V půlce srpna jste měli letošní první koncert. Jak se vám hrálo? Byla to vaše nejdelší nucená koncertní pauza?

Jacob: Nejdelší koncertní pauza to určitě byla. Byl jsem před vystoupením hrozně nervózní, což nebejvám. Byl jsem nervní jak dítě, jak školačka před prvním sexem. Doufám, že takhle dlouhou pauzu už mít nebudeme, už to nedopustím.

Radek: Je pravda, že Kuba nebejvá nervózní. Byli jsme rádi, že jsme mohli konečně zase hrát. Možná někdy úplně na začátku kapely mohla být takhle dlouhá pauza mezi koncertama, ale za posledních patnáct let si něco takovýho nevybavuju.

Marka: Tím, že hraju s Gaiou, nebyla to pro mě žádná změna. Ale takhle nervózního jsem Kubu ještě neviděla.

Jak se choval?

Jacob: Zmatečně.

Marka: Furt se ptal, co zpívá, jak to tam zpívá. Říkala jsem mu: "Kubi, počkej, najede ti robot."

Jacob: Nakonec robot naštěstí najel.

Marka: Tím, že Kuba dlouho nehrál, začal nad těma textama přemýšlet a to je největší chyba. Kdybych ti měla říct teď nějaký texty z hlavy, neřeknu nic - nepamatuju si je.

Čím bojujete proti nervozitě?

Jacob: Alkoholem. Tentokrát jsem byl vzornej, nechal jsem si přinést jen tři panáky na celej koncert... A pak jsem si nechal poslat pro další. (smích)

Marka: Pivem, někdy vínem.

Jacob: Nejdřív jsem byl zdrženlivej. Po čtvrtým songu jsem už věděl, že se to nepose*e, tak jsem začal křičet na našeho tour managera, ať mi donese ještě dva.

Marka: Nejhorší na koncertech je, že přijedeš dvě hodiny před tím, než hraješ. Ideální by bylo přijet, vyběhnout z auta a jít na to. Jinak vyčpíváš a to se rovná hodně piv, alkoholu. Čím kratší doba před hraním, tím lepší.

Skyline byli vůbec první, s kým jsem kdy dělala rozhovor. Bylo to před čtyřmi lety, když jste vydávali desku "Jungle". Vzpomenete si vy na svoje první interview? Jaké nesmysly jste povídali?

Jacob: My u každého rozhovoru říkáme kraviny, někdy úmyslně a někdy neúmyslně. (smích) Ale asi si nepamatuju. Na první koncerty ano, na první holku si taky pamatuju, ale na tohle ne.

Radek: No, to už bude tak dvacet let a bylo to do časopisu Rock & Pop. V tu dobu jsem byl taky hudební novinář, a tak jsem se snažil odpovídat na otázky tak, jak jsem sám chtěl, aby kapely odpovídaly mně. Takže jsem byl strašně upřímnej a to byla chyba, půlka kapely pak na mě byla naštvaná. Proto si už dávám bacha a radši už nic upřímnýho neříkám. (smích)

Marka: Já jsem měla zakázáno mluvit, udělala jsem nějaký rozhovor a provařila jsem tam nesmysly.

Radek: V Gaie ale.

Ve Skyline to ale, předpokládám, nehrozilo?

Marka: To už jsem měla tu zkušenost nemluvit. (smích)

Jacob: A my jsme byli rádi, říkali jsme si, že je to zkušená zpěvačka. Není totiž moc zpěvaček, které vědí, kdy mají držet ústa na zámek. (smích)

Od zmíněné "Jungle" se událo mnohé. Radkovi se narodilo dítě, Maru se rozvedla, z Jacoba je ještě větší sportovní blázen a uznávaný trenér. Ovlivnily tyto skutečnosti nějak vznik novinky?

Jacob: Vše se odráží do člověka a to pak do desky. Je to takový pinčes. Samozřejmě - to, jak se cítíme a co prožíváme, se odrazí jak v textech, tak celkově v tom, jak fungujeme. Největší změna pro tuhle desku ale byla, že jsme ji složili komplet na společných sessions, což dřív nebylo. Už jsme na sebe asi tak zvyklí, že spolu dokážeme vydržet v jedný místnosti, a dokonce složit dohromady i písničku.

Marka: Kuba je čím dál větší frajer, takže dělá čím dál hustší texty. (smích)

Radek: Když už jsi narazila na ten rozvod, myslím, že pro texty Maru je to na týhle desce hodně výrazný téma. Půlka desky je takový rozvodový manuál.

Maru: Kuba takový texty nesnáší, ale je to můj život. Kuba je pohádkář, dokáže vytvořit příběh jen tak, kdežto já vždycky vycházím z osobních zážitků.

Jak to jde dohromady?

Marka: Kuba je rybář, ale se síťkou, ne s prutem. Sáhne do vody, když se topím, a normálně mě vytáhne. V refrénech mě vytahuje.

Jacob: Asi to tak je. Maru si celou dobu stěžuje a já jí řeknu: "Si nestěžuj, nebul a pojď dál, prosím tě, tohle neřeš."

Radek: Sólový věci od Maru jsou v podstatě depky. Ale tam, kde zpívaj' dohromady, by to Kuba nestrpěl. Třeba první skladba na desce je "In Space" - Kuba přilítl, že to máme napsat o tom, jak letíme do vesmíru. Tak jsme napsali skladbu o tom, jak letíme do vesmíru. (smích)

"Electricity" vychází po čtyřech letech. Proč to trvalo tak dlouho?

Jacob: Měli jsme rozpracováno hodně skladeb a nakonec jsme ani všechny nepoužili a v šuplíku skončily i věci, co byly prakticky hotový.

Radek: Všichni toho mají hodně, času je čím dál tím míň. Ale chtěli jsme na tom pracovat dohromady, takže bylo těžší to časově sladit. Taky jsme se s tím hodně piplali, přece jen je to už naše osmá deska a chtěli jsme z toho produkčně vytáhnout maximum.

Zapojují se do příprav všichni stejně, nebo je někdo diktátor?

Marka: Hoffy a Ráďa.

Jacob: Maru to nevadí, ona je submisivní. (smích)

Marka: To je fakt, ve Skyline mám submisivní polohu.

Radek: Počkej, jaký diktátoři?

Marka: Cítím to tak z vás dvou, vy nad tím projektem nejvíc přemýšlíte. Tak to je.

Radek: Přemýšlíme, ale vždycky se snažíme, aby do toho mohli mluvit všichni.

Marka: To ani nechceme, protože to stejně vyplyne tak, jak chcete vy.

Jacob: Je to tak, že nás Radek musí organizovat, protože nejsme úplně organizovaná havěť. My bychom se jinak rozprchli.

Marka: Kdyby nebyl Radek, tak už není Skyline.

Jacob: Vždycky potřebuješ někoho, nějakýho kapelníka, kterej na tebe dává bacha, prudí, že má být zkouška, a tak dál. Ne že bychom ji nechtěli, ale my bychom se nedomluvili. Pro Radka bohužel, pro nás bohudík, musí nad tím držet ochrannou ruku.

Radek: U nás vládne ale demokracie. Nejsme žádný Bělorusko. Zatím. (úsměv)

V loňském rozhovoru Kuba prohlásil, že příprava desky je řehole...

Jacob: Ono se to nezdá, ale neustále na to musíš myslet. Pořád přemýšlíš, jestli pro to můžeš udělat víc. I když na druhou stranu člověk v tom nemůže ležet pořád, je potřeba si udržovat trochu odstup.

Radek: Já bych neřekl, že to je řehole, nás to hrozně baví, ale je fakt, že ke konci bývám už úplně vysátej.

Mluvili jste o tom, že jste některé písně odložili do šuplíku. Vracíte se k takovým kouskům?

Jacob: Většinou si říkáme, že jo, ale nikdy se k nim nevrátíme. Jednou z mála výjimek je "Staying Alive", kterou jsme nejdřív dali k ledu a pak zase vytáhli. Myslím si, že v šuplíku bude víc než padesát písniček.

Radek: Třeba Hoffy přehrabování ve vyřazených věcech vyloženě nesnáší, vždycky chce radši začít dělat něco novýho.

Čerstvou studiovkou se tak trochu vracíte ke svým kořenům. Co vás k tomu vedlo?

Radek: Má to takový dvě roviny. Ta první je, že nás zase začalo bavit používat některý zvuky a modely z devadesátých let, máme k tomu samozřejmě velký vztah, protože právě elektronická hudba té doby nás formovala. Nebyl to ale cíl, spíš to tak přirozeně vyplynulo.

Druhá věc je, že mi nová deska v něčem připomíná náš debut "Riders In The Store", a to hlavně v tom, že jsme některým skladbám nechali volnější formu. Bavilo nás opouštět ten klasický sloka/refrén model. Zatímco ale na první desce to byla spíš z nouze ctnost, protože jsme to ani nijak neuměli, teď to byl záměr. Každopádně doufám, že výsledek jako celek není žádný retro.

Je o dost elektroničtější, obsahuje méně živých nástrojů. Nebude se Majkii na koncertech nudit?

Jacob: Už jsme měli pár zkoušek a kytara tam funguje dobře, živý verze budou trochu jiný než ty studiový.

Kubo, místy máš jiný hlas.

Radek: To bude asi těma efektama… (smích)

Jacob: A taky i zpívám, což nebejvá tak častý. (smích)

Přijde mi, že poslední dobou se na koncertech za mikrofonem hodně střídáte. To podle mě dřív nebývalo. Zdá se mi to, nebo je to tak?

Jacob: Nebejvalo to. Původně jsme stáli tři na pódiu. Pak se to začalo hodně měnit. Když odešel NuC, uvolnil se prostor a teď to vychází zhruba na třetiny - třetina dohromady, třetina Maru a třetina já. Je to prostor, kde si člověk může udělat něco svýho, to je logický.

Radek: Hodně si hlídáme, aby to nepůsobilo rozděleně, ale někdy to nejde. Někam se nehodí Maru, někam Kuba.

Desku míchal opět Matouš Godík. Netoužili jste po změně?

Jacob: Nikdy.

Radek: Matouš je naše spása, z našeho pohledu se jeho a náš přístup hrozně dobře doplňujou. Před každou deskou se modlíme, aby na nás měl čas. On to posune vždycky dobrým směrem, věříme mu.

Marka: Dává tomu správný face.

Doba je otevřená různým featuringům. Vy patříte k jedněm z mála interpretů, kteří touto cestou nešli. Proč? Nikdy jste netoužili po nějaké spolupráci?

Marka: Ještě to tak do toho našeho cirkusu…

Jacob: Když máš dva zpěváky, nepotřebuješ do toho tahat dalšího. Je tam toho dost.

Radek: Maru s Kubou se skvěle doplňujou a dokonale pokrývají tu škálu, která nás v rámci Skyline zajímá.

S novými písněmi je vás více slyšet z rádiového éteru. Mám to snad chápat, že inklinuje k mainstreamu?

Radek: Fakt ne, tohle je aspekt, na který jsme dávno přestali úplně myslet. Ono se to totiž ani nedá naplánovat. Náš rádiově nejúspěšnější song byla "Irie", s čímž jsme vůbec nepočítali, protože vůbec nedodržuje takzvaný rádiový pravidla. Naopak když jsme jednou zkusili udělat song programově tak, aby byl pro komerční rádia hratelný, dramaturgové nám to hodili na hlavu a ta skladba nakonec ani nevyšla.

Jacob: Ono to pak stejně nevychází. Nikdy jsme nevytvářeli desku na klíč. Dělali jsme si jen to, co nás baví.

Kubo, ty si motivy z obalů desek necháváš zvěčnit na svém těle prostřednictvím tetování. Plánuješ to i s tím z aktuálního alba?

Jacob: Dneska jsem měl bejt na kérce, ale nedošel jsem tam. Chtěl jsem sice něco jinýho, ale musím stihnout obal do křtu. Na kérce jsem stejně každej tejden.

Radek: Kuba je z toho vždycky šíleně nervózní, abychom nevybrali blbej obal.

Jacob: Já si na tom opravdu zakládám. Jediného vlka z "Private Madness, Public Danger" nemám, ten se mi opravdu nelíbil. Jinak mám všechny.

Marka: Naši plnou důvěru má náš grafik Vítek Škop.

Jacob: Hlídám si, aby to nebyla kravina, tu na sobě mít nechci. Někdo si všechno zaznamenává do diáře a já zase na kůži.

Kolik máš dnes tetování? Před čtyřmi lety jsi jich měl kolem dvaceti.

Jacob: Myslím, že jich mám kolem čtyřiceti. Za poslední půl rok jsem tam byl patnáctkrát a neskončil jsem s tím.

Chceš být celý potetovaný?

Jacob: Kromě ksichtu asi jo.

Maru je vaše nejdéle fungující zpěvačka. Čím jste si tak sedli?

Jacob: To je tím, že nemluví. (smích) Ne, opravdu, je asi nejflegmatičtější ze všech ženských, co kapelou prošly. Spousta žen by měla problém vyjít se čtyřma chlapama a pro spoustu chlapů je těžký bejt s jednou ženou. Tady si to sedlo, zatím to funguje a doufejme, že to vydrží forever.

Radek: Už na první zkoušce jsme hned cejtili, že jsme měli fakt štěstí, protože to je ono.

Jacob: Že to funguje.

Radek: Nejen hudebně, ale i lidsky.

Před čtyřmi lety se vracela Gaia Mesiah v čele s Maru pár koncerty. V mezidobí se z toho stal regulérní comeback, kapela vydala dvě desky, jela několik turné a plnohodnotně pokračuje. Tenkrát jste mi za Maru tvrdili, že Skyline jsou prioritou a že to jejich chod neohrožuje. Platí to stále?

Jacob: Maru nás v tom vždy utvrzovala, tak jsme jí v tom věřili. Kdybychom jí nevěřili, nesedíme tu teď v téhle sestavě.

Radek: Je fakt, že na začátku za námi Maru přišla, jestli by nám nevadilo, kdyby měla jeden koncert s Gaiou v Akráči. Tak jsme jí to odkývali, a postupně se to trochu vymklo kontrole. (smích) Respektujeme to. Maru měla nějakou historii a mohlo se to stát, byť bych si na to nevsadil. Vlastně v době, kdy Maru přišla do Skyline, na světě asi neexistovalo mnoho míň pravděpodobných věcí, než že se někdy vrátí do Gaiy. Ale stalo se, a protože Skyline nefungujou na modelu, že bychom se živili jen hraním, nemohli jsme jí to zakazovat.

Jacob: Pokud se tím chceš živit profesionálně, musíš mít v Česku dvě kapely, nebo hrát s Mirai. A to nechceš.(smích) "Když nemůžeš, tak přidej víc" - to pak můžeš jezdit za hodně. (smích)

A nebáli jste se, že zdrhne?

Jacob: Tohle je úplně nepravděpodobný, přece neutečeš od prince k sedlákovi. (smích) Maru věříme, není důvod, aby odcházela z jedný kapely. Dokud ji to baví, je to na ní.

Marka: Hlavně každý je úplně jiný, tak si do zelí nelezu a za svoje mám obě kapely.

Nová řadovka se jmenuje "Electricity". Čím si dobíjíte baterky?

Jacob: Normálně nabíječkou. (smích)

Marka a Jacob: Sportem, lidma.

Jacob: Špatnejm věcem jsem se vyhnul. To, co mě sere, to už nedělám. Proškrtal jsem lidi, s kterýma se nechci vidět, nechodím, kam nechci, a dělám jen věci, co mě bavěj. Na to ostatní nemám nervy ani čas.