Na pohled poněkud nesourodou směs bombastických emocí broadwayských muzikálů a wagnerovských oper, rockové hudby, bizarní stylizace a vlivů Bruce Springsteena, The Who, Eagles a přepjatého producentského stylu nechvalně proslulého Phila Spectora se nakonec podařilo nejen dostat na desky, ale dokonce i s překvapivým úspěchem protlačit k publiku. "Bat Out Of Hell" patří se třiačtyřiceti miliony kopií k nejprodávanějším nahrávkám historie, časopis Rolling Stone ji zařadil na 343. pozici ve svém žebříčku nejlepších alb. A taky pochopitelně zahájila úspěšnou kariéru jednoho nepřehlédnutelného chlapíka s mocným hlasem jménem Michael Lee Aday - tedy Meat Loafa.

Aday byl do vydání svého debutu celkem vytíženým broadwayským muzikálovým hercem. Objevil se mimo jiné v představení "Hair", zahrál si i v kultovním filmu "Rocky Horror Picture Show". Jakkoliv je rodák z Dallasu hlasem a tváří "Bat Out Of Hell", o dost podstatnější je člověk jménem Jim Steinman, (nejen) muzikálový skladatel - napsal třeba hit "Total Eclipse Of The Heart" Bonnie Taylor -, který si celé album vysnil. A setkání s Loafem mu pomohlo plán realizovat.

Nápad se vyvinul z představy futuristické rockové verze příběhu o Petru Panovi. V jeho základu stály tři výjimečné (na tom se Steinman s Loafem jasně shodli) skladby: "Bat Out Of Hell", "Heaven Can Wait" a "The Formation Of The Pack". Výsledné dílo se nakonec stalo další inkarnací nápadu, která vyvrcholila ve Steinmanův magnum opus "Bat Out Of Hell: The Musical" v roce 2017.

Jenže nápad těchto dvou pánů v tu dobu nadchnul asi jenom je a tehdy zformovaná kapela strávila dva a půl roku hledáním vydavatelství, které by s ní podepsalo smlouvu. "Došlo to dokonce tak daleko, že snad museli zakládat vydavatelství jenom proto, aby nás mohli vyhodit," vzpomínal v dokumentu Slavná alba manažer kapely David Sonenberg.

Nakonec se jich ujal producent Todd Rundgren, kterému se podařilo najít průsečík mezi zvukovými stěnami Phila Spectora a zvonivým soundem tehdejších desek Bruce Springsteena - ostatně i proto se nahrávání zúčastnili pianista Roy Bittan a bubeník Max Weinberg, opory Bossova E Street Bandu.

Samotné natáčení začalo v druhé polovině roku 1975 a skončilo v roce následujícím. U mixování se vystřídalo několik osob, mimo jiné i Jimmy Iovine, producent ze všech nejpovolanějších - seděl totiž za mixážním pultem Springsteenova "Born To Run". Kolekce vyšla v říjnu 1977 a ze strany vydavatelů nebyla přijata dobře. "To album bylo už tehdy nadčasové, nezapadalo do žádných trendů. Můžete tu desku vydat kdykoliv a stále bude relevantní," poznamenal později Steinman.

A čas, jakkoliv byl rozjezd nahrávky velice pomalý, mu dal za pravdu. Podle Rundgrena mělo dílo pověst "poškozeného zboží". "Prošlo příliš mnoha rukama," uvedl. Zpočátku se (i díky výrazným videoklipům) prosadilo hlavně v Británii a Austrálii. Na ostrovech dodnes patří mezi rekordmany, pokud vezmeme v potaz dobu, po jakou bylo nepřetržitě v žebříčku - s 522 týdny se umístilo za "Rumours" Fleetwood Mac a "Dark Side of the Moon" Pink Floyd. Nakonec se ale prosadilo i ve Spojených státech. Reakce kritiky byly zpočátku smíšené, publicisté mu vyčítali zejména odvozenost nápadů. No, čas ukázal.

Ačkoliv "Pekelný netopýr" odstartoval Meat Loafovu výraznou kariéru, jeho úspěch se mu překonat nepodařilo. Dokonce se k němu i dvakrát (řadovkami "Bat Out of Hell II: Back into Hell" z roku 1993 a "Bat Out of Hell III: The Monster Is Loose" z roku 2006) vrátil, přičemž první návrat dal světu i další obrovský hit - "I'd Do Anything For Love (But I Won't Do That)".

Těch příběhů spjatých s "Bat Out Of Hell" je ale mnohem víc. Například ten, že k tomu, abyste měli v písni zvuk motorky, motorku vlastně vůbec nepotřebujete. Nebo ten o tom, proč je titulní desetiminutový kus archetypální skladbou o nehodě na motocyklu. Podrobně je vypráví další díl cyklu "Slavná alba", který v pátek 19. února odvysílala ČT Art. Za týden bude následovat "The Joshua Tree" irských U2.

Série článků vzniká ve spolupráci s Českou televizí.