Když se mi do ruky dostala tisková zpráva, ve které stálo: "Internet je jich plný, české teenagerky jim padají k nohám a jejich klipy mají celkem přes půl milionu zhlédnutí! Od dob Luneticů je tu konečně podobně vzrušující boy band, chlapecké duo Ben & Mateo. Tyhle sympaťáky a jejich úspěch nelze ignorovat!" vzbudilo to můj zájem. Když jsem si však tento produkt následně poslechl, zájem nejen úplně vymizel, ale dostavil se ironický smích a pocit jakéhosi studu za samotné interprety.

Řeč je tedy o mladičké dvojici Ben & Mateo, kterou tvoří třináctiletý Benedikt Kis a o rok starší Mateo Klimek. Kluci v listopadu vypustili do éteru již třetí singl a jde o stejnou hudební i textovou prázdnotu, jakou přinesly jejich dřívější počiny. Hudební primitivnost doprovázená textem plným klišé, všudypřítomným autotune a vynucenými rýmy ("píšeš mi ty a já / po škole na chodbách" nebo "v oblacích nade mnou / ztrácím se dál s tebou") určitě není tím, co by na české hudební scéně chybělo.

Ben s Mateem asi mají dělat dojem jakési české odpovědi na duo Marcus & Martinus, to je ale bohužel úplně jiná liga. Norská dvojčata na sobě od útlého dětství tvrdě makají, podílejí se na textech, hudbě, produkci svých písní, vymýšlejí si choreografii a rodiče je i přes globální úspěch vedou k velké pokoře a disciplíně.

Nerad bych křivdil, ale v tomto případě to spíš vypadá, že někdo prostě vzal peníze, které měl a nepotřeboval, zaplatil textaře, skladatele, producenta a filmový štáb. A vypadl z toho umělý, nedůvěryhodný, neosobní a podbízivý produkt, ve kterém chybí i ta nejmenší špetka opravdovosti. Ale svoji cílovku si to rozhodně najde. Bohužel. A přitom i ten nejkomerčnější pop se dá dělat alespoň trochu na úrovni.