Interview se členy skupiny Overgroud, v níž působí mimo jiné slovenská herečka Dorota Nvotová a její manžel, punkový guru Whisky, jsem měl domluveno na pátek 14. března. Tedy den po jejich koncertu s Vypsanou fiXou (zde). Už dlouho dopředu mě na BMG připravovali, že vlastně nevědí, kdo nakonec přijde, protože všechno záleží na tom, jak se vydaří čtvrteční raut. Soudě dle Whiskyho (W) tváře a výřečnosti Joe Karafiáta (K), kteří na mě v sídle firmy čekali, jsem usoudil, že party dopadla na výbornou. Pochopitelně ne tak pro mou maličkost. Dorota Nvotová ke všemu přiběhla na poslední dvě minuty povídání a všechno, co řekla, bylo: "Já též nie." Mimochodem, odpovídala na v kouři se povalující off the record dotaz, zda by někdo z přítomných změnil cokoli na jejich debutové desce.

Včera jste vystoupili na koncertě před Vypsanou fiXou, líbilo se vám ve Futuru?

W: V pohodě. Proběhlo to dobře. My jsme FiXu ani neznali, já moc hudební scénu nesleduji, to dala všechno dohromady firma.

Byl lepší koncert nebo následný raut?

W: Oboje bylo velice dobré.

Ve většině rozhovorů, které jsem si pročítal, říkáte, že Overground je spíše nahodilý projekt, k němuž momentálně neplánujete žádnou masivní podporu.

W: My koncertní turné plánujeme, ale až někdy na podzim. V létě bychom měli vystoupit na pár festivalech na Slovensku a v Čechách, ale je třeba si uvědomit, že tohle je skupina, jejíž členové hrají v dalších kapelách, které jsou kolikrát důležitější. Ale rádi bychom se dohodli na nějakém termínu a podnikli šňůru po Slovensku a možná i po Čechách.

Jste spokojen s ohlasem, který deska vyvolala jak na Slovensku, tak v České republice?

W: Na to je možná ještě moc brzo, ale co jsem se tak bavil s nějakými lidmi, celkem převládá uspokojení, takže zatím jsem spokojen. Ale jak říkám, ještě je brzo na nějaké závěry.

Deska vznikala u vás ve mlýně, což není zcela standardní postup, že?

W: Převezli jsme tam skoro celé studio, protože tam je dobrá akustika. Je to velmi stará budova, nemuseli jsme nic digitálně upravovat. Také jsme byli na chalupě a ne ve městě, což bylo příjemné. A také se ušetřilo.

Původně měla vyjít vaše další sólová deska, alespoň tak zněla smlouva mezi vámi a vydavatelstvím. Tímto krokem jste řešil nedostatek vlastních nápadů?

W: Ne, vůbec. My jsme s mojí ženou Dorkou udělali jednu písničku, potom se k nám přidal Marta Minárik, dále se k tomu nachomýtnul Joe Karafiát, a tak nějak to vzniklo samo od sebe.

Vy teď přímo expandujete na hudební trh, protože krom Overground vychází deska po mnoha letech i Slobodné Európě.

W: Ano. Poslední deska vyšla v roce 1994, což je devět let. My jsme existovali potom ještě asi dva roky a pak se rozešli. Teď jsme si všichni vyřešili svoje problémy, takže mohla přijít nová deska.

Mottem jedné z písní Overground je verš "tu máš náš primitive rak & rol", který by se dal vztáhnout v podstatě na celé album. Bylo vaším záměrem natočit bigbeatově přímočaré a jednoduché CD, které by stálo v opozici k moderním souborům, jež opouštějí tradiční rock’n’roll?

W: Udělali jsme prostě písničky, jaké jsme chtěli udělat. Celý vznik byl hrozně neplánovaný, někdo přinesl písničku a buď se natočila, nebo ne. Ani jsme neměli žádné zkoušky, všechno jsme aranžovali až přímo na chatě.

Joe, můžete srovnat natáčení s Overground se zkušenostmi s Garage nebo s Plastiky?

K: Tohle bylo velice pohodové natáčení. My jsme se předtím nikdy pohromadě nesetkali, takže jsme se nestihli nikdy ani pohádat. Bylo to opravdu velice příjemné. Tady to bylo hodně spontánní, kdežto s jinými partami se pořád zkouší a piluje.

Až budete dělat druhou desku, třeba už se také bude muset zkoušet...

W: Jo, to teda těžko! (smích)
K: To je pravda. (smích)

Dorota Nvotová, vaše manželka, se minimálně v České republice stává vcelku známou osobností, registrujete díky ní zvýšený zájem o Overground ze strany médií?

W: Určitě panuje větší zájem, ale ono to vlastně není moc důležité, protože lidé se touto cestou moc neseznámí s naší hudbou. Asi se nestává, že by se tím někdo tak nechal ovlivnit. Možná je ta publicita až škodlivá, protože ji furt s někým srovnávají. Takže abych se vrátil - ano, zájem cítit je, ale velkou váhu mu nepřikládám.

Horkýže Slíže si v rozhovoru stěžovali, že slovenská média jsou vůči nim zaujatá. Máte i vy podobně negativní zkušenost? Například kolem vaší svatby se prý strhl slušný humbuk.

W: Problém je bulvár, který se ti pořád plete do života. Já se tomu bráním, abych byl vidět v nějakých debilních novinách a časopisech, zásadně s těmito médii nekomunikuji. Občas se někde objevím, ale rozhodně si s tím nelámu hlavu.

Média se dnes intenzivně rozšiřují i na internetu a toto je rozhovor pro webový magazín, tak mi dovolte se zeptat, jaký máte vy vztah k internetu?

W: Víš co, moje žena má k internetu dobrý vztah, doma teda počítač nemáme. Je to dobrá věc, když něco hledáš, protože tam máš velké možnosti. Já to ale moc nepoužívám, jen tehdy, když něco skutečně nutně hledám. Jsem rád, že to existuje, ale rozhodně nejsem fanoušek.
K: Rozhodně je internet dobrý pro začínající kapely, které přes něj mohou prodávat desky.

Znáte MusicServer.cz?

W: Neznám.
K: Já také ne.

Děkuji za rozhovor.