Na Mig 21 jsem byla už snad milionkrát. I když už několik let hrají víceméně pořád to samé, a vím, co mám od jejich pódiové prezentace očekávat, nedám na ně dopustit. Je to zkrátka jistota, že se lidi budou dvě hodiny dobře bavit, vesele tančit, zpívat známé písně a hecovat frontmana Macháčka k ještě větším exhibicionistickým kouskům ve chvílích, kdy bude odkládat svršky či pobíhat po jevišti s gumovou kytarou. Ale pořád to má kouzlo a jistou dávku sexappealu.

Smíchovská kapela to navíc měla ze zkušebny na pódium, co by kamenem dohodil. A i přes zmíněná koncertní klišé (ale kdo je dnes originální, že) bylo tohle vystoupení výjimečné. Nejenom tím, že z muzikantů přímo zářila radost z toho, že po několika měsících mohou opět stát před diváky, ale i skladbou setlistu.

Ten se skládal ze tří bloků: první obsahoval skákací hitovky, ve druhém došlo ke zklidnění a finále patřilo opět skočným písním, bez kterých by koncert nebyl úplný. Možná i proto show dostane pokaždé trochu jiný spád. Překvapením pak bylo hned dvojí zařazení stále ještě aktuálního hitu "Hyjé" - ten otevíral a zároveň uzavíral základní hrací sérii.

Nezbytností byly i rekvizity Pavla Hrdličky. Nově mezi ně patří třeba vlajka s logem kapely, s níž lídr formace pobíhal po pódiu, anebo papírová loďka doplněná světýlky, která plula tematicky při "Člunu" po rukách posluchačů až ke stánku zvukaře.

Při písni "Kalhotky si sundej" mě překvapilo, že fanynky Macháčka tentokrát neukamenovaly množstvím kousku spodního prádla, které při této písni směrem k pódiu tradičně lítají. Přilétl jen jeden exemplář a ještě pod stage. Asi korona, nebo co...

Koncert se neobešel bez proslulé mexické vlny, která přišla na řadu hned ve třetí písni "Skejt" a pak ještě jednou. Je to dobrý tah, jak zábavnou formou rozproudit diváky a získat si jejich pozornost. Nechyběl ani pokřik "I love you" a odpověď na něj "I fuck you".

Přídavky pomohl vyvolat Jakub Kohák, který se celkem nečekaně objevil na pódiu. V předposlední písni "Život je poušť" Macháček vybízel přítomné slovy: "Alkoholici všech zemí, spojte se," a poprosil všechny, co měli drink, aby pozvedli číše, a ty, co ho neměli, aby se od nich napili. Však se podle epidemiologa Prymuly máme promořovat. Příkladným vzorem jim měl být právě Kohák, který na pobídku vypil obsah své skleničky na ex.

Ale došlo i na vážnější notu - píseň "Svoboda není levná věc" věnovala skupina Miladě Horákové, od jejíž popravy uplynulo před pár dny přesně 70 let.

A víte, co je pro mě nejlepší zážitek? Vedle mě stála asi padesátiletá paní s pětadvacetiletou dcerou, obě se bavily, tančily. Paní se mi svěřila, že je ráda, že stojí mezi námi, mezi mladými, co se umějí bavit. Prozradila, že před rokem měla nádor na mozku a že teď ví, že je třeba radovat se ze života. Šla z ní neskutečná energie a síla. Svatá slova: bavte se a užívejte si naplno každého koncertu!