Deep Purple mají i na "Whoosh!" pořád šmrnc

Tyhle staré bardy, kteří si od roku 1968 říkají Deep Purple, asi netřeba nijak zvlášť představovat. V posledních letech se sestava kapely ustálila a kromě nepostradatelných Ianů Paice a Gillana svůj um nabízejí také Don Airey, Steve Morse a Roger Glover. Společně se po třech letech vracejí s novou deskou "Whoosh!".

7/10

Deep Purple - Whoosh!

Vydáno: 7.8.2020
Celkový čas: 51:37

Skladby: Throw My Bones, Drop the Weapon, We’re All the Same in the Dark, Nothing at All, No Need to Shout, Step by Step, What the What, The Long Way Round, The Power of the Moon, Remission Possible, Man Alive, And the Address, Dancing in My Sleep.

Vydavatel: Mystic Production

Ohodnoť toto album

Svým minulým albem si střihli takový menší milník, "Infinite" byl totiž v pořadí jejich dvacátý studiový počin. Novinka "Whoosh!", kterou kapela vydává po třech letech, tedy načíná třetí desítku nahrávek. Slušné číslo. Snad i proto se Deep Purple rozhodli kolekci pojmout jako takovou poctu své dosavadní tvorby, a tak na ní uslyšíme průřez z různých období.

Velmi pěkně vyznívá již úvodní singl "Throw My Bones" se zapamatovatelným refrénem. Díky němu lze mluvit o jakémsi hitu, byť těžko můžeme čekat, že by se píseň hardrockových veteránů výrazněji uchytila v současných rádiích. Ale těm purplové, jak víme, nikdy na ruku nešli. I tentokrát si drží příjemně zemitý a svérázný styl s řadou dobrých a originálních nápadů.

Nejeden z nich skrývá půvabně omšelá pecka "We're All the Same in the Dark" se zdařile zakomponovanými prog-rockovými prvky. Z alba také vystupuje "Step By Step", kterou otevírá výrazná orchestrální vložka téměř lordovského střihu. Služebně nejmladší člen sestavy Don Airey vůbec dostal na "Whoosh!" hodně prostoru a jeho klávesové party mnohdy udávají ráz celé písně.

Svižnější a hravější tvář nabízí taneční "What The What", která je vzpomínkou na úplné počátky skupiny, inspirující se v tehdy stále ještě moderním rock 'n' rollu a boogie. Lahůdkou pro fanoušky je nově nahraná instrumentální "And the Address", napsaná Jonem Lordem a Ritchiem Blackmorem a poprvé uvedená v roce 1968. Je třeba přiznat, že jde o jeden z vrcholných momentů celé kolekce s nezaměnitelným kouzlem klasických Deep Purple. Právě pro podobné riffy je všichni milujeme.

Pod producentským dohledem Boba Ezrina vznikla silná nahrávka, která může směle konkurovat té lepší části rozsáhlé diskografie formace. Díky své rozmanitosti a výrazným klávesám asi nesedne všem příznivcům, zvláště těm vyznávajících tvrdší hardrockovou tvář kapely, kterou zde nastavuje jen sporadicky. Také Gillan už není nejmladší a na jeho hlasu to je bohužel slyšet. Věk ale nezastavíš. A na jednadvacátou desku to je i tak dobrá práce.

• Souhlasím s recenzí. Jsem rád,že DP jsou schop... (Anonym, 28.08.2020 18:42) Reagovat

  Souhlasím s recenzí. Jsem rád,že DP jsou schopni napsat přitažlivou a poslouchatelnou hudbu. Myslím, že další vývoj kapely bude záležet na hlasivkách Gillana. Snad ještě nějaký čas vydrží.
  
  

  • Re: Souhlasím s recenzí. Jsem rád,že DP jsou schop... (Hrabje_olaf, 30.08.2020 18:00) Reagovat

    Ne, toto album je odvar toho co tvorili drive, a proti minule INFINITY....
    
    

• Bohuzel velmi spatne LP (Patrik Š., 29.08.2020 17:22) Reagovat

  Jsem fanousek Párplů a znam jejich muziku ,ale toto album je slabe ,jak cajicek.
  Ani jedna pecka ,kterou by si clovek zapamatoval a notoval si ji v duchu.
  Odklon od "pure rocku" .
  Kdyby toto album nevzniklo ,zadna skoda .
  
  

  • Re: Bohuzel velmi spatne LP (Tom, 26.09.2020 00:30) Reagovat

    Bohužel velmi jednoduchý názor.
    Jsem též fanoušek "Párplů", naposlouchaná mám všechna alba a většinu jich vlastním i ve vinylovém provedení a za sebou mám 9 koncertů, tudíž snad můžu posuzovat.
    I když "Whoosh!" možná není ten "pure rock" (to bych, ráčej prominout, prosil vysvětlit co má přesně být), tak mi rozhodně sedlo víc než alba z předGillanovského období, nebo než "Come Taste the Band" či "Abandon". Jestli snad čekáš vražednej nářez, tak jsi asi na špatné adrese - nejmladší z celé kapely je Steve Morse kterému táhne na 70. Ian Paice před pár lety prodělal mrtvičku, Gillanovi už hlasivky taky neslouží jako za dob "Child In Time", Steve Morse má v ruce artrózu a na jaře měl údajně nějaké zdravotní problémy i Don Airey. Bláboly typu "Kdyby toto album nevzniklo, žádná škoda" si, s prominutím, strč za klobouk - nový "Fireball" nebo "Machine Head" už prostě nevznikne a je dost dobře možné že "Whoosh!" je poslední album Párplů a proto kdyby nevzniklo, tak by to byla věčná škoda. Svoje posluchače si jistě najde, na internetu jsou názory a recenze vesměs kladné a tvůj jednoduchý názor na tom nic nezmění.
    Á própos - co se týče pecky kterou by si člověk měl zapamatovat, tak "Nothing At All" si musím pouštět pořád dokola a klávesové sólo z ní už jsem si v Audacity sestříhal a dal jako novou vyzváněcí melodii na mobil...
    
    

    • Re: Bohuzel velmi spatne LP (peteri, 10.10.2020 12:26) Reagovat

      Souhlasím s vámi, taky se mi to sólo líbí. I recenze mi připadá v cajku...
      
      

7/10

Recenze: "Evergreeny" ukazují kvality Heleny Vondráčkové v různých hudebních žánrech Oslavit na pódiích své šedesátiny? Pro hudebníky dnes běžná věc, ale oslavit to samé jubileum kariéry, to je už docela jiné kafe. Olympic má takové výročí za sebou, zato Helena Vondráčková si ho užívá právě teď. Nejen... čtěte zde

Vydáno: 24.11.2024 08:00 v sekci Recenze

Naživo: You Me At Six se s kariérou rozloučili se ctí Přibližně dvacet let jsme se na stránkách rockových magazínů a webů mohli pravidelně setkávat se vždy tak trochu podceňovanými You Me At Six. Ti se rozhodli svou aktuální fázi kariéry uzavřít a v Praze vystoupili (možná?)... čtěte zde

Vydáno: 23.11.2024 17:00 v sekci Naživo

7/10

Recenze: MikAel se na albu "Focus" nebojí poodhalit ze sebe víc MikAel společně s Luďkem Fialou tvoří tým, který na desce "Focus" představuje hitovky současného popového sevření. Předvojem byla minulá řadovka "Easy", novinka však nabídne ucelenější sled nápadů a témat s až civilními... čtěte zde

Vydáno: 23.11.2024 08:00 v sekci Recenze

Rozhovory: Filip Kaňkovský (Green Småtroll) - Bylo na čase vydat desku, do mrtvoly jsme dýchat nechtěli Ska-jazzoví Green Småtroll v čele s Filipem Kaňkovským vydali po neuvěřitelných patnácti letech nové album, které 28. listopadu představí v pražském Futuru. O této nahrávce, cestě některých písní, budoucnosti ska a reggae,... čtěte zde

Vydáno: 22.11.2024 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

9/10

Recenze: Trojalbem "Nevy(í)dané rarity" nadělila Marika Gombitová fanouškům krásný vánoční dárek Její příznivci mohou propuknout v opatrný jásot: Marika Gombitová se vrátila nejen na koncertní pódia, ale i co se týče tvorby nové hudby a vydávání desek. Výběrů a reedic její muziky už existuje nespočet, ale aktuální 3CD... čtěte zde

Vydáno: 21.11.2024 15:30 v sekci Recenze