Uplynulo deset dní od okamžiku, kdy Michal Horák vystoupil ve vyprodaném Foru Karlín, kde se dobře zhostil role Pokáčova předskokana. Nyní se role obrátila - hlavní hvězdou byl neokoukaný, mladý písničkář. A taky jeho pokora, neotřelá vtipnost a songy ze života. Pokáč mu jen sekundoval. A myslím, že z Horáka roste obdobná hvězda, jakou je jeho populárnější kolega, ne-li větší.

Horák se nese na vlně písničkářů, kterou před více než deseti lety nastartoval Tomáš Klus, ke kterému se přidali Xindl X, Marek Ztracený a další (v dnešní době už) mašiny na hity. V tomhle bláznivém a uspěchaném světě pro mne muzikanti typu Pokáče působí tak trochu jako kapka vody ve vypuštěném rybníce. Jsou nadějí pro další generaci s tím, že na krásu a ohebnost mateřského jazyka nezapomínají a stále ji upřednostňují před jakoukoliv produkcí.

Na první samostatný koncert většího formátu si musel Horák počkat dlouhých osm let od doby, co aktivně hraje. A čekání se vyplatilo. Vstupenky šly na dračku, zájem byl takový, že musel přidat ještě podvečerní koncert. Za léta hraní a vystupování nabral zkušenosti, které umí před publikem prodat. Odehrál tolik písniček, co nikdy předtím. Prý sáhl do šuplíku i pro ty, které běžně nezpívá, a dokonce nás překvapil i jednou novinkou v přídavku.

One man show se nesla v duchu pestrosti, Horák střídal klavír s kytarou a foukací harmonikou. Skoro na polovinu skladeb ho doprovázel kamarád, houslista a kolega z formace Pavouk Čichal Salám Adam Černík. Další z party David Pavou Ryška odrapoval svůj díl ve "Vysokoškolským songu".

Písničkář má obrovský dar pobavit přítomné svým rozpačitým (dalo by se říci) trapnohumorem - v historkách o sobě lehce pochybuje. Jedno se mu ale musí nechat: kdykoliv vypráví nebo vysvětluje pointu či historii skladeb, bravurně umí používat češtinu.

Milým překvapením byl, že návštěvníci znali texty. Upřímně jsem nečekala, že má Michal vybudovanou tak početnou fanouškovskou základnu. Koncert probíhal v laskavé a přátelské atmosféře. Ostatně prostor Malostranské besedy k tomu přímo vybízí (i když ho den předtím málem zbourali Atari Terror). Scéna působila komorně - na oponě byly připevněny rámy obrazů, nic víc, nic míň, podstatnou část pódia zabíralo velké klavírní křídlo. Stylové, vkusné, neokoukané.

K samotnému křtu došlo ve druhé části setu po písni "Netušim", což je aktuální duet s již zmíněným Pokáčem. Ten poté z pódia nemusel nikam chodit, protože byl hlavním kmotrem "Michalova cédéčka". Vtipně pak parafrázoval větu o vstupu člověka na Měsíc - poznamenal, že je to velký okamžik pro malého muže (Horák zrovna nepatří k vysokým zpěvákům - pozn. aut.). A pak poznamenal, že namísto pracného strhávání etikety z Birellu měla produkce raději zajistit otvírák, kterým by lahev mohl otevřít. To už se smáli snad všichni. Trapnou chvíli zachránila jedna z Horákových kamarádek pomocí mobilu. Holt ženský si prostě umějí poradit.

Pokáč ale nebyl jediný známý host, který přišel svého kolegu podpořit. Na pomoc se společnou písní přišel Voxel, zastavila se i Vendula Příhodová. Michal Horák přesto dokázal, že ani hosty nepotřebuje, že si dokáže vystačit sám se sebou a svým humorem. Kluk od vedle tak zvládl svoji velkou premiéru se vztyčenou hlavou.