A-ha sice již několikrát ohlásili ukončení činnosti, avšak vždy se najde nějaká ta příležitost, která je opět svede dohromady. Ať už to je připomínka legendárního klipu k "Take On Me", ke kterému se váže nový dokument o jeho vzniku, nebo oslava debutu "Hunting High And Low", s nímž se zapsali do hudebních dějin a který nyní kompletně hrají na aktuálním turné. Zjevně se inspirovali vlnou podobně koncipovaných koncertních projektů - rozhodli se znovu a přímočařeji vstoupit do vlastních dějin. Zároveň se museli vypořádat s faktem, že právě hitovka "Take On Me", která na jejich koncertech většinou zní jako zcela poslední, se nyní ocitne na úplném začátku koncertního setu, neb celou kolekci otevírá. A mnohé další záludnosti nabízel koncert v Lipsku.

Ta deska svým způsobem zní i hodně dobově, to se však trojici Morten Harket, Magne Furuholmen a Paul Waaktaar-Savoy podařilo šikovně obejít. Po úvodním video prologu (s projekcí přibližující celou éru této nahrávky) se tedy v plné parádě rozezněla "Take On Me" a nikoho nepřekvapil fakt, že i ve svých šedesáti letech ji Morten dává bez jakéhokoliv zakolísání. Neméně vokálně náročné jsou i následné "Train Of Thought" a neoblomná titulní kráska "Hunting High And Low". Ta zazněla v komornějším aranžmá a v jejím závěru se publikum i poprvé rozezpívalo - sice drobet s ostychem, ale ke spokojenosti ústředního tria.

S "The Blue Sky" přišla první úprava - ryze osmdesátkový zvuk ustoupil a interpretace se více přiblížila současnému soundu A-ha. Ještě drobet lépe dopadla "Love Is Reason". Synth baladu "Living a Boy's Adventure Tale" odehrála atypická sestava - doprovodný baskytarista a Paul hráli své party taktéž na klávesy, vedle bubeníka se tak rozezněly rovné čtyři klávesové partitury. "The Sun Always Shines On T.V." dostala agresivnější kabátek s kytarovými riffy, jen úvod patřil klavírní lince v režii Magna. Právě tento track funguje i dnes asi nejlépe. "I Dream Myself Alive" jsme dostali v původní demo verzi, zněla tak syrověji a měla až bondovské napětí. Po závěrečné "Here I Stand And Face The Rain", která se dočkala prodloužené instrumentální dohry, nastala zhruba dvacet minut trvající pauza.

Druhá část večera byla ve znamení průletu k současnosti, avšak nedošlo jen a pouze na letité hity. Žádný prostor kupříkladu nedostalo cokoliv z návratového alba "Minor Earth Major Sky", chyběla třeba i "Manhattan Skyline" nebo "Summer Moved On". Po krátké video předehře se rozezněla "Analogue (All I Want)" a na ni navázala našlápnutá "Foot Of The Mountain". Aktuální tvorbu prezentovala novinková skladba "Digital River", je však otázkou, jestli je to náznak celé desky, nebo jestli jde jen o pozůstatek z natáčení zatím poslední řadovky "Cast In Steel" - zvukově by od ní nebyla příliš vzdálena. Došlo i na nesinglové tahouny "The Swing Of Things" a "Sycamore Leaves". Zejména ve druhé zmíněné muzikanti ukázali, že se nebojí i více hrábnout do strun. Byl to taktéž velmi rezonující moment, který navázal na cover The Everly Brothers "Crying In The Rain", u kterého výjimečně platí, že hravě trumfne originál (nemalou zásluhu na tom má Mortenův hlasový rozsah). Závěr pak patřil nahrávce "Stay On These Roads", jejíž titulní track byl opět vokální exhibicí, a našlápnutá "The Living Daylights" bez úhony zaskočila za "Take On Me" - ani publikum se nenechalo zahanbit svým zpěvem.

První část večera dokreslovaly projekce z éry "Hunting High And Low", doplněné o přírodní scenérie. Ty v druhé půli převažovaly a střídaly se se záběry na hrající kapelu. Světelný park nebyl nijak okázalý, spíše minimalisticky dokresloval scénu. Celá show tak nebyla nijak bombastická, sázela více na civilnost. Prim hrála muzika. U A-ha nepřestává platit, že s přibývajícími lety dozrávají, a když už se ohlížejí zpět, dělají to po svém. Dá se tak předpokládat, že původní verzi "Take On Me" z roku 1984 skutečně nikdy naživo neuslyšíme. Důležitým faktorem bylo i samotné obecenstvo, které vytvořilo na německé poměry neskutečnou atmosféru, a ačkoliv byl koncert koncipovaný na sezení, vydržela vesměs celá hala od prvních taktů "Take On Me" až do úplného závěru stát a neskutečným drajvem hnát skupinu k maximálnímu nasazení. Morten Harket to během večera několikrát vrátil svým výkonem, při již zmíněné "Stay On These Roads" předvedl několik neskutečných, táhlých tónů, během nichž nejednomu posluchači musela projet po zádech husina.

Letošní část turné k "Hunting High And Low" bylo celkem záhy vyprodáno, A-ha však na příští rok plánují pokračování (po Africe, Austrálii, Asii a Americe se vrátí i do Evropy). Pokud tedy plánujete někam vyrazit, s nákupem lístků neotálejte. Norové jsou opět v plné koncertní formě a z nenápadné oslavy spojené s reedicí "Hunting High And Low" se stala velká událost. Koncert v Lipsku byl toho důkazem.

P. S.: Použité fotografie jsou ilustrační, na koncertě jsme neměli fotografa.