J.A.R. jsem viděla naživo naposled 17. listopadu na jejich výročním koncertě ke třicátým narozeninám. Velká Lucerna tehdy byla narvaná k prasknutí, člověk prakticky nic neslyšel, natož aby něco viděl (pokud tedy neměl ostré lokty). Středeční open air pořádaný Lucerna Music Barem byl v porovnání s tím podzimním jako nebe a dudy. Zvuk super a prostoru taky dostatek. Jaři s prstem v nose obstojí i bez hostů - pódium jich je doslova plné, a to nejen počtem členů. Zkrátka Ježíšek přišel o půl roku dříve a v pražské Stromovce naděloval plnými hrstmi.

Jsou to tři roky, co skupina vydala Anděly ověnčenou desku "Eskalace dobra". Ještě než se dočkáme nového materiálu, provětrala šuplíky a naservírovala nám to nejlepší, co složila. Umně poskládaný playlist uvedla "Ještě se připlazíš", ze stále aktuálního alba zazněly "Hlídá nás satelit", "Zhublas", "Žarlíme na Romana", "Je to nejistý" a "Když ti před Moskvou dojde pervitin". Uzavíraly ho tradičně největší hity jako "Bulháři" anebo "Už mizí pryč je… Hanka", což mě jako jmenovkyni velmi potěšilo.

Desetičlenná smečka zraje jako víno a je čím dál víc boží! Muzikanti i zpěváci (rappeři) si pohrávají s každou písní s lehkostí, hbitostí, každý přitom dostane svůj prostor, zároveň všichni tvoří jeden kompaktní tým, a to i přes to, že v jeho čele stojí tři charismatičtí a značně rozdílní performeři. Právě v tom je ovšem jejich síla.

Posluchače pohladí po duši i v uších, bránice polechtají četnými frky. Když Michael V. vyžadoval větší ovace, glosoval to Roman Holý slovy, že jde spíše o ovoce celoživotní práce. Při skladbě "Míša" Holý marně pátral po kotelnici Jílkové. A před "Hlídá nás satelit" nás pak poučili o tom, že o úrovni bohatství vypovídá počet bidetů v domě. V závěru došlo i na minipřednášku Dana Bárty o novém druhu vážek - naštěstí ve zkrácené a o to vtipnější formě.

Pánové velmi brzy odhodili stud a při Bártových sólových partech vyhrnovali trika, Michael V. to svoje v jednu chvíli odhodil zcela. Bárta pak při muzikantských sólech svých kolegů zastal obratně hru na imaginární kytaru a bicí. Bylo to spontánní a bláznivé, stejně jako jejich hudba sama.

A pak že festivaly nebudou! Tenhle koncert je svou atmosférou aspoň trochu připomněl. Navodil letní pohodu a dojem, že svět je zas v normálu. Kdo přišel, neprohloupil a dostal necelé dvě hodiny prvotřídního funku, dokonalé hudební vyladěnosti, nadšení, uvolněnosti, humoru, tanečků, úchyláren, improvizace i nadhledu.

P. S.: Použité fotografie pocházejí z prvního večera.