Meky. Anglicky znějící přezdívka Mira Žbirky má díky jeho kořenům své opodstatnění. Dnes ji znají všichni, stejně jako nestárnoucí hity, které za ty desítky let stihly zlidovět. O osobním životě jeho samotného už ale něco vědí jen někteří. I proto režisér Šimon Šafránek natočil tento osmdesátiminutový dokument.

Jejich vzájemná spolupráce vznikla na základě předchozího oceněného filmu "King Skate", do kterého režisér použil některé zpěvákovy písničky. Následně se prohrabal archivy, které pak umě sestřihal s Mekyho aktuální zpovědí a se záběry z koncertů či výjezdu do vysněného Abbey Road.

Snímek mapuje příběh jednoho z nejúspěšnějších česko-slovenských interpretů, a to jak v osobní, tak v hudební rovině. Příběh toho, který v popularitě dokázal porazit i mistra Karla Gotta či uspět v německé talentové soutěži. Příběh toho, který nikomu nepochleboval a zůstal svůj - zasněný milovník The Beatles a anglického stylu, zapnutého vrchního knoflíčku u košil, duchem velmi skromný a příjemný člověk, jenž proplouvá životem bez zásadních kotrmelců. Navíc málokterý zpěvák se může pochlubit tím, že po celou kariéru vypadá víceméně stejně. Nepatří ani k těm muzikantům, kteří by svojí tvorbou rozdělovali společnost na dvě poloviny, z nichž jedna by ho milovala, druhá nenáviděla.

Zpracováním se dokument nezaobírá jenom současností či vyňatým časovým úsekem, ale ohlíží se za Žbirkovými důležitými životními momenty, jakými byly seznámení rodičů, rodné město Bratislava a s tím spojená důležitá místa v kariéře, smrt bratra, který ho zasvětil do tajů hudby, účinkování v kapelách Modus, Limit, sólová kariéra, seznámení s manželkou, Marika Gombitová, Anglie, hudební vzory, již zmíněná výhra v německé soutěži či ve Slavíkovi.

Jedná se o vkusně zpracovaný životopisný portrét. Diváky seznamuje se žijící legendou, s pokornou osobností, která vždy stála nohama na zemi. Film příjemně plyne, jednotlivé záběry na sebe logicky navazují. Na druhou stranu by neuškodilo, kdyby vyprávění obsahovalo více faktů. Šafránek vždy nějaké téma naťukne, ale nejde již více do hloubky. Divák se tak prakticky nic nového nedozví, jen si víceméně připomene již všeobecně známé, v minulosti poodhalené skutečnosti. Je to ale i tím, že Žbirka na svém kontě nemá žádné skandály a excesy, kterými by krmil mediální plátky. Takže schovanou třináctou komnatu bohužel nehledejte. Není. Výsledek je spíš atmosférický než obsahově informační.

Režisér se chtěl vyhnout zavedenému klišé mluvících hlav, což se mu víceméně povedlo. Hosté dílo jen dotvářejí. Ale ruku na srdce, bez nich by to taky nešlo. V lehce časosběrném snímku promluvil vedle hlavního protagonisty a jeho ženy, která s ním sdílí i pracovní spolupráci, také Janko Lehotský, který stojí za Žbirkovou kariérou v Modusu, textař Kamil Peteraj, zahořklý kolega z Modusu a Limitu a producent v jedné osobě Laco Lučenič nebo Petr Horák z festivalu Bratislavská lyra. Trochu chybí výpověď dětí a dalších známějších kolegů (především Mariky).

K uvedení dokumentu do kin Šáfránek dodal: "Snažili jsme se udělat filmový portrét, jaký tu není. Bez sentimentu a patosu, zato s humorem. Energický a podvratný. S hlasitou muzikou a především pokud možno upřímný a emocionální, lidský." Měl v podstatě pravdu. "Meky" je příjemné podívání plné úsměvných vzpomínek na osmdesátky a devadesátky, laskavého a ironického humoru i životního nadhledu. Při vší úctě k tvůrcům i protagonistům ale stačí vidět ho jen jednou.