© facebook interpreta
David Věžník - "Biorytmy" jsou jednou z desek, které bychom měli vyslat do vesmíru (9/10)
Vztah ke kapele: Dokonalý zvuk, chytlavé melodie, hravé texty, které dokazují, jak je čeština krásná, a co koncert, to zážitek. Tohle se dá shrnout jen jediným slovem: respekt. Za slovy napsanými v části "Vztah ke kapele" si stojím i přesto, že s prvními dětmi do rodin členů formace přišlo znatelné oslabení vlastně všech charakteristik. Vyjma té koncertní. Živá vystoupení kluků... pardon, chlapů z Hanspaulky mají v roce 2019 stejné množství šťávy jako měla před skoro dvaceti lety (bože, to to letí!), kdy jsem je viděl poprvé. A "Biorytmy"? Hm, stálo za to zamyslet se nad osobním významem téhle desky po té době. A po té době musím uznat, že je pro mě tohle album asi tím nejlepším, co z Tata Bojs vypadlo (jakkoliv vnímám celý koncept a umčo "Nanoalba"). Mladická hravost z toho srší v každé sekundě, obě hlavní hlavy skupiny, tedy Milan Cais a Mardoša, jsou doslova přeplněné nápady - hrají si se slovy českými, anglickými i francouzskými, samplují filmové hlášky i sebe samotné o sto šest, žánrově přitom už nekolísají tak moc jako třeba na "Futuretru" a ty písničky... Ty písničky! Věžníkovo přiznání: kdykoliv slyším filozofický traktát ve čtyřech minutách "Šťastnější", vlhnou mi oči. A vlhly i teď. "Biorytmy" jsou prostě nadčasovým počinem, jednou z desek, které bychom měli vyslat do vesmíru.
Jaroslav Hrách - Poprvé s Tata Bojs (8/10)
Vztah ke kapele: Dřív velmi intenzivní, v posledních letech však spíš laxní Vzpomínám, jak jsem před dvěma lety pěl ódy na "Futuretro". K "Biorytmům" mám také velmi kladný vztah. Byla to vlastně první deska, kterou jsem od Tata Bojs slyšel, a takřka hned jsem si ji oblíbil. Překvapila mě pestrost aranží, žánrová směs a snaha o slovní ekvilibristiku. Zpětně mi sice hrátky se slovy jako "clean / klín" nebo "zvyk / zvuk" připadají lehce banální, ale k Tata Bojs tak nějak patří. Nahrávka pro mě s každým dalším poslechem zrála. Zpočátku jsem točil dnes již poměrně vyčpělý singl "Attention aux hommes!", potom jsem si ujížděl na rádiové "Tanečnici" a následně si mě získala přehajpovaná "Šťastnější". Až později jsem začal v tracklistu objevovat ty pravé hudební klenoty. Zbožňuji intimní atmosféru "Náměsíčné", rozbíjí mě dynamika orientální pecky "B.M.O.", dubová "Dubová psychóza" mě zase baví svou gradující tendencí. "Biorytmy" sice dokonalost předchozího "Futuretra" nepřekonávají, ale zdatně na něj navazují. Pro mě osobně je to druhé nejoblíbenější album od Tata Bojs.
Hana Bukáčková - První seznámení s kapelou z Hanspaulky (8/10)
Vztah ke kapele: Fanynka, kterou tahle parta baví svým nestandardním přístupem k hraní čím dál víc. Když v roce 2002 vyšly "Biorytmy", hřála mě v kapse čerstvá občanka, vymetala jsem první diskotéky a četla první hudební časáky. V té době nešlo neminout "Tanečnici", která se linula i z běžného rádiového éteru. Zaujala mě jak hudebně, tak vizuálně (morbidně laděným klipem, který byl na tehdejší poměry dost odvážný. Když se ohlédnu zpět, uvědomuju si, jak moc přál přelom milénia dobré klubové muzice různých žánrů a novým jménům, která mnohdy rezonují ještě dnes. Moje první seznámení s Tata Bojs souvisí právě se zmíněným hitem. Skalní fanynka se ze mě stala tak před čtyřmi lety. Proto jsem ráda za reedice. Člověk si díky nim připomene kouzlo starých desek (které ale v případě party z Hanspaulky rozhodně nezestárly) nebo to kouzlo rovnou objevit. To je můj případ. Tenkrát jsem zkrátka byla mladá a s "Biorytmy" se jednoduše minula. A dnes? I po neuvěřitelných sedmnácti letech má ta nahrávka kouzlo. Je nadčasová - jak jinak si vysvětlit fakt, že čtyři z dvanácti písní tracklistu jsou součástí pravidelného koncertního setlistu do dnešních dní? Všechny pro mě patří k těm nejstěžejnějším kusům z alba. Hned za nimi je opomíjená "Vlezlá", která vám opravdu vleze do uší. Vlastně celá kolekce je vlezlá, ale tak nějak příjemně. Taky je experimentální ("B.M.O." mi chvílemi připomíná melodickou linku "Breathe" od The Prodigy), hračičková, díky hláškám z filmů, které jsou pojítky mezi songy, zaměřená na detaily. Co tedy říct o této desce závěrem? Že jakmile si ji poslechnete, "od té chvíle víte, že už se jí nezbavíte"!
Dan Hájek - "Tanečnice" a závěrečná "Růžová armáda" vyšláply cestu k "Biorytmům" (8/10)
Vztah ke kapele: "Attention aux hommes!" už občas přeskakuji, ale jinak na soubor z Hanspaulky nedám dopustit. "Futuretro" bylo předvojem. Tata Bojs si vyzkoušeli, jak spojovat rozličné hudební žánry v originální celek. "Biorytmy" v tom pokračují, byť možná drobet v učesanějším módu. "Tanečnice" se díky své krásné formě stala možná jejich nejhranější písničkou v rádiích (i když podmanivá je i ve svých akustických variacích). Vtipnou vsuvku "Attention aux hommes!" pánové dotáhli k dokonalosti na koncertech, na desce je milým předělem mezi rozsáhlou kompozicí "Snová" a závěrečnou částí. Náladová "Náměsíčná", dramaticky vrtkavá "B.M.O.", hitová "Šťastnější" nebo disco taškařice "Růžová armáda" jsou dominanty, které dotvářejí tvář "Biorytmů" a díky kterým se k této placce rád vracím. "Shower Girl" (s vokálem Kláry Nemravové) je malá odbočka z jinak domyšleného konceptu, v němž nechybějí ani typické hrátky se slovy. "Biorytmy" se honosí zvláštním tata nadhledem, důmyslně vynalézavými aranžemi (v tomto směru třeba klame/neklame "Dubová psychóza") a popostrčily Tata Bojs k inspiracím, z nichž čerpají dodnes.
Vztah ke kapele: Zatím většinou nezáměrné míjení se... Tata Bojs považuji za jeden z nejpozoruhodnějších spolků, které se na tuzemské hudební scéně pohybují. Žel, k mé vlastní škodě, se naše cesty moc neprotínaly. Když jsem byl tedy osloven, zda bych nechtěl doplnit redaktory, kteří se rozhodli přispět svým pohledem do makrorecenze, neodolal jsem. Byla to skvělá příležitost, jak poznat blíže něco, co bych znát měl. A ukázalo se, že "Biorytmy" se mi vlastně úplně nevyhnuly. Znal jsem bizarně zábavný klip k "Attention aux hommes!", ve své době mě celkem bavila rádiová "Tanečnice". Ani v jednom případě jsem netušil, že je to tahle skupina a tahle jejich řadovka. Kaju se. A jak se mi to celé líbí? Předpokládám, že méně než ostatním kolegům. Neuvěřitelně mě baví hravost v hudbě i chytrých textech, svébytné, význam posouvající Caisovo frázování. Slovní hříčky i hra se zvukem slov samotných, která není samoúčelná. Hudba, která do (pop)rocku zavádí samplování, které v tomhle žánru rozhodně není doma. Zvuková barevnost, doslova výtvarná práce s hudbou samotnou. Jakkoliv jsou "Biorytmy" deskou, která baví v detailech i celkovou originalitou, hlubší vztah ke kapele stejně ne úplně vytvořily. Asi škoda. Ale slibuji, že dám šanci i ostatním albům. Tihle kluci si to rozhodně zaslouží.
