Na den třicet let od sametové revoluce, na den třicet let od prvního koncertu J.A.R. Slavilo se symbolicky tradičně ve vyprodaném Velkém sále Lucerny. Za horka k padnutí, se všemi zásadními skladbami a se sametovým étosem, který z principu prostě jindy a jinde nedostanete.
Live: J.A.R.
místo: Lucerna - Velký sál, Praha
datum: 17. listopadu 2019
Fotografie pocházejí z koncertu v roce 2018.
© Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz Pokud se nemýlím, hráli
J.A.R. v Lucerně letos již pojednadvacáté. Zažili tady i hubenější roky - především v mezidobí "Armády špásu" a "Dlouhohrajících děcek", kdy to vypadalo, že zájem o nejlepší českou funk-rockovou kapelu upadá. Vše se ale změnilo vydáním "Eskalace dobra". Řetěz znovu nahozen. Ba co víc, díky hitovosti se evidentně povedlo oslovit i širší publikum, pro které byli ti starší
Jaři hůře poslouchatelní. Že umějí udělat hit, je patrné z letošního programu, který mapuje jejich působení obstojně. Pak je tu ale i jejich druhá poloha, možná pozoruhodnější, která vyžaduje přece jen náročnějšího posluchače a která byla celkem logicky letos upozaděna.
Lucerna již není vhodným prostorem pro koncerty, ale právě tento pravidelný by se jinde ani uskutečnit nemohl. Právě Velký sál se svým geniem loci a v kontextu státního svátku je něco unikátního. Když Holý & spol. při úvodní "Ještě se připlazíš" napálili do lidí svůj plný zvuk, bylo jasné, že
to tam zase je. Odpuštěny byly nekonečné fronty i nesnesitelné horko. Mramorový kotel ve středu města zase vařil.
© Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz Kapela hrála uvolněně a ve velké pohodě - ani to nebývalo vždy samozřejmostí. I když turné se letos jmenovalo "30 případů majora Romana" a mělo obsáhnout třicet skladeb včetně krátkých skitů, nakonec
Jaři od nápadu upustili, a na samostatně pojmenovaném koncertu "Zahraj to znovu, Samet" zazněl
jen obsáhlý výběr toho nejlepšího. Namátkou "Babička", "Metamegamastítko", "Sentimentu záchvat", "Maksimig" a samozřejmě "Bulháři".
J.A.R. bezesporu mohou být symbolem svobody. Tím hudebním, kdy si mixem českého rapu, mluvy a zpěvu v kombinaci s hudbou funkovou, rockovou, elektronickou, ale i čistě popovou vystavěli svébytný žánr. Neznají hranice a v takto originálním pojetí dělají vše s jistou lehkostí a stálou kvalitou, což u nás nemá obdoby.
© Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz A symbolem svobody mohou být i po stránce osobnostní. Není totiž normální, aby superskupina o deseti lidech hrála třicet let ve stejné sestavě a dokázala se vzájemně respektovat a hudebně nerozcházet. A přestože je každý jeden z jejích členů osobnost s velkým egem, když na to přijde, dokážou všichni včas couvnout. Kdyby to neuměli, už by tu s námi nebyli. Tahle banda je zkrátka svébytné uskupení, které není povrchní a netlačí na pilu. A to prostě není málo. V kontextu tuzemské scény je to vlastně strašně moc! Pánbůh zaplať za ty
Jary!