Hráči z mělnických kapel The Oxx, Cirguz, Dead Letters a Anyway, tedy formací veskrze orientovaných na ostré kytary a uhánějící bicí, ale tentokrát stvořili něco, co sound jejich domovských projektů připomíná jen velmi vzdáleně. Album "Easy Breezy" je totiž až po strop naplněné, světe, div se, country.

Ale křivdili bychom jim, kdybychom chtěli jejich výtvor zašoupnout do šuplíku hned vedle Willieho Nelsona, Kennyho Rogerse nebo Johna Denvera. Tohle je spíš temná podoba žánru, mající blíže k tomu, co vyvádí frontman Behemoth ve svém side-projektu Me And That Man. Hippie Chippies ke směsi country, blues i rockabilly přidávají onu uvolněnost, nevázanost a nadhled. A hlavně - jedná se o akustický projekt.

"Easy Breezy" tak zní jako záznam party pankáčů na čundru. Se všemi klady i zápory této výchozí situace. Nehledí se na chyby, důležitější je autenticita. Od zaprášené westernové kytary v úvodním temném kusu "Voodoo" přes rozverné skoro rock 'n' rolly jako "Just Like Years Ago" či "Get Out", posmutnělou dylanovštinu "Unknown Grave" až k tanečnímu rockabilly "Let's Dance" - všechno to výborně šlape a má punc bezprostřednosti a uvěřitelnosti.

Tady nikdo nemá potřebu si cokoliv dokazovat. Však také nahrávka vznikala živě a onen étos hraní nesvázaného studiovými podmínkami i hmatatelná energie mezi pěticí muzikantů se příznivě podepisují na celkovém dojmu z "Easy Breezy". Ostatně, ta uvolněná pohodička se odráží i v názvu samotném... Výsledek kromě uvolněnosti zdobí i punková energie, která se nepřeslechnutelně otiskla do každé ze čtrnácti skladeb.

"Easy Breezy" má v sobě pořádnou porci radosti ze setkávání, je cítit horkými letními nocemi u táboráku, halekáním nad bečkou piva a buřtem na klacku. Atmosféru a vzpomínky dovede zprostředkovat skvěle. Album je o to důležitější v této pitomé době, která tak nějak tomuhle všemu brání. A s kytarami v zesilovačích a se skutečnými bicími místo cajonu by to fungovalo úplně stejně dobře. Jen by výsledek možná přišel o část svého kouzla.