Ještě než se vás zeptám na "Honzíkovu cestu", zajímalo by mě, jak to aktuálně vypadá s Atari Terror. Je už na dohled konec hibernace?

Vypadá to tak nějak zatím nijak. S klukama jsme v kontaktu, minulý rok byly impulsy, že bychom dali pár koncertů, ale víme všichni, jak to teďka je s hraním. Myslím, že si ještě někdy zahrajem, ale teď to vlastně nemá moc smysl řešit. A přiznám se, že jsem trochu brzda i já, vzhledem k tomu, že jsme s Kurtizánama natočili novou desku. Až se bude moct hrát, chtěli bychom vyjet na turné. Ale představa, že do toho budu hrát ještě s Atari, je docela děsivá. (smích) Už nemám tolik času jako dřív.

Do Kurtizán jste přišel v roce 2014. Jak vás tehdy Tomáš Vartecký oslovil? Znal jste se s ním už předtím?

S Tomášem se známe asi od roku 2008 nebo 2009, kdy jsem mu byl doporučen jako grafik na tehdy novou desku skupiny. Booklet jsem udělal, pak jsme Tomáše oslovili, aby nám s Atari produkoval "Part 3", což se stalo, a byli z nás kamarádi. No, a pak mi v únoru 2014 zavolal, jestli bych nechtěl s Kurtizánama zpívat. A jelikož jsem na ně chodil ještě v devadesátkách, moc dlouho jsem nepřemýšlel. I přes to, že jsem měl ještě Atari a Nostrrrömo.

V devadesátkách, říkáte...

Přesně tak. Poprvé jsem je viděl někdy v roce 1995 asi ještě ve starém Futuru. Deska "2000?" je pro mě pořád jedna z nejlepších vůbec. Patří mezi mých top deset.

"Honzíkova cesta" vyšla po dlouhých jedenácti letech. Proto trochu překvapilo, že nabízí pouze devět písní. Nebyl čas složit další, nebo jste měli jen přísnou autocenzuru?

Písniček bylo vlastně hodně. Tomáš jich měl i spoustu v šuplíku. V podstatě měl jednu desku už hotovou, ale s příchodem nás, nových členů, se začaly dělat nové věci, aby nám to všem víc sedlo. Něco se nedodělalo, něco neprošlo autocenzurou. Tohle nám zbylo a to jsme natočili.

Jako autor textů je uveden Tomáš Vartecký. Konzultoval je s vámi, aby vám takzvaně seděly? Pro zpěváka je určitě důležité, o čem a co zpívá.

Tomáš je skvělý textař a do toho mu vůbec nekecám. Myslím, že jeho texty jdou hodně z hloubky a jsou často dost osobní, a říkám si, že nemám moc právo se mu v tom jakkoliv šťourat. A ani nemám potřebu, protože se mi to líbí tak, jak to je. Takže v případě Kurtizán jsem spíš interpret.

Jako zdroj inspirací pro novinku byli prý Helmet či Gojira. Máte jejich hudbu rád? Co vlastně posloucháte ve volném čase?

Helmet jsou součástí Kurtizán už hodně dlouho, Tomáš je má hodně rád a občas ta inspirace může být v jeho riffech slyšet. Gojira nebyla tak úplně inspirací, ale písnička "Franz" původně zněla úplně jinak, byla spíš měkčí, taková kytarovka. A pak Tomáš viděl "Stranded" od Gojiry, načež celý ten song překopal, až je z toho skoro metal. Já chlapy z Gojiry miluju. Měl jsem i možnost pro ně designovat dva kytarové pedály KHDK, dělal jsem jim custom Zippo zapalovače, párkrát se s nimi setkal a dal si s nimi pivo. Nedávno mi i jejich manažer psal, že doufá, že se na jaře uvidíme, až přijedou s Korn. I když teda moc nevěřím, že letos kvůli covidu něco bude.

A co jinak poslouchám? Hodně audioknížky. To mě baví moc - u práce ideální. A z muziky hrozně moc žánrů. Jediné, co nemám rád, je veselá hudba. Temné melancholické věci, to je něco pro mě. Jestli je to tvrdé, nebo měkké, kytarové, elektronické, je mi dost jedno. Jestli můžu dát pár tipů, co mě hodně zaujalo, tak třeba: Kauan a jejich desky "Sorni Nai" a "Kaiho", Killer Be Killed - "Reluctant Hero", Greg Puciato - "Child Soldier: Creator of God", Steve Von Till - "No Wilderness Deep Enough", Ulver - "Assassination of Julius Caesar", Myrkur - "Folkesange", Chain of Flowers - "Chain of Flowers", Gary Numan - "Savage", Manes - "Slow Motion Death Sequence", Mutoid Man - "War Moans", The Black Queen - "Infinite Games", Cattle Decapitation - "Death Atlas", Mark Lanegan - "Somebody's Knocking", Alcest - "Kodama" nebo Nick Cave & The Bad Seeds - "Ghosteen". Pak taky cokoliv od Type O Negative, posledních pár desek Anathemy, Norma Jean, Chelsea Wolfe, Emma Ruth Rundle, Birds of Tokyo a spoustu dalších věcí. No, prostě hromada muziky. Jo, a taky velmi často poslouchám Necrococka. Ten chlap je ultra úchyl, ale je to génius. Jen člověk musí přistoupit na jeho hru.

"Honzíkova cesta" je teprve prvním počinem s vámi v sestavě a rovnou se jedná o to vůbec nejtvrdší, co z dílny Kurtizán kdy vzešlo. Máte na tom nějaký podíl? Vzhledem k vašemu působení u metalovějších Atari Terror se to jako vysvětlení nabízí.

Tak nějaký vliv na to asi mám, ale spíš takový, že Tomáš bere v potaz, že jsem hlavně řvoun, a muziku tomu trochu uzpůsobuje. Což znamená, že žádné árie bych nezazpíval, a tak nám to nedělá zbytečně moc těžké ve smyslu, aby všichni nemuseli poslouchat, jak neumím zpívat. (smích) A bubeník Mára je taky srdcem metalista, takže jsme tam dva tvrdší elementy.

Má deska šanci oslovit nové posluchače? Rozšířit fanouškovskou základnu? Máte už nějakou zpětnou vazbu?

Zpětných vazeb je spousty a vlastně jsme ještě nenarazili na nic negativního, takže máme radost. Myslím, že šanci oslovit nové lidi to má, jsou to pořád Kurtizány, ale přece jen se to hnulo trochu jiným směrem než předchozí desky. Už jen proto, že sestava je jiná.

V roce 2017 jsem vás viděl předskakovat Rammstein. S velkým pódiem jste si tehdy poradili dobře. Jaký to byl zážitek hrát před tolika lidmi? Atari Terror i Kurtizány jsou především klubovými kapelami.

No jo, to byl zážitek převeliký a ještě dva dny po sobě. Přece jen tam bylo už hodně lidí. S Atari jsem zažil ještě předskakování Korn, takže jsem trochu tušil, o co půjde. A jak v případě Rammstein, tak Korn jsem byl mile překvapen, jak lidi reagovali. Člověk je hodně nervózní, protože tam na něj nikdo není moc zvědavý a neví, co má od lidí čekat. Ale dopadlo to skvěle. Jen tam bylo obří vedro a měl jsem občas co dělat, abych to udýchal. (smích) A i když jsou tyto zkušenosti k nezaplacení, vlastní koncert v klubu je vlastní koncert v klubu. Když se to povede a lidi strhneš, jsou to až euforické stavy. Někdo skáče s padákem a někdo dělá tohle a ve finále to přináší asi dost podobné potěšení.

Velmi se mi líbí přebal nové nahrávky, jehož jste autorem. Na první pohled ve mně evokoval expresionistická díla rakouského malíře Egona Schieleho. Co přesně znázorňuje?

Děkuju pěkně! Přirovnání k Schielemu už jsem zaregistroval víckrát. Akorát s ním se nemůžu rovnat. Ale je hezké to slyšet. Jsou to vlastně moje jediná plátna, co jsem kdy namaloval. Jinak kreslím na papír anebo rovnou do počítače. Obal je prostě Honzíkova cesta životem. Ty malby nevznikly primárně pro to album. Namaloval jsem je na jaře během karantény. Měl jsem víc času a potřeboval jsem i nějaký kreativní ventil, tak jsem nakoupil pár pláten, barvy a prostě to namaloval. Jsou to původně takové karanténní výjevy, pojmenoval jsem je "Pohled z okna 1, 2, 3, 4" a tak dál. Když jsem pak přemýšlel o obalu desky, říkal jsem si, že by se to k tomu hrozně hodilo. Titulní strana je o naději, další je o smutku, další o šílenství, pak o stáří a o smrti. Prostě to k názvu alba moc pěkně sedlo. Takže mi Honza Nožička plátna nafotil, v počítači jsem ještě dodělal pár drobností a potom to dal celé dohromady.

Jak moc se věnujete kresbě či malování? Dají se vaše obrazy někde koupit, případně je možnost si je někde prohlédnout?

Živím se grafikou, takže kreslím poměrně často. Ale jsem hlavně počítačový grafik, takže hodně kreslím přes grafický tablet. Ale je pravda, že poslední dobou se snažím víc vracet k papíru a barvám, případně k plátnům. Moje práce je vidět všude možně, obalů pro kapely jsem udělal spousty, reklamní grafika je taky různě vidět. Měl jsem i web, ale ten jsem nedávno stáhnul. Musím ho nějak předělat a aktualizovat, ale ještě jsem se k tomu nedostal. O prodeji obrazů jsem taky přemýšlel, ale mám jich zatím málo. Chtěl bych si i nechat vytisknout třeba sítotiskem věci, co jsem dělal komplet v počítači, a třeba zkusit i něco prodávat, ale to je zatím ve fázi nedokončeno. (smích)

V únoru vyjde "Honzíkova cesta" také na elpíčku, na kterém váš cover ještě lépe vynikne. Jste sám sběratelem vinylů, nebo dáváte přednost cédéčkům či streamování?

Vinyl vyšel už v listopadu spolu s CD, ale byl hned pryč. Teď v únoru bude druhá várka. Musím říct, že vypadá fakt pěkně. Nechal jsem to tisknout na rubovou nehlazenou stranu papíru a i na dotyk to hezky funguje. Osobně nejsem sběratel ani jednoho. Gramofon nemám a CD si pustím už jenom v autě. Mám jich dost, ale jsou uklizená v garáži, protože už na ně doma není místo. Jednou jsem si koupil iPod a pak už kupoval hudbu převážně na iTunes, což dělám dodnes. A taky streamuju. Zaznamenal jsem, že třeba Spotify je u hudebníků dost v nemilosti, ale musím říct, že díky tomu jsem objevil spoustu nové muziky, takže ho používám každý den.

Pracujete pro ceněnou firmu KHDK, která vyrábí pedály pro hudebníky, mezi něž patří třeba i Kirk Hammett z Metalliky. Jak jste se k práci dostal? Kde berete nápady na nové designy?

Tohle beru jako jeden z mých největších úspěchů. Dostal jsem se k tomu přes Tondu Salvu, který pro KHDK pedály vyvíjí. Jednou jsem se mu ozval, že bych pro jeho značku Salvation Audio chtěl předělat jeden jeho pedál Tonewheel a že by bylo supr, kdyby ho mohl dostat Joe Duplantier z Gojiry. Jen jsem to tak zkusil. Líná huba - holé neštěstí. A Tonda na to, že by s tím snad šlo něco dělat. Tak jsem udělal svůj první custom pedál Cthulhu. A pak to viděl DK, ten DK z KHDK, tedy David Karon, a díky Davidovi a Tondovi jsem frčel na Brutal Assault osobně Cthulhu předat Joeu Duplantierovi. A díky tomu pedálu mě David přizval ke spolupráci a stal jsem se členem týmu KHDK. A pak jsem šel jednou s Davidem na Letnou na pivo a on mi asi ve tři ráno říká, že by do neděle potřeboval udělat jeden kousek pro Kirka Hammetta, že za ním letí do Kodaně. Mimochodem, to KH v názvu je právě Kirk Hammett, který s Davidem firmu spoluvlastní. No, a pak to šlo dál. Pedály pro Tool, Slayer, pro Roberta Trujilla z Metalliky, Megadeth, Anthrax, Trivium, Ministry, pro Gojiru a další. Jsem za tuto šanci klukům hrozně vděčen a děkuju jim!

Vzhledem k současné situaci v kultuře je asi dobré mít příjem i z jiné než čistě umělecké činnosti…

Tak mě umění nikdy vlastně úplně neživilo. Dělám už dlouho reklamní grafiku, ale naštěstí se mi to daří balancovat - komerční grafika versus něco víc uměleckého. Jeden čas se mi dokonce dařilo tu reklamní sféru téměř vypustit, ale mám už dvě děti a musel jsem se tomu trochu přizpůsobit. Ale jsem s tím v pohodě a máme se fajn, si myslím.

Oslavy třiceti let fungování Kurtizán asi významně ovlivní současná situace s pandemií. Plánujete oslavit kulaté výročí alespoň nějakou formou?

My jsme to oslavili tím, že jsme konečně natočili desku, a teď budem točit klip na "Grétu". Že bychom vyloženě plánovali něco speciálního, to ne. Jen udělat to video se snažíme už od října - čtyřikrát jsme to kvůli covidu museli zrušit. Nemá moc cenu něco teď plánovat.

Budeme na další řadovku čekat znovu více než dekádu, nebo jsou od Tomáše Varteckého náznaky, že by kapela byla co do nahrávek produktivnější?

Kdo ví? Až to půjde, tak bychom chtěli hlavně odjet něco k "Honzíkově cestě". A pak se uvidí.