Sights And Sounds nás na "No Virtue" berou do jiného vesmíru

15.12.2019 14:15 - Ondřej Michal | foto: facebook interpreta

Andrew Neufeld, zpěvák hardcorových Comeback Kid, založil před více než deseti lety vedlejší projekt Sights And Sounds. Žánrová pestrost, experimentování s elektronikou a silné atmosférické melodie jsou pro jeho tvorbu typické. Letošní album "No Virtue" vytyčený směr jenom potvrzuje.
8/10

Sights And Sounds - No Virtue

Skladby: No Virtue, Resurface, Serpentine, Caught Up (feat. Nicole Dollanganger), Black Mamba, Undertow, WWR, Takes And Takes, Ride, Commonality
Vydáno: 11.10.2019
Celkový čas: 40:04
Vydavatel: Static Era
Sights And Sounds nepatří zrovna mezi nejproduktivnější kapely v hudební historii. Albovou prvotinu "Monolith" vydali již před deseti lety, a když odhlédneme od hrsti ípíček, je letošní "No Virtue" teprve druhou plnohodnotnou deskou. Na nepočetné diskografii nese část viny fakt, že tohle uskupení je pouze vedlejšákem muzikantů věnujících se paralelně další práci. Absenci ve studiu ovšem mnohonásobně odpracovávají na dlouhých koncertních šňůrách napříč americkým kontinentem i Evropou. Ostatně i české publikum si jejich strhující vystoupení mohlo užít už několikrát.

Tváří a hlasem souboru je Andrew Neufeld, jinak frontman respektovaných hardcoristů Comeback Kid. Aktuální album jeho bokovky mu umožňuje slevit z emotivně vyhroceného zpěvu, zvolnit a soustředit se na melodičtější projev. Celá tvorba souboru je postavená na experimentování a žánrové nezařaditelnosti. Když vedle sebe položíme všechny dosud vydané nahrávky tohoto projektu, vychází z toho letošní deska jako ta nejvíce elektronická.

Když pomineme těžko zaměnitelného zpěváka, je tady hlavní postavou jednoznačně klávesista David Grabowski. Je to právě on, kdo "No Virute" naplnil hromadou samplů, většinu skladeb protkal linkou basového syntezátoru a ozdobil výraznými klavírními motivy. V titulní písni a závěrečné "Commonality" dokonce zaslechneme sóla na saxofon.

Kapela o své tvorbě v rozhovorech mluví jako o atmosférickém rocku, což je bez nadsázky označení velmi výstižné. Leckdo možná namítne, že kytary nepatrně ustoupily do pozadí, při druhém třetím poslechu ale zjistí, že to je ku prospěchu věci. Největší kouzlo spočívá v nadčasovosti a stylové nevyhraněnosti. A obojího má "No Virtue" víc než dost.


NÁZORY

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY