Rok 2018 bezesporu patřil pardubickému labelu Milion+, v jehož čele stojí aktuálně jeden z nejúspěšnějších českých rapperů Yzomandias, vlastním jménem Jakub Vlček. Kromě vysokých čísel zhlédnutí pod videoklipy na YouTube je také jedním z nejposlouchanějších interpretů streamovací platformy Spotify (skoro 200 tisíc posluchačů měsíčně). Do českého rapu se dostala fotbalová tematika, kterou do hry přinesl Ca$hanova Bulhar společně se svojí partou 2L Boyzz. Scéna jakoby ožila a začala chrlit nová jména.

Pořádně se to však rozjelo až v loňském roce, který byl na český rap nezvykle plodný. Interpreti začali mnohem víc absorbovat zahraniční vlivy a jet v novodobých trendech. Svá alba vydali ostřílení matadoři jako Hugo Toxxx, Smack či PSH, ale na scéně se objevila i řada nováčků, z nichž nejvíc překvapili Hasan či Dollar Prync.

V Česku si také otevřel pobočku Def Jam, což je legendární americká nahrávací společnost spadající pod Universal Music Group. V zahraničí pod tímto labelem vydává řada velkých jmen, namátkou Kanye West, Pusha T, 2 Chainz, DMX, Nas či třeba Justin Bieber. Český Def Jam se snaží být inovativní a aktuálně tlačí svěží tvůrce (Sensey, Skinny Barber), kteří se snaží dělat současnou hudbu pro mladší posluchače. Je to poměrně odlišný přístup například od konzervativnější polské divize, která vydala (debutovou!) desku dlouho uznávanému rapperovi, který si říká Ero.

K rapovému shrnutí vznikl doprovodný Spotify playlist obsahující ty nejvýznamnější skladby z vybraných desek, který doporučujeme při čtení k poslechu. Bude to dlouhé!

---

Pět nejlepších rapových desek za rok 2019

Jednu z nejlepších loňských rapových desek vydal jednoznačně Hugo Toxxx, známý jako sígr z legendární kapely Supercrooo, ve které se se svým parťákem Jamesem Colem přidrzle strefoval nejenom do rapperů, ale i do mnohých celebrit ze showbusinessu. Od té doby ale Toxxx vyspěl a s tím začala zrát i jeho tvorba. Založil si label, vytvořil vlastní žánr hypno a vyčkával. Čekání na další sólovku trvalo hodně dlouho. Mezitím experimentoval se zvukem, zkoušel nové postupy a občas vypustil nějaký ten diss track, aby oživil stagnující scénu. Byl vlastně jedním z prvních, který do Česka přitáhl trapové beaty (o čemž rapuje ve skladbě "Dávno jsem vyhrál"). Není tedy náhoda, že na své třetí řadovce "1000" je o 1000 let napřed. Album je originální, má svěží zvuk, drží se jednotného a jasného konceptu a je především o rapu. Toxxx rap zbožňuje, což je cítit v každém tracku. "Jste kopie, kopie, kopie, kopie všech," deklamuje ve skrytém nultém kusu "Nautshit", čímž poukazuje na fakt, že ve srovnání s ostatními trendy nenasává, ale udává. Navíc má čich na kvalitní mladé producenty a dává příležitost začínajícím rapperům. Kupříkladu ve skladbě "Moist" se naprosto přísným frázováním představí Blako. "1000" je zkrátka deska, kterou česká rapová scéna dlouho potřebovala.

---

Hasan je krásným příkladem cloudového rappera, který se dostal až na vrchol. Jeho loňská eponymní studiovka zastínila všechny ostatní releasy domovského labelu Milion+. Není se ale vůbec čemu divit. Image introverta, který o sobě dost přemýšlí ("sám, se svejma myšlenkama / sám, se svejma problémam") a tíhne k introspekci s často poetickým nádechem ("když zavřu oči, vidím oheň / vidím nebe, vidím peklo / vidím cash, vidím nás / vidím tmu i světlo / vidím budoucnost i minulost"), v současné době mezi mladými hodně rezonuje. Jeho charismatický hlas perfektně doplňuje ponurý rap plný abstraktních rýmů. Melancholická atmosféra nahrávky stojí nejenom na hloubavých textech a emocích, ale také na tlumených xanaxových beatech, jež nemají na české scéně obdoby. Značnou část skladeb si produkoval sám, občas mu vypomohli jiní producenti. Díky tomu zní celá deska jednotně, je originální a má přesah.

---

Kazašského rappera Viktora Sheena byla pro Blakkwood škoda, proto je dobře, že se v průběhu vlastní seberealizace rozhodl postavit na vlastní nohy. S řadovkou "Černobílej svět" se v loňském roce dostal na vrchol českého rapu. Jen na Spotify má přes 200 tisíc posluchačů měsíčně, což ho řadí do první desítky (ne-li pětky) nejposlouchanějších českých interpretů. Album u nás bylo navíc tak úspěšné, že získalo ocenění platinová deska a nakonec i nominaci na Cenu Anděl v žánrové kategorii. Všechna čísla a ocenění získal Viktor Sheen zaslouženě, protože jeho "Černobílej svět" je tou nejlepší a nejdospělejší kolekcí, co dosud vydal. Hudebně jde o atmosférickou a veskrze temnou nahrávku. Sheen je na ní velmi osobní, byť nedává pokaždé najevo tolik emocí (to však neplatí o závěrečném songu "Mráz"). Rapuje o tom, že i jeho práce má svá úskalí ("poslouchaj moje příběhy a chtěj můj xicht / chci odehrát tu show a mít na chvíli svůj klid"), a uvědomuje si, že peníze nejsou všechno ("co s tebou dělaj ty materiální hry? / koukni mi do hlavy, uvidíš podsvětí, věci, co hasim už potřetí"). Přitom nejde o žádnou snahu o uvědomělost, naopak je ze Sheena cítit upřímnost a opravdovost. Právě proto je "Černobílej svět" tak silným počinem.

---

Romský rapper Dollar Prync z pražského Smíchova se pořádně zviditelnil po vydání mixtapeu "Jeb Systém 2" na Smackově labelu Archetyp 51. Gangsta rap v českém prostředí působil vždycky směšně, nicméně Pryncův rap je jedním z mála, u kterého to tak úplně neplatí. Dollar Prync si na nic nehraje a na albu představuje rapový primitivismus v té nejkrystaličtější podobě. Jeho texty jsou plné pouliční surovosti, dealování drog, podělů, chábrů a konin. Za jednoduchými rýmy plnými slangových výrazů a stereotypů se však skrývá mnohem víc a tím je v rapu neustále omílané slovo autenticita. Prync skutečně rapuje o tom, co žije, nebo to alespoň umí prodat takovým způsobem, že tomu posluchač prostě věří. Aniž by se snažil o takzvaný angažovaný rap, dokáže vystihnout řadu problémů s patřičnou dikcí. Přirozeně se vyjadřuje k situaci kolem Romů v naší společnosti a kupříkladu v pouličním hitu "Proč cigán jede stoku" glosuje: "Chtěj nás zavřít v tomhle kruhu / mladý čáve dávaj na zvláštní školu / na každej roh nám dali hernu / a pak se ptaj more proč cigan jede stoku". "Jeb Systém 2" má moderní trapový zvuk, který zpestřuje pár oldschoolových beatů (g-funková "Nech to G bro" či patriotistická "Praha"). Dollar Prync udělal pro integraci Romů v České republice mnohem víc než seriál "Most". Change my mind.

---

Když si MC Gey před třemi lety poprvé vzal do ruky páčidlo a začal urážet tlustý holky, zažila jeho kariéra zlom. Na desce "Rλp-life", kterou produkoval jeho kámoš Krudanze, střílel jeden břitký rým za druhým s takovou lehkostí a nadhledem, že za ni sklidil převážně kladné ohlasy. Loni na úspěch navázal s pokračováním "Rλp-life: Epizoda 2", které je ještě o krok dál. Přitom nejde jen o bezduché a samoúčelné rýmy s primárním cílem pobavit, ač ani ty nechybějí ("někdo mi hodil něco do pika"). Pod skořápkou se toho skrývá mnohem víc, než se na první poslech může zdát. MC Gey využívá prostředky battle rapu a s pomocí dvojsmyslů a jinotajů zabalených v zábavných punchlines se vyjadřuje k různým společenským tématům. Rád se strefuje do současného rapového diskurzu ("nová doba / mladý učíš / jak bejt nula" nebo "rappeři vytvářej z dětí nuly a mí hrdinové téměř vyhynuli"). To si pak člověk říká, zda by se měl smát, když ho z toho všeho akorát mrazí. Nejsilnějším momentem je závěrečná skladba "Odpočívám v pokoji", kterou muzikant věnuje svému synovi Hubertovi. "Rλp-life: Epizoda 2" je zkrátka krásnou ukázkou toho, že i bez trendy zvuku a líbivých songů jde udělat velmi silný a kvalitní dílo, které má co říct. Mimochodem koncept dvaceti dvou skladeb, z nichž má každá stopáž buď 2:22, 0:22 nebo 0:02, je taky boží, obzvlášť, když se songy jmenují třeba "Nechápu proč mě Footshop přestal sponzorovat" nebo "Kopretiny, delfíni a jejich sny".

---

Zklamání roku

Deska, na kterou čekal snad každý rapový fanoušek, ... nebyla ta od PSH. Nakonec ale proč ne. Po všech těch kauzách a dissech se pražští veteráni Peneři Strýčka Homeboye mohli oklepat a vytřít celé scéně zrak pořádně nabušenou plackou. A tak přišli s třeskutě vtipným názvem "Debut" (je opravdu velká škoda, že neprošel Oriho nápad "Tři feteráni"), jako že konečně udělali první desku přesně tak, jak chtěli. Ach jo. Je tady kromě PSH ještě někdo, komu přijde v roce 2019 relevantní Čtvrtníček? Jo? LOL. Trafikovy beaty jsou stále takové podivné cosi, nereflektují současný zvuk, neznějí ani jako oldschool ani nejsou ničím experimentální. Nakonec se o nejlepší produkci na desce postaral DJ Wich. Vladimírův křečovitý macho rap začne nudit po první skladbě a opravdu zamrzí, že se ve své flow od vydání skvělé sólovky "Gorila vs. Architekt" prakticky neposunul. Všechno naštěstí zachraňuje Orion. Experimentuje s frázováním, hraje si se svým hlasem a textově sem tam překvapí důvtipným obratem. Za něj určitě palec nahoru! "Debut" sice není hudební průser, jen by všem možná bylo líp, kdyby "Epilog" z roku 2010 byl opravdu poslední deskou PSH.

---

Objev roku

Raketový vzestup v loňském roce zaznamenal velmi mladý hudebník Stein27. Počátky jeho kariéry sahají do roku 2016. Desku zatím sice nenatočil, vydal jen pár skladeb, ale na Spotify má už přes 130 tisíc posluchačů měsíčně. Pomohla mu k tomu také čím dál oblíbenější platforma Tik Tok, jejíž podstatou je točit videa do různých písní. A právě ty jeho se staly poměrně virální. Navíc už stihl jednou umřít! "Asi žijem moc rychle / umíráme pomalu / věř mi, že jsem ti nechtěl / posílat tyhlety zprávy," zní v jeho nejúspěšnějším loňském singlu "Růže", na kterém se s ním podílel Calin. V dalším opěvovaném kusu "Naděje", kam si přizval zpěváka Václava Roučka, zase rapuje o "myšlence na lepší zítřek" a o tom, že "poslední, co umírá, je naděje". Ač se někomu mohou zdát Steinovy texty příliš přímočaré a bezobsažné, přichází s celkem slibnou snahou o emo trap, po kterém je u mladších posluchačů celkem velká poptávka. Potenciál to rozhodně má a uvidíme, jak dopadne jeho chystaný debut.

---

Ostuda českého rapu

Před pár lety byl Lvcas Dope vcelku nadějný rapper perfektní úrovně na vysokém potenciálu, ale to, co předvádí v posledních dvou letech, je opravdu bizár. Vrcholem byla kauza kolem desky "Diamant", kterou nahrál společně s pražským producentem DJem Wichem. Mezi hudebníky došlo k rozporům a Lvcas Dope řekl o Wichovi, že má křivý charakter. Údajně šlo o finanční neshody, nicméně takhle veřejně špinit člověka, se kterým spolupracoval na desce, a pak vyrazit na tour bez něj, je opravdu ubohé. A nezachrání to ani fakt, že Lvcas Dope je první žehlící faraón ve hře.

---

Když byla Marpovi položena otázka, co si myslí o Kapitánu Demovi, odpověděl: "Je to blbej projekt, kterej kazí lidem lidem vkus. That's it." Paradoxně tímto výrokem zároveň perfektně popsal i svůj vlastní projekt Troublegang, se kterým vydal nechutně podbízivou desku "Dva".

---

Mladá krev

Pokud bychom měli vybrat mladého rappera, který se nebojí newschoolu a umí aplikovat zahraniční trendy na tuzemské scéně, byl by to pravděpodobně Sensey, hlavní tvář českého Def Jamu. Stojí za skvělou atmosférickou peckou "Neonový města", v níž mu hostuje Roxana, která by si měla rozhodně dát battle s Alytzí Ice Queen o tom, kdo zvládne použít víc auto-tuneu. Největší pozornost Sensey dostal po zveřejnění disstracku "TANK", ve kterém zaútočil na dredatého tragéda jménem Lvcas Dope. Hostující Hugo Toxxx je jen třešničkou na dortu, protože mu je vlastně úplně jedno, koho dissí, hlavně že může dissit. Narkotické beaty krásně vystihují témata, o kterých Sensey rapuje. Navíc má cit pro použití zmíněných vokalizérů, což by mu mohla obzvlášť závidět ostravská partička AK.

---

Jako ozbrojený útvar z kategorie "hodně bizár, ale to nejlepší, co tady můžeš najít" se představují Churaq Clique, kteří z nasranosti na vyměklost v českém rapu přinesli do hry striktní bars, nekompromisní flow a kupu vulgarismů. Konečně rap, co má koule! Rozhodně nejde o hudbu pro lidi, kteří hledají návod na život, ti by to mohli nést těžce. A taky ne pro "smradlavé metaláky", jak zní v hejtsongu "Red Zadek" ("tři bomby na krk a kouříš dědka pod dekou"). Pod vší drsností jsou však rappeři schopni vyplodit i silné love songy ("holka, dneska dáme battle night / žádnej Ghostemane ani Rest / dneska budeš polykat"). Závěrem snad jen #freemarika, protože je to královna!

---

Koncem roku zahltila český Twitter hláška "Ta holka nechce lásku / chce jen backstage pásku" z Bulharova vánočního EP "TIMBERLAKETRAPPED". Neskutečný vibe na pouhých šesti skladbách zdárně překonává celou Bulharovu předchozí řadovku "Hood celebrity 3" (kde je však nutné vypíchnout vydařený song "Zkurveně sám"). Je libo Sámer Issa na featu? V "Party u mě doma" to skvěle šlape a je to velmi návykové. A co takhle obscénní videoklip, který jede podle klasického patternu kurvy, chlast a chlebíčky? "Zrovna jí to najelo" se hlásí o slovo! Jo, takhle by šlo.

---

"Kurva, kurva / do píči, kurva / šel jsem jenom pro těstoviny / a teď jsem na hovna." No, komu z vás se to nestalo, že? Banální a značně explicitní text v sobě přitom nese zvláštní poetiku, za kterou stojí pražský rapper Labello. Začátkem loňského roku překvapil ípíčkem "Autotune AF" a na konci roku vydal dvojku. Obě nahrávky jsou vydařené a obsahují plno návykových skladeb. "Fotbal a rap" je o lásce k fotbalu, kterou Labello sdílí s Bulharem, což vyústilo ve skvělou spolupráci, v lovesongu "Bejby nebude sedět v koutě" zase vtipně popularizuje kouty. V Labellovi rozhodně dřímá velký potenciál.

---

Dalším jménem, které tlačí český Def Jam, je Skinny Barber. Na svém šestnáctiminutovém EP "Super Trapper" dokazuje, že nedělá instantní trap. Byl u toho, když to všechno začínalo, což demonstruje v songu "Prej, že nevím", ve kterém rapuje o tom, že právě ví ("byl jsem v trapu na bytě / byl jsem v trapu s GMG / tebe jsem tam neviděl"). Napřímo odkazuje na legendy Supercrooo, jejichž ústřední motiv tracku "Raz Dva 345" recykluje v trapové jízdě "Raz Dva Tři 4 Trap". Celkem nezvykle zpracovává sexuální tematiku ("God damn, Nice girl" nebo singlovka "Hotline"), ale možná by mohl ubrat na oplzlosti. Skinny Barber je každopádně nadějný rapper, o kterém určitě ještě uslyšíme.

---

Indigo je takovým milým překvapením na české scéně. Po úspěchu v (neznámé) soutěži Art of Hunt, za kterou dostal props od NobodyListena, vydal poměrně celistvé ípíčko "4B0082". Skladby na něm jsou propojené vesmírnými beaty a díky tomu drží příjemnou melancholickou náladu. Koncepčně jde o celistvou nahrávku obsahující kvalitní texty a rýmy. Jedinou nevýhodou je Indigův poměrně nevýrazný rap, kterému se však nedá se mu upřít originalita a velmi osobní přístup.

---

Nemocný debut "Sicko rhyme" od mladého rappera s pseudonymem Psycho Rhyme, kterého si vzal pod svá křídla Blakkwood, je poměrně zvláštním dílem. Je na něm slyšet snaha o žánrový přesah a různé experimenty. Například titulní song "Sicko rhyme" šokuje svou bizarností - kombinuje metalový riff a scremo s popovým zpěvem. Naštěstí je to jen jediný výstřelek. Psycho Rhyme má sice pěkně vychillený hlas a nebojí se zpívat, textově to však není žádná hitparáda. Na celkovém dojmu se podepisuje poměrně laciná produkce, která alespoň na polovině alba zní jak z roku 2013.

---

Dorian z Blakkwoodu (neplést s Dorianem z DVOJLITRBOYZZ!) původně působil jako bubeník v rockové kapele, ale v roce 2017 se začal věnovat rapu. Z vlny mladých žánrových souputníků ale výrazně nevyčnívá a zařazuje se spíš do horšího průměru, kam spadá i jeho sólový debut "Flip". Album o patnácti skladbách je nekompaktní a plné zbytečných vycpávek. Textově se Dorian přibližuje výrazně mladšímu publiku ("Dospělí"), ač v tom třeba není záměr. Každopádně to neplatí o singlu "Sladká", který chce naživo slyšet snad každá patnáctka.

---

Staří známí

Po temném období "Terapie" se Smack rozhodl navázat na úspěšné a Andělem oceněné album "P'S A Love" z roku 2015. Trochu si zaexperimentoval se současným trapovým zvukem ("Skončila show"), ale nakonec zůstal u toho, co mu jde nejlépe, tedy u grimeu. Strašnický rapper je na albu tradičně ve skvělé formě a se skvělou flow. Lyricky se stále nevyčerpal a kromě úderných punchlines umí napsat také silné a osobní skladby ("Musim jet"). Mezi nejlepší kusy patří klubový banger "Crunk Jackpot", ve kterém Smack s Yzomandiasem vzpomíná na rapové parties z dob svých začátků. "P'S A Love 2" sice nominaci na Anděla nedostalo, ale je důstojným pokračováním jedničky.

---

Ektor coby hlavní představitel toxické maskulinity v českém rapu pokračuje ve svém egotripu na desce "Marko". Od předchozí nahrávky "Alfa" se však moc neliší. Pořád je to ten samý Ektor s přísnou flow, stejnou dikcí a předvídatelnými texty. Snad jen hitový potenciál je zde výrazně nižší. V některých skladbách dělá úkrok stranou a zkouší se svým posluchačům víc otevřít ("když mi bylo pětadvacet / tak jsem myslel, že je cool jít sedět / a mít street credit / dneska vim, že jsem byl asi trochu mimo / trochu ooo real dement a bůh ví kolik"), což je sice sympatické, ale moc to nefunguje. Nakonec stejně vítězí s bangery jako "Laskavost", "Nevadí" či "Máme všecho". Otázkou však je, jak dlouho to bude jeho fanoušky ještě bavit.

---

Své nejlepší roky má pražský DJ Wich sice za sebou, nicméně s poslední řadovkou "Jako ryba ve vodě" (celá recenze zde) příjemně překvapil. Vyhnul se podbízivému zvuku, dal stranou prvoplánové hity známé z předchozího alba "Veni, Vidi, Wich" a natočil kolekci, která vyžaduje pečlivý poslech. Pozval si na ni prověřená česká a slovenská jména (světe, div se, Vladimir 518 je v songu "Poslední den" v nevídané formě!), ale prostor dal i nadějným nováčkům (především Bobby Blaze a Dorian). Jak je u Wiche zvykem, opět odvedl skvělou řemeslnou práci a zůstal věrný svým přístupům. Nesnaží se být křečovitě moderní a dává svým fanouškům přesně to, co od něj očekávají.

---

Zdá se, že Katovi pomalu začíná ujíždět vlak. Ač byla nahrávka "Dezorient Express" revoluční, vyšla v roce 2010 a od té doby už uběhl nějaký čas. Loňské "Perpetuum promile" není ničím inovativní, Kato jede prakticky to samé dokola, tradičně žongluje se slovy, na což je bezesporu machr, ale začíná už to být už nuda. Při poslechu sem tam zarazí sarkastické rýmy na novou školu ("v současnosti frčej trochu nepřítomný hity / proto ignoruju novou školu / dělám rovnou sci-fi" nebo "slyšel jsem tvý album / a nevěděl ani / v jakým je to jazyce / blé"), což by nebylo nic špatného, kdyby jim nechyběl patřičný nadhled a lehkost, kterými disponuje například MC Gey, ale u Kata to moc nesedí. Takhle nějak zní ok boomer rap v českém prostředí? "Perpetuum promile" má navíc hrozně přepálenou stopáž, na což bychom u Prago Union mohli být zvyklí, ale vůbec by nevadilo, kdyby se tracklist ořezal alespoň o třetinu.

---

Titulní singl "Život a smrt Alberta Hersche" z Řezníkova posledního alba sliboval hodně. Samotný nápad, příběh, hudba a vizuály, všechno bylo skvěle zpracované (více zde) a vytvořilo falešná očekávání. Deska samotná bohužel patří z Řezníkovy tvorby k těm slabším. Místo promyšlených příběhů a hororových témat omílá pořád to samé dokola, chybí mu invence a začíná se vyčerpávat. Konkrétně snaha reflektovat aktuální společenské dění ve skladbách "Politicky nekorektní píča" či "Generál Píká" působí příliš lacině a prvoplánově. Album na druhou stranu obsahuje i pár vydařených kousků jako třeba poctivý horrorcorový hit "Home Invasion" se skvělými hosty Bizarrem a Kingem Gordym nebo náladovou depku "Kus hovna", což je přesně taková poloha, která mu sluší. Závěrem ještě potěší hostovačka jeho otce v tracku "Rodinná sešlost". Řezník a Evil Fou by měli natočit společné album!

---

Milion+

Celé to začalo tím, že si Yzomandias v prosinci smazal všechny příspěvky na Instagramu. Pak zčistajasna vydal novou placku "Dobrá duše, srdce ze zlata", a utužil tak svou pozici na rapovém vrcholu, kde "všechno vypadá líp". Ač se svým sdělením může zdát na první pohled prázdná, nabízí opět precizní produkci, drží se v temné atmosféře a na rozdíl od předchozí placky "Sbohem Roxano" působí mnohem ucelenějším dojmem. Textově se Yzomandias sice opakuje, což vůbec nevadí, protože jeho síla spočívá ve skvělém podání. Kromě klasických trapových songů vzpomíná na crunkové období a snaží se s Nik Tendem vytvořit vlastní tanec ("Luskni"). Historie se opakuje! Kdo by si snad nevybavil legendární "Iscream dance" ("chci tě vidět chodit na místě") od Smacka! Nominace na Anděla není rozhodně žádným překvapením.

---

Pod přehnaným coverem, který má být metaforou portálu do Nik Tendovy hlavy, se skrývá relativně poslouchatelná a zábavná deska, která jasně cílí na pole mainstreamového rapu. Důkazem budiž popový hit "Sex Hudba Drogy", který musí naživo určitě skvěle šlapat. A takových věcí nalezneme na albu mnohem víc. Samozřejmě potěší tribute song pro legendárního skokana Svartu ("Jump"). Ve srovnání s debutovým sólem "7" působí "FATAMORGANA" mnohem uvolněnějším dojmem, ale jako by se z textů vypařila vážnost a naléhavost, což bohužel může zamrzet.

---

Decky, přední beatmaker Milion+ labelu, vydal loni svou producentskou kolekci pod názvem "Kingpin". Pozval si na ni celou M+ smečku, takže se za mikrofonem objeví Yzomandias, Nik Tendo, Jickson, Karlo, Hasan a další. Paradoxně však mezi všemi tracky vyčnívají ty, kde hostuje Viktor Sheen ("Ráj" a "Kouřím jen když piju"). Produkčně jde o standard, na který jsme u Deckyho, potažmo u celého M+ zvyklí, což znamená moderní trapový sound s jasným rukopisem. Škoda jen, že v záplavě všech těch releasů "Kingpin" rychle zapadl.

---

Tohle je konečně mixtape, který ctí formát mixtapeu a je radost ho poslouchat! "J.Eden Dva" obsahuje 32 krátkých tracků a většinou jde o hostovačky ve speciálních verzích, exkluzivní, nevydané či jinak raritní songy (dokonce dojde i na screwed remix songu "Buran"), které na sebe plynule navazují. Je to neskutečná, hodinu trvající jízda, během které uslyšíme všechny členy Milion+ labelu. Svým formátem jde však jen o sezónní záležitost, takže si na "J.Eden Dva" teď už pravděpodobně nikdo ani nevzpomene.

---

Bigg Boss

Koncepčně nejoriginálnějším mixtapem loňského roku je bez jakéhokoliv váhání "Leguán s hlavou opice". Karaoke Tundra přichystal intergalaktické beaty plné experimentálních zvuků, DJ Spinhandz se postaral o kupu cutů hlášek ze sci-fi filmů a čeští a slovenští hosté přispěli povídkami na téma dystopické budoucnosti. Máme tady genetické mutace, nepovedené vědecké experimenty, zombie, mutanty, smrtící viry (koronavirus likes this!), apokalyptické vize, konce světa a řadu dalších podivuhodných příběhů. Takhle nějak by měl znít rap založený na poctivém storytellingu!

---

Kdo si myslel, že se Maniak po debutu "Husky" vyčerpal, byl na omylu. Na loňské desce "Ach Ano III: Ballerbyn", která je volným pokračováním mixtapeů ze série "Ach Ano", se brněnský rapper překonává a potvrzuje svou pozici na české scéně. Na patnácti skladbách zkouší řadu různých poloh a hraje si se svým hlasem. Jednou zběsile střílí rým za rýmem ("Ach Ano VI"), jindy se jen tak ležérně povaluje na gauči ("Gaučing"), a dokonce zavede posluchače na výlet do zahraničí ("To je Francie"). Velkou část hudební produkce má na svědomí Czech Strings, přesto je nahrávka hudebně velmi rozmanitá a zábavná.

---

Ty Nikdy

"'Tempo' je vystoupení z komfortní zóny," vystihl trefně svou druhou sólovku rapper Idea. Nahrávka totiž disponuje atypickým a poměrně experimentálním zvukem, pod kterým jsou podepsaní převážně slovenští producenti v čele s FVLCRVMem. Idea přišel s originální koncepcí a vyskládal za sebou dvanáct skladeb, které jsou kompaktní, plné chytrých rýmů a složitých myšlenek. "Tempo" není přístupné album, nefunguje na první poslech, vyžaduje jich mnohem víc. Když mu posluchač dá šanci, bude dobře odměněn. Za to úsilí to opravdu stojí a je super, že se Idea pustil do tak ambiciózního počinu.

---

Vydat čistě instrumentální desku chce odvahu, protože zpravidla nezasáhne tak velký okruh posluchačů. Zkušený producent a DJ Fatte se po posledním producentském projektu plném hostů ("Fade In") rozhodl, že do toho opět půjde a vydal ambiciózní nahrávku "No Words Needed". Opravdu platí, že na ní nenalezneme žádná slova, žádný rap, pouze vymazlené beaty. Není však na místě dílo zcela ignorovat a tvrdit, že je jen pro hudební fajnšmekry. Na scéně má své místo a je dobře, že vyšlo. Fatte si pohrává s klasickým zvukem, sem tam zazní skreč a z celkového poslechu je cítit nostalgie po starých časech. "No Words Needed" je zkrátka ideální album k přemýšlení a také funguje dobře jako kulisa.

---

Blakkwood Records

Rap pro vyšší střední třídu nejlépe reprezentuje Renne Dang, český rapper s vietnamskými kořeny. Témata na jeho poslední studiovce "THÁI" se neustále točí kolem toho, jak se z chudého kluka z neúplné rodiny vypracoval k míči a že k úspěchu je potřeba prostě makat. "Mě nezajímá plat, který se motá kolem průměru," rapuje v songu "Čas na změnu", aby utvrdil svou pozici pracovitého člověka. Když dáme stranou úspěch, působí Renne Dang relativně civilním dojmem a nemá problém se posluchači otevřít. Z jeho textů je slyšet, že disponuje velmi pestrou slovní zásobou a že umí napsat celkem chytré rýmy, aniž by musel křečovitě ohýbat slova tak, že by to tahalo za uši. "THÁI" je ve výsledku kvalitní a řemeslně dobře nahraná deska. Velký pozor závěrem! Ve společném Blakkwood songu "NASA" rapuje dávno zapomenutý Jay Diesel! Skandál!

---

Na začátku byl Refew nadějným rapperem, který se však nikam neposunul. Těžko uvěřit, že "Pět růží" je jeho pátou deskou. Spadá do škatulky generického rapu bez osobnosti, jehož texty postrádají jakoukoliv originalitu (existuje snad větší klišé než prázdná fráze "život je boj"?) "Zábava" jako adorace cikánské hudby ("more, bude zábava / ať chceš nebo ne / cikáni umí nejlíp hrát") je zábavná především svou bizarností. Refew v rapu občas moc tlačí na pilu a lepší by bylo, kdyby se vůbec nesnažil zpívat. A když už se snaží o osobní songy, vznikne z toho chladná věc bez špetky emocí. Měl by si vzít příklad od Renneho Danga, tomu se track o otci povedl mnohem líp.

---

Opak Dissu label

ASAP Jarda si tape sérii odbyl již v roce 2018 s nahrávkou "Dirty Jarda Tape" (a také se s ní dostal do našeho loňského výběru nejlepších českých alb). Aby však neusnul na vavřínech, vydal s producentem Onibabou EP "Lesejk Holyday" obsahující sedm krátkých tracků. Pořád si jede svou typickou buranskou flow, se kterou se strefuje do všeho a všech. Nechybí mu nadhled a ostrovtip, zároveň si však uvědomuje, že je potřeba se hudebně posouvat a nezůstávat na místě ("chtěli by ty staré tracky / furt ty stejné texty / ... / nevzpomínám na staré časy tak jako Vladimír"). Na svou krátkou stopáž je tohle ípíčko povedenou záležitostí.

---

Milionář z chatrče Don Chain konečně přinesl svůj osobitý humor plný zábavných rýmů na svou první sólovku "DDD Tape". Na paškál si bere českou rapovou scénu, rád krouží kolem sportovních témat ("Aerobik Intro", "Trenér Mode") a samozřejmě umí navodit i příjemnou pohodindu ("Rančo Relaxo"). Rozhodně není pravda, že by Don Chain v Opaku Dissu hrál druhé housle. Sice mu chybí silná osobnost, ale bude stačit pár lekcí aerobiku a třeba se dostane na stejnou úroveň vysokého potenciálu, jako má ASAP Jarda. Beaty z free produkce Hipstrumentals dělají z počinu spíš mixtape, což však ničemu nevadí.

---

Tape sérii uzavírá Blueraykoranthug od rappera více tváří. Prim hraje arabský šejk Blueray Koranthug, ale občas mu sekunduje nejnaštvanější jorkšír naší scény Young Lvíše. Právě volba charakterů je kamenem úrazu a dělá z "Thugger Tape" nejslabší nahrávku trilogie. Ve společné tvorbě Opaku Dissu se jednotliví rappeři se svými postavami vzájemně doplňují a funguje mezi nimi synergie. Blueraykoranthug sólově má však problém utáhnout celou desku, tudíž bohatě stačí jeden poslech. Na druhou stranu je třeba ocenit jednotnou a vydařenou produkci, o kterou se postaral Angry Tableflip.

---

Azurit Kingdom

Ostravská partička Azurit Kingdom se snaží svézt na hudebních trendech amerického trapu, ale dělá to celé až moc na sílu. Loňská nahrávka "Syndikát" tedy není žádným pokračováním relativně vydařené desky "Bída & Bolest", ale zní spíš jako trapová karikatura. Naštěstí obsahuje pouhých sedm tracků a celková stopáž čítá necelou půlhodinu. Sergei Barracuda a Pastor by potřebovali tempomat na auto-tune, protože čeho je moc, toho je příliš. Stačilo by vydat dva singly (koncertní banger "Rakety" a celkem osobní "Zmizet") a zbytek schovat do šuplíku.

---

Tvrzení, že Sergei Barracuda je "jediný rapper, co rapuje o svých Versace brýlích od roku 2010 a ještě to nikoho neomrzelo", které zazní závěrem songu "Jediná věc", je přinejmenším sporné. Je pravda, že si Barracuda zakládá víc na formě než na obsahu a častokrát mu to prochází, nicméně na sólovce "Medusa" naráží. Při tázavé frázi "rozumíš mi?" ze stejnojmenné skladby, která album otevírá, vytane na mysli pochybnost, zda se dá všemu úplně rozumět. Důsledkem je opět všudypřítomný auto-tune a křečovitá snaha o kopírování západních trendů. Desku zvedají pozvaní hosté - Smack a Pil C odvedli dobrou práci v singlu "Had" a Sensey zase ví, jak se dobře vypořádat s moderním zvukem. Sergeiova sólovka je o chlup lepší než společná deska AK, ale pořád to není ono.

---

Do třetice tady máme Pastora a jeho "Trapsport". Opět jde o snahu kopírovat západní zvuk, ale výsledek působí stejně lacině jako německá detektivka "Lenssen & spol.". Je to přesně ten typ desky, kterou bolí poslouchat (při poslechu titulní skladby "Trapsport" mi bylo opravdu trapně). Pastor by udělal nejlépe, kdyby se vykašlal na experimentování se zpěvem, omezil auto-tune na minimum a přestal pokřikovat trapné hlášky. Přes to všechno stojí za zmínku alespoň singl "Crime Story", který má sice debilní refrén a béčkovou produkci, ale aspoň zábavný videoklip.

---

Nejlepší slovenské rapové desky

Pokud bychom měli vybrat nejlepší slovenskou rapovou desku, byl by to bez debat "Gauč Storytelling" od Gleba. Zatímco všude trendují trapové beaty, Gleb dává přednost špinavému zvuku. Inspiruje se v grimeu, případně v drum 'n' bassu a předkládá nám rapový punk. Stačí si poslechnout titulní "Gauč Storytelling" či zběsilý singl "Go Go Go", které krásně ilustrují, že jde o hudbu s přesahem. Gleb je zkrátka originální, technicky velmi zdatný a přesný. K tomu přidejme neskutečnou energii, skvělé vypravěčské dovednosti a schopnost napsat osobní texty bez příkras a máme tady jednoho z nejnadějnějších MCs posledních pár let.

---

Jedním z představitelů košické kapely HAHA Crew, která před lety přinesla do slovenského rapu progresivní přístup a svěžest, je rapper Samey. Loni vydal svou druhou nahrávku s prostým názvem "XYZ", devíti tracky a půlhodinovou stopáží. Tak málo stačí k natočení neuvěřitelně silné a promyšlené desky. Temná produkce spojuje všechny skladby a utváří ohromující atmosféru. "Moje albumy sú už klasika jak Kontrafakt," rapuje Samey sebevědomě do melancholického beatu od Taomiho v songu "ferrari mindset" a dokazuje, že se od debutu zase posunul dál.

---

Kontrafakt to opět dokázal! Na své čtvrté nahrávce "Real Newz" nabízejí širokou paletu tracků, ze které si vybere snad každý. Je libo současný zvuk plný trapových beatů a zajímavých hostů? Co třeba party hit, oldschool, nebo snad rapovou baladu? A co takhle bizarnost "V korunách stromov", v níž Rytmus rapuje o své babičce? Dostane se i na politicky angažované texty. Vrcholem kolekce nakonec zůstává "Neviditelnej", což je především zásluhou hostů Viktora Sheena a Calina. Album "Real Newz" sice může znít kolotočářsky, je však neskutečně zábavné.

---

Že je u nás rap převážně maskulinní záležitost, dokazuje fakt, že žen v tomhle žánru moc nenajdeme. Řada českých pokusů skončila katastrofou (vzpomínáte na SharkaSs nebo MC Zuzku?), a když už se na scéně objeví nějaká žena, doplňuje rap zpěvem (Sharlota, Fejbs). Slovensko je v tomhle směru lehce progresivnější, alespoň co se týče rapperky Luisy. Ta loni vydala EP "Relaps", se kterým příjemně překvapila. Má podmanivý hlas, hypnotizující flow, ostré rýmy a newschool zvuk. Snad se brzo dočkáme debutové nahrávky, protože tahle baba má našlápnuto velmi dobře.