Projekt Budeč na mystické nahrávce "DCCCXCV" úspěšně spojuje elektroniku se středověkou hudbou

28.01.2021 15:45 - Jiří V. Matýsek | foto: Budeč

Krátce před loňskými Vánocemi vyšel jeden z nejzvláštnějších hudebních počinů zvláštního roku 2020. Album velice úzce zacílené, ale přesto - díky svému nezvyklému pojetí i vnitřní magii - hodné zvýšené pozornosti. Projekt se jmenuje Budeč, deska dostala název v podobě římsky zapsaného letopočtu "DCCCXCV".
8/10

Budeč - DCCCXCV

Skladby: Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Benedictus, Agnus, Ite
Vydáno: 20.12.2020
Celkový čas: 34:27
Vydavatel: Sky Burial
Podivnost vedle podivnosti - nikoliv však s pejorativním podtextem, všechno má svůj význam. Pod názvem Budeč se skrývá Oldřich Poděbradský, etnomuzikolg, multiinstrumentalista, skladatel a rovněž frontman psychedlické partičky Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip. Výsledné album "DCCCXCV" zhudebňuje genia loci místa otištěného už do názvu projektu. Hradiště Budeč, místo na půli cesty mezi Kladnem a Kralupami nad Vltavou, je totiž lokalitou, kde se podle legend měl učit svatý Václav, český kníže. Ten se podle některých pramenů narodil právě v roce 895 (a jsme u těch římských číslic).

Hudebně "DCCCXCV" nabývá formy sedmidílné vánoční mše, skladby mají přesně dané pořadí i určené názvy. Použitými prostředky se však jedná o mši uchopenou velice neortodoxně. Poděbradský totiž hladce spojuje středověké nástroje a melodiku se syntezátory - tu monumentálně epickými, jinde spíše ambientními. Ty pak doplňuje o takzvané field recordings - záznamy ruchů, zvuků a atmosfér daného místa, tedy hradiště Budeč - a vokálními pasážemi. Jakkoliv nesourodě to může znít, funguje to výborně.

Tahle deska (vydaná digitálně a na MC kazetě limitované 49 kusy) není, ačkoliv její forma i načasování by to mohly naznačovat, úplně typickým vánočním albem. Občas jakoby vzdáleně zazní melodie, které připomínají koledy, celkově je ale "DCCCXCV" univerzálním hudebním kusem vhodným pro každou roční dobu. Vznešeným, propracovaným, povznášejícím i temným zároveň. Poděbradský navíc kompozice ozdobil krystalicky čistým zvukem, v němž nezanikají nuance jednotlivých nástrojů a skvěle vyniknou detaily jako práce se šeptaným vokálem s přirozeným echem. Na některých místech se dere na mysl vzpomínka na Liškovu/Vláčilovu "Marketu Lazarovou", která se zvukem pracovala podobně neobvykle a promyšleně. Budeč však každým coulem zůstává originálním, byť náročným dílem.

"DCCCXCV" je velice úzce zaměřené dílo vzniklé z osobního pnutí. Touha zachytit genius loci místa a dát mu hudební formu, navíc natolik tradiční a z podstaty sevřenou, jako je mše, se vine celou hypnotickou kolekcí. Onen kýžený duchovní aspekt tam je, nepochybně. Svébytná zvuková krajina nahrávky rezonuje unikátní atmosférou, specifickými barvami i jakousi těžko postižitelnou ozvěnu dávných věků. Magické.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY