, ale ne rigidita, zvuk, atmosféra - jsou nesporné. A věhlas, který pražské formaci deska "Mokvání v okovech" vynesla i v zahraničí, se může pozitivně odrazit ve vícero směrech, nejen na Sněti samotné.