"Díl první" Roberta Křesťana a Druhé trávy je jen částí původního záměru. Polovičatou? Ani náhodou

29.10.2020 07:30 - Jiří V. Matýsek | foto: Agentura David Němeček

Devět let bez nového studiového materiálu, to může kapelu odeslat do zapomnění. Ne tak Druhou trávu, již vede charismatická osobnost Roberta Křesťana. V roce, kdy formace pomalu uzavírá tři dekády na scéně, se vrací - a hned s dvojalbem. Takový byl alespoň plán. Nakonec zatím vyšla pouze první polovina, "Díl první".
8/10

Robert Křesťan & Druhá tráva - Díl první

Skladby: Žhář (Border Lord), Víš, co se říká, Kdybys mě zabila, Něco dobrého (Something Good Coming), Když v poslouchám se do ticha, Na křídlech koní (On The Wings of Horses), Proč bych měl naříkat (Why Should I Cry For You), Zůstaň (Hold On); Bolest (Hurt), Kam složíš hlavu (Where Will I Shleter my Sheep Tonight)
Vydáno: 16.10.2020
Celkový čas: 52:48
Vydavatel: Agentura David Němeček
Původně měl jeden disk patřit novým autorským věcem a druhý přetextovaným skladbám těch umělců, kteří Roberta Křesťana inspirovali či provázeli v průběhu jeho kariéry. Ale muzikanti míní a koronavirus mění. Na světě je tak zatím "Díl první" s tím, že "Díl druhý" vyjde příští rok. Za své vzala i původní představa obsahově propojených částí, na aktuálně vydaném albu se originální věci a svébytně pojaté covery prolínají, v tomto případě v poměru 3:7 ve prospěch převzatých věcí.

Ačkoliv bývá Druhá tráva zařazována do šuplíku bluegrass - a v tomto stylu nepochybně koření -, její hudební výraz po celou dobu nasává i řadu dalších vlivů. Devět let od poslední desky "Marcipán z Toleda" kapela tento posun k žánrově nevyhraněné alternativě jenom utvrzuje. Na palubu totiž naskočil producent Eddie Stevens, který může nabídnout zkušenosti s Moloko, Róisín Murphy (nebo Janou Kirschner), tedy člověk se zkušeností z úplně jiných žánrových vod, než v jakých dosud Robert Křesťan a jeho parta měli možnost plavat.

"Díl první" tudíž opírá charakteristický sound Druhé trávy o zmíněné bluegrassové kořeny (banjo, mandolína, kytary a mírně netradičně najazzlá rytmika Tomáše Lišky a Martina Nováka), zároveň je nově výrazně kořeněný elektronikou. Ta spíše dokresluje atmosféru v podobě různých ruchů a šumů či zkreslení Křesťanova hlasu, nestrhává na sebe pozornost a hlavně - a to je nejdůležitější - nedělá z Druhé trávy něco, čím není. Jen objevuje nové možnosti, jak s vlastní tvorbou pracovat. A to je u skupiny, jež je tři dekády na scéně, hodno ocenění.

Hlavní devíza kapely, tedy Křesťanovo textařské mistrovství, je přítomna bez jakéhokoliv kvalitativního poklesu. Trojice vlastních věcí - "Víš, co se říká", "Kdybys mě zabila" a "Vposlouchám se do ticha" - si libuje v místy příjemně neprůhledných metaforách, v básnických obrazech působících svou jednoduchostí, ale nikoliv přímočarou líbivostí ("Když vposlouchám se do ticha, / slyším, jak mi šeptáš slova, / která zapsal Casanova, / než jsem nad ním zlomil kříž").

Zbývajících sedm kusů svazuje dvaašedesátiletého muzikanta svými původními melodiemi i náměty, ani v tomto případě se nijak neustupuje z poetické síly a básnické obrazivosti výsledku. Jen pokorněji slouží intencím jejich původních autorů. Křesťan už mnohokrát prokázal schopnost vyhmátnout podstatu písně a převést do češtiny spíše její duši než konkrétní slova. A tak se zde potkávají natolik odlišné hudební osobnosti jako Tom Waits, Sting nebo Trent Reznor. Výsledek je přesto sevřený, svou náladou pohlcující, byť nijak posluchačsky jednoduchý a přímočarý.

"Díl první" je z většiny pomalu plynoucí, poklidné album, jehož jednotícím motivem je smutek a krásná nostalgie. Nikoliv tragika, spíše zamyšlené usebrání otextované, zazpívané a zahrané se zřejmou životní zkušeností. Deska výborně graduje až k finální trojici - Waitsově smutně rozverné "Zůstaň", temné hymně "Bolest" z Reznorova pera a vznešenému gospelu "Kam složíš hlavu", v němž Křesťana přece jen trochu přezpívává hostující Spirituál kvintet.

A pak přijde zvláštní ticho. Jako správný "Díl první" končí na vrcholu, ale "Díl druhý" tu zatím schází. Přesto je už v polovině celého pomyslného příběhu zřejmé, že Robert Křesťan a Druhá tráva stvořili dílo, které bude textově, hudebně i pojetím patřit k těm nejsvébytnějším počinům, které u nás v roce 2020 vznikly. Karty pro pokračování jsou rozdány velmi dobře, ale pořád je to jako hodnotit knihu po přečtení první kapitoly. Na konečný verdikt si musíme počkat do příštího roku.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY