Druhý reunion A-ha přišel po pětileté pauze. Kapela v prosinci 2014 nejprve oznámila, že se v září 2015 objeví na pódiu festivalu Rock In Rio v rámci připomínky třicátého výročí tria, a pár týdnů poté přišly zprávy o nových písničkách. Podle všeho k nahrávání alba "Cast In Steel" došlo bez nějakých vnějších tlaků, jako přirozený a radostný výsledek stále fungující tvůrčí chemie mezi kamarády.

Písně z "Cast In Steel" mají všechno, co můžete a chcete od A-ha očekávat. Pořád kouzelný Harketův hlas, podmanivou melancholii, sonické vzpomínky na 80’s (slyšme kupříkladu "Forest Fire") i moderní taneční zvuk (na parket vás zve "Mythomania"). To vše ve velmi sebevědomé produkci - takhle nezní někdo, kdo vypočítavě brnká na nostalgickou strunu. Nějaké neduživé pokusy o ždímaní minulé slávy by ostatně podkopaly třicetiletý odkaz kapely a akorát by se tím A-ha ztrapnili.

A-ha to dělají s vědomím vlastní síly a s jistotou ve své schopnosti. Tak to Morten i zpívá v titulní písni alba: "Vždy si budu pamatovat, co jsme věděli / stoprocentně věrný a skutečný / vytesán do kamene / odlitý v oceli". Ty klenuté refrény jsou psány přímo pro jeho jedinečný hlas a smyčce jsou náležitě velkolepé, aniž by byly patetické ("Under The Makeup"). Můžeme si zavzpomínat, jak nás před třemi dekádami brala "Hunting High And Low" a s potěšením konstatovat, že se nic nezměnilo.

Stále jsou tu tajemné stíny, hořkosladké vzpomínky, zmizelé sny a pohledy do zpětných zrcátek ("Objects In The Mirror"). Věci, jež univerzálně okouzlují duše lidí po celém světě, když se dívají na hvězdy, vzpomínají na minulost, hledí do budoucnosti a přes všechen smutek mají plachý úsměv na tváři. Ovšem, ono tajemství hudby A-ha (je to ta zmiňovaná severská melancholie a tajemně snová nálada?) není třeba nijak pitvat a vymýšlet stále nová přirovnání pro mnohokrát vyřčené - jsou to prostě sakra dobré písničky. Je fajn, že jsou Morten, Magne a Paul (na chvíli?) zase spolu.