Publikace "Všechny kočky jsou šedé" vzešla z podcastu Karla Veselého Černé slunce, s finalizací mu pak vypomohl Miloš Hroch. Vznikl tak ojedinělý pohled na hudební historii z pohledu emocí, úzkostí a dalších vlivů, které zasahují do tvorby muzikantů. Skvělá to knížka.
S Karlem Veselým mě mimo jiné pojí spolupráce na sérii článků pro musicserver "Měsíc v taneční hudbě". Jeho první kniha na hudební téma "Hudba ohně" vyšla přesně před deseti lety a brzy se snad dočká svého dotisku. Nejnovější publikace "Všechny kočky jsou šedé" vznikla na podnět Institutu úzkosti. Na počátku byla šestidílná přednáška Černé slunce. V jednotlivých částech Karel rozebíral hudbu z pohledu emocí a jejich vlivu na texty a přidával vždy hromadu popkulturních odkazů. Vše vždy doplnil o výstupy mnoha článků a publikací, které si tohoto elementu v hudbě taktéž všímaly nebo se psychologickým tématům přímo věnovaly.
Černé slunce zaznamenalo velký ohlas, a idea transformace v knižní podobu tak na sebe nenechala dlouho čekat. K Veselému se připojil jeho kamarád a kolega Miloš Hroch. Dodal další podněty a závěrečná kapitola "Naděje bez optimismu" je plně jeho autorským příspěvkem.
Kniha "Všechny kočky jsou šedé" (pojmenovaná dle songu od
The Cure) je rozdělena do sedmi kapitol. Úvodní "Index přetížení" funguje coby předehra k následujícím dějstvím, která na sebe navazují chronologicky. Již v této sekci je patrné, v jaké šíři Veselý a Hroch pátrali. Rešerše odborných textů je obdivuhodná, to samé platí o překladu textů písní. Právě verše se staly nosnou kostrou tohoto vyprávění o hudební historii nahlížené alternativním pohledem melancholie a úzkosti.
Všímají si i důležitých sociologických vjemů, které samotnou hudební tvorbu ovlivňovaly, včetně popularity konzumace drog anebo tišících léků (Xanax a další). Samozřejmostí je rejstřík umělců, o kterých publikace pojednává, a detailní bibliografie s přehledem všech citovaných knih a odborných článků - což vedle určité akademické roviny také usnadňuje orientaci v knize.
Kapitola "Městská klaustrofobie" čtenáře zavede do Británie na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let a časů vlády Margaret Thatcher, které byly plné sociálních nejistot. Autoři tyto pocity reflektují prostřednictvím textů
Joy Division, zejména pak nezaměnitelné "Decades" (z úchvatné desky
"Closer") nebo "Atmosphere". Každá z následujících podkapitol má vždy svého hudebního průvodce, rozvíjí dané téma a detailněji je rozebírá.
Z osmdesátých let se postupně dostáváme do současnosti. Mladá generace muzikantů je ovlivňována závislostí na internetu či youtuberech. Veselý a Hroch v této souvislosti zmiňují současný fenomén
Billie Eilish, ale i pevně sevřená společenství fanoušků
Lady Gaga nebo
Lany Del Rey.
A dojde i na jiné žánry - kniha si všímá třeba taneční hudby, nechybí ani pohled na
Robyn a její osobní rozlučku s blízkým přítelem Christianem Falkem v "Missing U". Velký úsek oba kritici věnují válce rapových gangů, nečekaným ztrátám mladých hvězd (
Lil Peep a další) nebo rivalitě mezi tvorbou dvojice
Jay-Z a
Kanye West. Popis vzniku Westových alb
"Graduation",
"808s & Heartbreak" a
"My Beautiful Dark Twisted Fantasy" je velmi podrobným shrnutím zásadních milníků stylu. Podobně fungují i řádky o desce
"channel ORANGE" Franka Oceana, v níž se kalifornský rodák vyrovnává se svou sexuální orientací. Takto silná témata mohou nezkušeného publicistu vykoupat v břečce emocí. Karel a Miloš jsou však zkušení a nebojí se čtenářům přibližovat další a další generátory depresí.
Další devízou
Koček jsou i osobní vsuvky Karla Veselého. Odhaluje v nich zlomové body ve svém životě, včetně zkušeností s návykovými látkami (bez závislosti na nich), jež mu poskytly jakýsi podmět k pochopení sesbíraných podkladů a veškerých vazeb mezi nimi. Miloš Hroch pak k tomuto toku informací během nekonečných debat, které spolu oba vedli, dodával další pohledy. Původní přednášky tak postupně nabývaly na objemu. Vzájemné propojení témat nakonec mnohdy vede k nečekaným spojitostem.
Závěrečná kapitola "Naděje bez optimismu" pak přejde od osobní roviny k ekologickým hříchům současnosti, které prezentuje prostřednictvím tvorby
Björk nebo projektu Talk=Trouble Jana Šamánka. Zprvu se zdá, jako by k celku příliš nepasovala, ale její finální souhrn publikaci krásně uzavírá:
"Písně jen těžko změní svět, ale dokážou přenastavit myšlení lidí - a to není vůbec málo." To by se dalo z fleku podepsat.
Kniha "Všechny kočky jsou šedé" důkladně (až úzkostlivě) rozebírá hudbu úzkosti, pocitu, který primárně promlouvá skrze texty a atmosféru písní. Soubor informací ale autorská dvojice předkládá formou, která nezahltí, naopak upoutává pozornost k následných sekcím. Tato koncepční alternativní optika na hudební historii staví na rozhledu Karla Veselého. Hlavně díky němu je výsledek poutavé čtivo, které by měl mít ve své knihovně nejenom každý fanoušek muziky. A příjemným zjištěním je i fakt, že první náklad se už rozebral, a nyní do obchodů putuje dotisk. Zaslouženě.