Když mi na BMG potvrdili, že rozhovor s Guano Apes platí, měl jsem skutečnou radost. To už je pořádná rybka, říkal jsem si. Slabší už to bylo s časem, protože na povídání s kytaristou Henningem Rumenappem jsem dostal přidělených deset minut. Žádná sláva, viďte? Vtěsnat do šesti set vteřin všechny otázky nešlo, nastoupila na řadu pragmatická úvaha. Nějak se mi ale nedostávalo nápadů, propadal jsem beznaději, že nic nevymyslím. Je to málo, znělo mi hlavou. Nakonec se vše podařilo. Pomohla mi válka v Iráku a poslední deska Guano Apes příznačně nazvaná "Walking On A Thin Line". V sobotu 29. března v sedm hodin večer, tedy dvě hodiny před koncertem, jsem si potřásl pravicí se sympatickým chlapíkem a ihned, ještě za chůze, jsem spustil tu svou...

Když jsem si povídal se zpěvákem 4LYN, řekl mi, že speciálně Guano Apes a Rammstein velice pomohli německé hudbě. Máte stejný pocit důležitosti pro domácí scénu?

Doufáme, že se nám podařilo německé hudbě pomoct. V první řadě je pro mě velký kompliment, když někdo z 4LYN řekne něco podobného. Sice jsem se s nimi doposud osobně nesetkal, ale vážím si toho. Jsem jedině rád, když úspěch náš, H-Blockx nebo Rammstein ukáže lidem, že jde prodávat desky, že jsou lidé, kteří si je koupí. Každopádně jsme pořád na začátku cesty, protože evropské skupiny by měly vzájemně spolupracovat, aby se dostaly na úroveň, která jim náleží.

Narážíte na dominanci amerických skupin? Právě Ronnie z 4LYN si stěžoval, že evropské skupiny se snaží být příliš americké. Myslíte si, že je rozdíl mezi evropskou a zaoceánskou hudbou?

Souhlasím s ním v tom, že skupina by měla mít vlastní identitu. Nemá velkou cenu kopírovat jiné. Ale to se děje i v Americe, je přece spousta plagiátorů Pearl Jam a Korn atd. Vždycky probíhá jakási soutěž, ve které jde o vlastní identitu a jedinečnost. Jde o to být sám sebou, mít takové to zdravé sebevědomí. Když se na to ale podíváme obecně, je to především o dobré písničce a dobrých muzikantech. O ničem jiném.

Guano Apes jsou známí intenzivním koncertováním. Nejste po tolika letech přeci jen trochu unaveni?

Ani ne. Spíš naopak. Pražský koncert bereme jako skutečný začátek turné k nové desce, na které se hodně těšíme. Těšíme se na dnešní večer i na nejbližší měsíce, kdy pojedeme po Evropě. Minulý rok jsme skoro celý strávili ve studiu, takže jsme nabuzení.

Když byste měl srovnat Guano Apes z roku 1994 s těmi dnešními, jaký by mezi nimi byl největší rozdíl?

Změnilo se toho hodně. Hlavně jsme získali množství zkušeností. Také jsme vyzráli, a to nejen jako muzikanti, ale také jako lidé. Určitě máme nyní jiné zájmy, stejně jako se změnila vlastní muzika, kterou děláme. Podle někoho je teď naše muzika vyspělejší. Ať je to, jak chce, odráží se v ní náš psychický i fyzický stav, který se vyvíjel a změnil.

Vaše nová deska se jmenuje "Walking On A Thin Line" (volně přeloženo chůze po tenkém ledě - pozn.red.), což lze chápat, zvláště dnes, jako kritiku společnosti.

Tak nějak to bylo zamýšleno a nemůže to být aktuálnější, než je to nyní v době války. Avšak po tenkém ledě kráčíme každý den, kdy musíme dělat různá rozhodnutí, která ovlivní život náš nebo život našich známých. Po tenkém ledě kráčí každý, jedno zda to chápeme hudebně, emocionálně, pracovně, jakkoli, vždycky je to ale na tobě, na tvém směřování k cílu. Co se mně na tom názvu líbí, je, že se s ním může každý ztotožnit, každý si v něm něco najde. Když bychom to vztáhli na Guano Apes, tak mluvíme o tom, že nás spousta lidí nemá ráda, protože někudy jdeme, po tenkém ledě, a chceme zaujmout co nejvíc fanoušků.

Album jste nahrávali vcelku dlouho, celý jeden rok. Zdá se, že hledat inspiraci není tak jednoduché.

V první řadě jsme byli rádi, že můžeme natáčet další album. Měli jsme za sebou náročné turné, dvě desky, takže chvíli trvá, než člověk najde cestu zpět do studia ke kreativní práci. V momentě, kdy se objevily první písně, jsme byli skutečně šťastní. Tehdy jsme si uvědomili, že máme na to, abychom udělali další dobrou desku. A největší inspirace? Pochopitelně život a jeho každodenní koloběh. Ty náměty se objevují v podstatě samy.

Liší se váš dnešní přístup ke skládání a nahrávání alba od toho ze začátku vaší kariéry?

Liší se hlavně ve smyslu digitalizace zařízení, se kterými se pracuje. Důležité jsou také podmínky, kdy si můžeme dovolit natáčet ve dvou kvalitních studiích. Někdy je pro nás složitější se rozhodnout, protože je tolik možností, jak písničku upravit a předělat. Kdyby nebylo všech těchto skutečností, desku bychom ale neudělali takovou, jaká dnes je. Jinak se ovšem nic nezměnilo.

Je na "Walking On A Thin Line" moment, který máte raději než zbytek?

Mně se líbí všechny písničky. Jedna je ale mojí oblíbenou, to je fakt - "Quietly". Myslím si, že je to velice milá a dobrá skladba. "Quietly" byla začátkem pro nahrávání, ta nás nakopla, když se podařila. Spojila naše představy a byla první věcí, kterou jsme udělali. Pak jsme se jen zaradovali.

A naopak, moment, který se vám zpětně tolik nezamlouvá?

Nic takového. Jsem s tou deskou úplně spokojen. Opravdu.

Žijeme v době nejrůznějších počítačových technologií. Co pro vás znamená internet?

Pro nás je internet prostředek ke komunikaci. Naše webové stránky (zde) jsou pro lidi, pokud u nich nemůžeme být my. Dnes sice hrajeme v Praze, ale jelikož jsou naše stránky pravidelně aktualizovány, fanoušci někde daleko se snadnou dovědí, co děláme a kde jsme, co se děje v zákulisí a tak. Bereme internet jako velice bezprostřední formu komunikace, kterou lidé často používají. Také byl náš web několikrát oceněn, což potěšilo.

Děkuji za rozhovor.