Phish (neplést s Fishem, zpěvákem Marillion) je jedna z amerických kapel, která si vydobyla velice slušné renomé, a nutno říci, že téměř výhradně v USA, svým neunavným koncertováním, a to nejen na studentských kolejích, kde začínala. Svým mixem jazzu, rocku, blues, rockabilly, folku a nevím čeho ještě dokazují tezi, že i svým způsobem nijak zásadní směs díky živému provedení přesvědčí posluchače. Jejich koncerty, ale i nahrávky příliš nevyhovují základům businessu, jsou do značné míry improvizacemi, pracují s nahozenými motivy, které vzápětí opouštějí. V jejich repertoáru se tak nacházejí krátké hudební skicy, stejně jako dlouhé víc než desetiminutové jamy. Ale žádní nýmandi to nejsou, to by se nedostali do seriálu Simpsonovi.

Na MusicServeru si můžete přečíst recenzi jejich DVD z roku 2001, loni vydal zpěvák Trey Anastasio svou sólovku, odkazy viz. níže na stránce. Nová deska Phish přišla překvapivě, protože od roku 2000 si kvůli značným nárokům intenzivního koncertování dala kapela blíže neurčenou pauzu. Nová deska se nijak neliší od předchozích opusů a charakteristiky uvedené výše. Mně, který se s nimi setkal především prostřednictvím "nejpopovějšího" alba "Billy Breathes", chvilku trvalo, než jsem si zvykl na nepříliš zřetelnou strukturu skladeb.

Piánovokytarové skladbičky působí celkem příjemně, i po více posleších se ovšem nemohu zbavit dojmu, že více práce s materiálem by neuškodilo. I když by to šlo proti duchu kapely, zdá se mi, že více produkční práce by dalo některým skladbám potřebné kontury. Deska působí jako studiový záznam přijemného setkání po delší době, kdy se nahrálo, co se zrovna v improvizacích zrodilo a s materiálem se příliš nepracovalo. Hned úvodní "Peebles And Marbles" je fajn, pohladí podobně jako třeba Ben Foldsova produkce, ale její délka dojem pokazí. Celá deska plyne docela příjemně jako kulisa, což není urážka, ale svědčí i o problému něčím zaujmout, chybí v dobrém slova smyslu chytlavá skladba.

Muzikanti tedy objeví asi různé finesy, ale co má dělat "normální" posluchač? No, někdy se bude asi docela nudit a bude si říkat "co na tom vidí?". Docela dobrá deska na diskuse uvnitř redakce na to, co je už "moc alternativní". Na Phish je sympatická ignorance zákonitostí hudebního trhu (na což má vydavatelská firma jistě jiný náhled), ale i bez hlubokých znalostí celé "rybí" produkce považuji nové album jistým způsobem za nějak nedodělané. A možná s tím budou souhlasit dokonce i jejich fanoušci.