Musím se přiznat, že Karin Ann na mě působí trochu prvoplánově - je to totiž mladá zpěvačka, která věkově, vzhledově i hudebně připomíná známější zahraniční kolegyni Billie Eilish. Otázkou je, zda je to kalkul, či pouhá náhoda. Výsledkem každopádně je, že za poslední rok tato osmnáctiletá Slovenka zaznamenala skokový nárůst zájmu o svou maličkost a tvorbu. A nutno dodat, že na zdejší poměry se vizuálně i obsahově opravdu vyjímá.

I přes svůj (poměrně útlý) věk zpracovává vážná globální témata (až mi to evokuje americké předvolební sliby nebo nacvičenou zdravici v soutěži krásy). Ale asi to je jen nezvyk, že někdo tak mladý se neohání klasickými vztahovými problémy či řešením svého zevnějšku. Ve svém třetím singlu "babyboy" poukazuje historickými milníky na utlačování, nenávist i stereotyp. Za zvukem anglicky zpívané písně stojí Brit Matt Schwartz a slovenský producent Tomi Popovič.

Chápu hloubku tématu rovnoprávnosti, nulového utlačování a práva být respektován, ale přijde mi moc zprofanované. Daleko více mě zaujalo vizuální zpracování. Líbí se mi přístup opačného úhlu pohledu. V plynulém toku sledu událostí září Jakub Kotek alias Koťák coby diskriminovaný jedinec. Děj začíná ve dvacátých letech minulého století, kdy coby muž nemá právo volit, a postupuje dopředu do současnosti, přičemž poukazuje na sexuální obtěžování, genderové i rasové segregace (okamžik, kdy je Afroameričany vytlačen ze svého místa v autobuse, odkazuje na skutečný případ Rose Parks), utlačování lidí z LGBT komunit (v gay baru ho ponižují za heterosexuální orientaci), nebo zažité stereotypy žen jako vykonavatelek všech domácích prací.