Projekt Karlovarské kulturní léto možná letos přinesl více živé hudby než jakýkoliv jiný, kvůli covidu programově omezený festival. Po celé prázdniny se víkend co víkend stage před hotelem Thermal rozezněla hity předních domácích umělců.

Během července a srpna postupně vystoupili například Mirai, Jelen, Aneta Langerová, Lenka Dusilová, Prago Union, Sebastian nebo David Stypka. V době, kdy řada pořadatelů kvůli dopadům pandemie nasadila ne zrovna lidové ceny, navíc potěšilo i symbolické vstupné pouhých 100 korun za koncert.

Závěrečný víkend patřil Lenkám Filipovým - v pátek zpívala matka, v sobotu dcera. A už z debat místních, které se v průběhu dne daly ve Varech zaslechnout, bylo zřejmé, jak dobrou odezvu celá série má.

"Večer jdeme se ženou na Filipovou," chlubil se policista číšníkovi v jedné z restaurací. "Zítra hraje mladá, znám od ní jen dvě písničky, ale zkusím ji," bavili se pro změnu studenti na téma sobotní show Lenny. Program, který společnými silami připravilo město Karlovy Vary spolu s iniciativou Vary konečně jinak a agenturou Soundsgate, byl zkrátka pro všechny generace.

Pro všechny generace byl ale i koncert Lenky Filipové. Zpěvaččini vrstevníci, padesátníci, čtyřicátníci, třicátníci, ale i mladší, ti všichni se navzdory znatelnému ochlazení a propršenému podvečeru přišli na oblíbenou interpretku a kytaristku podívat. A spousta dalších, vstupenkou nedisponujících zvědavců postávala na protějším břehu řeky a poslouchala zpovzdálí.

"Program jsem pro dnešek poskládala tak, abyste si se mnou mohli zazpívat," prozradila Filipová hned na úvod, načež spustila jeden ze svých hitů "Dobrý Bůh to ví". Na rozdíl třeba od loňského turné po velkých sálech k desce keltských balad "Oppidum" tvořily páteř vystoupení skutečně hlavně všem dobře známé, česky zpívané písničky z různých etap její kariéry.

Jiná byla i atmosféra večera. Zatímco například koncert v Lucerně ze zmíněného turné, obohacený o výpravné projekce a účast smyčcového souboru Brno Strings, provázel jistý pocit zodpovědnosti, ve Varech byla muzikantka na pódiu nesmírně uvolněná. S sebou měla několik nástrojů, virtuosa ve hře na keltskou harfu Seana Barryho, klavíristu Járu Bártu a dobrou náladu.

Filipová zpívala s radostí a pro radost, ve svém přednesu byla nesmírně uvěřitelná a mnohé známé hity předvedla v trochu upravených, často zjemněných aranžích. Nejprovařenější "Zamilovanou" zařadila, už tradičně i s francouzským úryvkem originálu "Je l'aime á mourir", hned jako druhou v pořadí.

Nejvíce lidé zpívali a posléze jásali nadšením při písničce "Prý se tomu říká láska". Text Zdeňka Rytíře pochází z první poloviny osmdesátých let a o tom, jak aktuální stále je, svědčí třeba sledovanost v řádech milionů přehrání na YouTube.

Songů, které po letech a dekádách získaly tolik ceněný punc nadčasovosti, má ale Lenka v repertoáru mnohem víc. Ať už jsou to třeba "Mosty" s (před šestnácti lety zesnulým) Karlem Zichem nebo původně pro dětské publikum určený "Strom". Z novější tvorby rezonovala balada "Možná", ale i dva roky stará "Na cestě", původně od Paula Simona, kterou do češtiny nádherně přebásnil David Stypka.

Blok keltských balad, mezi které skladba s originálním názvem "Kathy's Song" patří, ani tentokrát nechyběl, byť byl spíše zpestřením večera. Éterická "Oidhche Mhath Leibh" dokázala, že aby si Filipová vysloužila bouřlivý aplaus diváků, nemusí nutně zpívat jen osvědčené hity. To potvrdila třeba i překvapivým připomenutím smutně ironické skladby "Přátelé", kterou vytáhla ze své asi nejkomornější nahrávky "Pocit 258" ze začátku devadesátých let.

S blížícím se závěrem poodhalila i své další hudební tváře. Šanson "Co mi dáš" od Hany Hegerové si poprvé vypůjčila loni na výročním koncertě k 88. narozeninám svého vzoru ve Foru Karlín. "Už mi v repertoáru asi zůstane," podotkla a s velkým prožitkem zpívala o tom, že "život není vánek, spíš vichr, který umí brát".

Rockovou odbočkou "Hope and Faith" pak vzdala poctu své kamarádce, americké kytaristce Janet Robin. A než se s pódiem rozloučila za zvuků osmdesátkového hitu "Ať žije show", pořídila si ještě závěrečnou fotku s diváky "pro ten šílenej Instagram" a pozvala přítomné na následnou autogramiádu.

V Karlových Varech zkrátka Filipová znovu ukázala, jak variabilní a žánrově otevřenou hudebnicí je. Navzdory pestrosti repertoáru a neohraničitelnosti venkovního prostoru to byl ve výsledku koncert velmi celistvý a intimní. Koncert se spoustou spontánních úsměvů a poutavých historek o jednotlivých skladbách a zpěvaččiných spolupracovnících. A hlavně koncert naplněný písněmi, které mají to nejdůležitější - duši.