Pandemie covidu-19 uvěznila miliony lidí doma a mnozí z nich se snažili nezbláznit. A taky měli čas přemýšlet a uvědomit si, na čem opravdu záleží. Některé umělecké duše přetavily toto psychicky nelehké období do nové tvorby - třeba Tyler Joseph, výhradní autor repertoáru Twenty One Pilots. Kapely, která často bývá hlasem nejistých a váhajících mladých lidí hledajících s obavami své místo v životě.

Abychom se chápali správně, je třeba hned na úvod zdůraznit: TØP jsou skupina, která velmi mocně oslovuje posluchače a má tuze silnou fanouškovskou bázi. Zakládá si na své ikonografii, fandové si na webových fórech vykládají celou její mytologii, příběhy, odkazy a narážky v textech i symbolech a své idoly adorují. Přesně vám řeknou, proč je na coveru "Scaled And Icy" řecké písmeno psí a obraz draka. A stejně jako si na koncertech po albu "Trench" přelepovali oblečení žlutou lepicí páskou, budou si teď na tělo aplikovat doplňky ve světle modré a růžové. Níže je pohled posluchače, který je o dvě generace starší než cílovka, vidí a slyší to po svém a nikomu z fanouškovské Skeleton Clique svůj názor rozhodně nenutí.

Původní Horáciův verš "Carpe diem" zní: "Užij dne a důvěřuj budoucnosti, jak nejméně můžeš." Twenty One Pilots se touto myšlenkou pomíjivosti života zabývají na svém nejnovějším počinu, který vznikal distančně v karanténách 2020/21. Tyler si s Joshem posílali hudební nápady a skici a každý sám na nich pracoval ve svém domácím studiu. První ukázkou této práce pod zámkem byl taneční singl "Level Of Concern", jenž naznačil podobu nadcházejícího alba.

Hned v úvodní "Good Day" zaznějí tóny klavíru a vy si říkáte, jestli jste si nepustili něco od Eltona Johna (stejná eltonovská inspirace čiší i z "Mulberry Street") - jenže ta pozitivní melodie je zrádná a vy u tance můžete slyšet úvahy o tom, jaké by to bylo, kdyby hrdina písně přišel o práci, ženu a dítě. Tohle je dobrý den, tak si ho pojďme užít a vychutnat, dokud to jde.

V "Saturday" zpěvák dokonce nazouvá taneční boty a chce to pořádně rozbalit na parketu. Stejně jako Travolta v "Horečce sobotní noci" musel nějak přežít týden a vše směřovalo k sobotnímu večeru, který byl to jediné, na čem opravdu záleželo. Mimochodem, dvojice čerstvou nahrávku v den vydání představila také prostřednictvím spektakulárního (placeného) online představení, během kterého songy zazněly v rozšířeném nástrojovém obsazení s dalšími muzikanty a včetně tanečních choreografií. Tento live event končil naprosto úchvatnou verzí skladby "Never Take It", u které jsem se obzvlášť začal těšit na koncertní provedení (třeba na Colours Of Ostrava 2022).

V podstatě jde stále o nezávislou kapelu, ač se nyní můžou ozvat hlasy, že hrozně vyměkla a předvádí popík. Jenže na rozdíl třeba od Maroon 5, z nichž se během poslední dekády stal nablýskaný odpad, zvládá duo Joseph/Dun ten příklon k popovému a místy až tanečnímu zvuku vkusně. Spíše to vnímám jako objev nových teritorií a vítané obohacení výrazové palety. A jak ukázal zmíněný stream, nová tvorba navíc bezvadně zapadla k předchozím hitům a perfektně pasuje do onoho symbolického světa Twenty One Pilots.

I přes láskyplnost "Formidable" a hravost "Bounce Man" je závěr kolekce náladou přece jen vážnější a hudebními postupy bližší minulé tvorbě a připomíná předcházející konceptuální desku "Trench". V kontextu předchozích písní jsou "No Chances" a "Redecorate" až ponuré. Takže méně sluníčka, začíná se smrákat a my tak nějak tušíme, že v dálce na horizontu je něco temného. Zatím nevíme, co to je, ale blíží se to. A je jen na nás, jestli se začneme bát, nebo budeme odvážní. Carpe diem.