Co je pro vás aktuálně meritem?

Asi jako pro většinu lidí v této nelehké době: přežít a doufat, že bude líp… Třeba se stane zázrak. Zatím šiju roušky, točím živě písničky na Facebook a nenudím se.

Ještě jeden název písně mi utkvěl v paměti i s nápěvem - "Hoochi koochi já". Můžete mi ho pomoci rozklíčovat?

Hoochi koochi bylo původně lechtivé označení vyzývavého břišního tance na konci devatenáctého století, tento výraz pak pronikl do afroamerického blues. Kuba toto spojení jistě nemyslel doslovně, ale spíš obrazně. Prostě se v člověku občas probouzí něco lehounce nemravného, takzvaně s ním čerti šijou… Tak to cítím já.

Nové album jste vydala po devíti letech od předchozího. Co bylo tím odrazovým můstkem, kdy jste si řekla, že je čas udělat další desku?

Hlavním impulsem byly moje letošní kulatiny. Řekla jsem si, že když to nenatočím při této příležitosti, tak už to neudělám nikdy. Neměla jsem v sobě nějaký přetlak. Ale když pak Kuba, můj skvělý kytarista a autor, začal nosit písničky, začalo mě to zase moc bavit. Opravdu jsem si však nemohla načasovat vydání nového alba líp… Sama jsem si jej vydala i financovala, připravovali jsme slavnostní křest za účasti České televize ve vyprodané Hybernii, pracovali jsme na promo a najednou bác… a nic. Koncert v Hybernii má náhradní termín 9. června, tak uvidíme, moc tomu nevěřím… (Podle aktuálního vládního plánu budou od 8. června povoleny kulturní akce do padesáti lidí - pozn. red.)

Z celé desky mi přijdou nejhitovější první dvě skladby, pak se jedná spíš o album, které je třeba pozorně poslouchat. S jakým záměrem jste se pustila do práce? Jak měl podle vás výsledek znít?

Vidíte, a mně to tak nepřipadá. Celý proces vzniku se mnou sledovala třeba moje dcera, její přítel, můj přítel a těm se všechny písničky líbily už jenom z demáčů. Rozhodně si nemyslím, že by to byla nějaká velká intelektuálština. Dbám vždycky na to, abych se v písničkách cítila dobře, aby mi je posluchači věřili a abych to prostě udělala nejlépe, jak umím. Nemůžu a ani nechci se zavděčit všem. A rozhodně nekalkuluji s hitovostí. Sama mám ráda muziku, která není jen na jeden poslech, ale ve které mě pořád něco oslovuje. Prvoplánová odrhovačka dokáže po čase pěkně lézt na nervy.

Většinovým autorem nových skladeb je Jakub Juránek. Čím si vás nejvíc získal? Dokázal se dobře strefit do interpretačního cítění?

Na to už jsem v podstatě odpověděla. Kuba mě dobře zná, hrajeme spolu víc než pět let, je to citlivá duše, takže většinu písniček jsem brala na první dobrou. Jenom v minimální míře jsme se trochu přeli o pár slůvek a obratů v textech.

Jediným pěveckým hostem v songu "Řekni to dřív" je David Stypka. Proč zrovna on?

S producentem Borisem Carloffem jsme dost přemýšleli, s kým natočit tuto písničku, kterou Kuba koncipoval jako duet. Oběma se nám David jevil jako výborná volba, chtěla jsem někoho neotřelého a výjimečného. Poznala jsem ho na předávání cen Nočního proudu a jinak jsme se vlastně nepotkali. I tu skladbu jsme točili na dálku. Tak ho takhle symbolicky zdravím, doufám, že je v pořádku a že se potkáme v lepších časech. A konečně si spolu zazpíváme i živě na pódiu.

Říkáte, že se možná jedná o vaše poslední řadové album. Měla jste někdy v té devítileté pauze pocit, že budete jezdit už pouze s tím, co jste natočila dřív, jak to dnes dělá třeba Ivan Mládek s Banjo Bandem?

No, to ještě ne. Věděla jsem, že chci ještě něco nového udělat. Ale teď po tom maratonu a všech těch starostech, které s vydáním nové desky jsou, asi už nebudu mít odvahu (a ani finance) na další projekt. Maximálně sem tam nějaký singl.

Naposledy jsem vás viděl na festivalu Koněšínský Vendelín před dvěma lety a ta mladá sestava kolem vás celému zvuku moc prospěla. Cítíte to taky tak?

Kdybych to tak necítila, neměla bych je. Jsem ráda mezi svými dětmi, jak jim říkám. Moc mě baví, jak to šlape, a taky se mi teď po nich moc stýská.

Album mělo svůj projekt na serveru Hithit, nakonec limit o fous nevyšel. Dostalo se nahrávce přesto zvukové péče v Nashvillu, jak jste původně chtěla?

On to rozhodně nebyl fous, nevím, kde se tam ta částka objevila. Finančně jsem to tedy musela ustát, ale masterovali jsme skutečně v True East Mastering studiu v Nashvillu u Alexe McCollougha. Napsal nám k tomu: "Such a good album!" A to je teď má nejlepší odměna.