Deep Purple mají i na "Whoosh!" pořád šmrnc

Tyhle staré bardy, kteří si od roku 1968 říkají Deep Purple, asi netřeba nijak zvlášť představovat. V posledních letech se sestava kapely ustálila a kromě nepostradatelných Ianů Paice a Gillana svůj um nabízejí také Don Airey, Steve Morse a Roger Glover. Společně se po třech letech vracejí s novou deskou "Whoosh!".

7/10

Deep Purple - Whoosh!

Vydáno: 7.8.2020
Celkový čas: 51:37

Skladby: Throw My Bones, Drop the Weapon, We’re All the Same in the Dark, Nothing at All, No Need to Shout, Step by Step, What the What, The Long Way Round, The Power of the Moon, Remission Possible, Man Alive, And the Address, Dancing in My Sleep.

Vydavatel: Mystic Production

Ohodnoť toto album

Svým minulým albem si střihli takový menší milník, "Infinite" byl totiž v pořadí jejich dvacátý studiový počin. Novinka "Whoosh!", kterou kapela vydává po třech letech, tedy načíná třetí desítku nahrávek. Slušné číslo. Snad i proto se Deep Purple rozhodli kolekci pojmout jako takovou poctu své dosavadní tvorby, a tak na ní uslyšíme průřez z různých období.

Velmi pěkně vyznívá již úvodní singl "Throw My Bones" se zapamatovatelným refrénem. Díky němu lze mluvit o jakémsi hitu, byť těžko můžeme čekat, že by se píseň hardrockových veteránů výrazněji uchytila v současných rádiích. Ale těm purplové, jak víme, nikdy na ruku nešli. I tentokrát si drží příjemně zemitý a svérázný styl s řadou dobrých a originálních nápadů.

Nejeden z nich skrývá půvabně omšelá pecka "We're All the Same in the Dark" se zdařile zakomponovanými prog-rockovými prvky. Z alba také vystupuje "Step By Step", kterou otevírá výrazná orchestrální vložka téměř lordovského střihu. Služebně nejmladší člen sestavy Don Airey vůbec dostal na "Whoosh!" hodně prostoru a jeho klávesové party mnohdy udávají ráz celé písně.

Svižnější a hravější tvář nabízí taneční "What The What", která je vzpomínkou na úplné počátky skupiny, inspirující se v tehdy stále ještě moderním rock 'n' rollu a boogie. Lahůdkou pro fanoušky je nově nahraná instrumentální "And the Address", napsaná Jonem Lordem a Ritchiem Blackmorem a poprvé uvedená v roce 1968. Je třeba přiznat, že jde o jeden z vrcholných momentů celé kolekce s nezaměnitelným kouzlem klasických Deep Purple. Právě pro podobné riffy je všichni milujeme.

Pod producentským dohledem Boba Ezrina vznikla silná nahrávka, která může směle konkurovat té lepší části rozsáhlé diskografie formace. Díky své rozmanitosti a výrazným klávesám asi nesedne všem příznivcům, zvláště těm vyznávajících tvrdší hardrockovou tvář kapely, kterou zde nastavuje jen sporadicky. Také Gillan už není nejmladší a na jeho hlasu to je bohužel slyšet. Věk ale nezastavíš. A na jednadvacátou desku to je i tak dobrá práce.

• Souhlasím s recenzí. Jsem rád,že DP jsou schop... (Anonym, 28.08.2020 18:42) Reagovat

  Souhlasím s recenzí. Jsem rád,že DP jsou schopni napsat přitažlivou a poslouchatelnou hudbu. Myslím, že další vývoj kapely bude záležet na hlasivkách Gillana. Snad ještě nějaký čas vydrží.
  
  

  • Re: Souhlasím s recenzí. Jsem rád,že DP jsou schop... (Hrabje_olaf, 30.08.2020 18:00) Reagovat

    Ne, toto album je odvar toho co tvorili drive, a proti minule INFINITY....
    
    

• Bohuzel velmi spatne LP (Patrik Š., 29.08.2020 17:22) Reagovat

  Jsem fanousek Párplů a znam jejich muziku ,ale toto album je slabe ,jak cajicek.
  Ani jedna pecka ,kterou by si clovek zapamatoval a notoval si ji v duchu.
  Odklon od "pure rocku" .
  Kdyby toto album nevzniklo ,zadna skoda .
  
  

  • Re: Bohuzel velmi spatne LP (Tom, 26.09.2020 00:30) Reagovat

    Bohužel velmi jednoduchý názor.
    Jsem též fanoušek "Párplů", naposlouchaná mám všechna alba a většinu jich vlastním i ve vinylovém provedení a za sebou mám 9 koncertů, tudíž snad můžu posuzovat.
    I když "Whoosh!" možná není ten "pure rock" (to bych, ráčej prominout, prosil vysvětlit co má přesně být), tak mi rozhodně sedlo víc než alba z předGillanovského období, nebo než "Come Taste the Band" či "Abandon". Jestli snad čekáš vražednej nářez, tak jsi asi na špatné adrese - nejmladší z celé kapely je Steve Morse kterému táhne na 70. Ian Paice před pár lety prodělal mrtvičku, Gillanovi už hlasivky taky neslouží jako za dob "Child In Time", Steve Morse má v ruce artrózu a na jaře měl údajně nějaké zdravotní problémy i Don Airey. Bláboly typu "Kdyby toto album nevzniklo, žádná škoda" si, s prominutím, strč za klobouk - nový "Fireball" nebo "Machine Head" už prostě nevznikne a je dost dobře možné že "Whoosh!" je poslední album Párplů a proto kdyby nevzniklo, tak by to byla věčná škoda. Svoje posluchače si jistě najde, na internetu jsou názory a recenze vesměs kladné a tvůj jednoduchý názor na tom nic nezmění.
    Á própos - co se týče pecky kterou by si člověk měl zapamatovat, tak "Nothing At All" si musím pouštět pořád dokola a klávesové sólo z ní už jsem si v Audacity sestříhal a dal jako novou vyzváněcí melodii na mobil...
    
    

    • Re: Bohuzel velmi spatne LP (peteri, 10.10.2020 12:26) Reagovat

      Souhlasím s vámi, taky se mi to sólo líbí. I recenze mi připadá v cajku...
      
      

Naživo: Podruhé a stejně skvěle. Martina Pártlová znovu ohromila Forum Karlín Od jejího prvního koncertu ve Foru Karlín uplynuly čtyři měsíce. Premiéra sklidila takový zájem a množství superlativů, že následně přidala na stejném místě dvě dubnová vystoupení. Obě nakonec zase vyprodala. Martina... čtěte zde

Vydáno: 12.04.2025 14:00 v sekci Naživo

Ultrapopařův koutek: Až mě Andělé... Ceny Anděl každoročně v naší hudební sociální bublině vyvolávají bouři emocí a naprosto rozdílných názorů. Většině populace jsou ovšem zcela jedno, stejně jako jinou část publika zase nezajímají třeba Sportovec roku a... čtěte zde

Vydáno: 12.04.2025 08:00 v sekci Publicistika | Ultrapopařův koutek

10/10

Video: Poslední výkřik Sum 41: Kapela, která definovala generaci, se loučí vzpomínkovým klipem k baladě "Radio Silence" Sum 41. Kapela, která nás naučila, co to znamená žít rychle, hlasitě a bez kompromisů. Kapela, se kterou jsme vyrůstali, dospívali a hledali sami sebe. A teď přichází její poslední rozloučení v podobě skladby "Radio Silence". Ale... čtěte zde

Vydáno: 11.04.2025 16:00 v sekci Audio / Video | Video

7/10

Recenze: The Silver Spoons zůstali na "Groundbreaking Senses" stále nakažliví, jen už ne tolik Debut "Come and Get It" domácích The Silver Spoons byl proklatě dobrý a plný návykových melodií s líbezně hravými kytarami. O to těžší pozici si sami pánové vytvořili pro své aktuální dílo "Groundbreaking Senses", které vyšlo... čtěte zde

Vydáno: 11.04.2025 08:00 v sekci Recenze

Albovým žebříčkem zamíchali Separ a Olympic, tím digitálním Linkin Park a díky rapperům i "Ewa Farna" V české rádiové hitparádě se na předních místech nic nezměnilo, zato albový přehled hlásí v top pětce dvě novinky: postarali se o ně rapper Separ a skupina Olympic. V žebříčku digitálních singlů odstartovali na medailových... čtěte zde

Vydáno: 10.04.2025 15:00 v sekci Novinky | České hitparády