Za jedno z nejvýraznějších jmen domácího progresivnímu death-metalu vždy platila pražská formace Mindwork. V roce 2012 zaujala vysoce hodnoceným albem "Eterea", kterému se podařilo najít onu cestu mezi hudební ekvilibristikou a dravou tvrdostí. A pak se nad ní zavřela voda. Na osm let. Nyní se vrací s EP "Cortex".
Martin Schuster, tvůrčí mozek
Mindwork, ale těch dlouhých osm let rozhodně nezahálel. Nejvýraznější je asi jeho alternative-prog-rockový projekt
Face The Day, s nímž vydal dvě alba, "Corroding Dreams" a "Stuck In The Present". Konec Mindwork nicméně nikdy nebyl označen za definitivní, a protože doba covidová přináší ledajaká překvapení a hudební návraty, je kapela zpět.
V sestavě došlo ke změnám - její jádro v podobě Martina Schustera (kytary, zpěv) a Filipa Kittnara (bicí) ve studiu rozšířila dvojice nových členů: Dominik Vozobule na basu a Jiří Rambousek na sólovou kytaru. Výsledkem jsou tři skladby a intro, vše shrnuté pod názvem "Cortex".
Zmíněná proměna a snad i bližší
přičichnutí Martina Schustera k rockové progresi ve Face the Day se projevily na aktuálním soundu kapely. Ještě více než kdy jindy totiž tíhne k oné
progresivní části spojení progresivní death metal. Čistý vokál tu tak koření metalový growl i riffová masáž, hladinu mocného zvuku čeří pečlivá práce s atmosférou a střídáním nálad i rychloběžná sóla - mimochodem, o to první ve skladbě "Depersonalized" se postaral Bobby Koelblble ze slovutných
Death.
A občas si Mindwork dovolí i zpomalit (úvod postupně se nabalující a mohutnící ("Last Lie Told") nebo zasnít (finále "Depersonalized"). Výrazně komplikované jsou i bicí, které jsou na hony vzdálené metalovým
náklepům a které tady ostatní nástroje doprovázejí svými zašmodrchanými rytmy.
Všechny tři více něž pětiminutové skladby se tematicky zabývají prozkoumáváním hlubin lidské psychiky. A to, co se skrývá v hloubkách, nebývá často nic příjemného. Novinka je tak plná nervózních, nevyzpytatelných zvratů a ostrých přechodů od melodických refrénů k tvrdým pasážím. Výsledek je spolehlivě ukutým monolitem, na kterém se jen těžko nachází vyloženě slabších momentů. Až jednoho zamrzí, že je "Cortex"
jenom EP. Uteče až příliš rychle, navíc v sobě skrývá potenciál, který by, roztažen na plochu alba, ten starší hravě překonal. Vznikne?