27.10.2019 14:00 - Jiří V. Matýsek | foto: facebook interpreta
V zatuchlých sklepních zkušebnách se začíná blýskat na lepší časy. V množině toho nejtemnějšího, co metalové subžánry nabízejí, už není nutné se spoléhat na legendami opředené jistoty, protože v poslední době se na scénu vynořilo hned několik spolků, které černé vody příjemně rozviřují. Například Bahratal a jejich "Lágry všem".
Máme tu jihočechy Náv ctící severské formy žánru, nepravidelně tvořící spolek Černý kov halící svou tvorbu étosem uzavřené společnosti kapel, supergroup Hnus umírající i symfonické blackaře
Dark Seal. Do této dobré a stále rostoucí společnosti nyní konečně - budeme-li brát za vstupenku fyzický nosič - vstupují i
Bahratal.
S pražským spolkem se na jednu stranu pojí jisté kontroverze (podrobněji se jimi zabývá Miloš Hroch ve
svém článku pro The Quietus), ty však sama kapela vyvrací jako
riziko stylu a
punkovou provokaci. Na stranu druhou přichází s funkčním hudebním výrazem, který je příjemně svojský - a to se cení nejvíce. Vydavatelství Stoned To Death Records jim před časem vydalo čtyřskladbový desetipalec provokativně nazvaný "Lágry všem".
V hudbě Bahratal se snoubí blacková frenetičnost s punkovou úderností. Jejich zvuk křupe, kytary na podkresu uhánějící rytmiky atonálně skřípají a svou nepředvídatelností dotvářejí pekelnou, nejistou a proměnlivou atmosféru plnou zákrut, která se do posluchače zařezává ostrostí žiletek.
Textově je utlumen blackový mysticismus a věci mezi
peklem a zemí, přednost dostává nabroušený společensko-kritický osten. Kapitalistická společnost, dělající z lidí
slouhy, negace života v otupujícím světě, ironizace toho, co se kolem děje (
"Aktivně odpočívat, zdravě žít / ve slevě je mouka z brouků" -"Síla hmyzích proteinů"), groteskní škleb.
Nekompromisní, přímočarý, v tom nejlepším slova smyslu punkový nářez ale v jedné skladbě ustupuje. "Ježovina" je silně metaforickým, depresivním obrazem opuštěnosti a ztracení se sama v sobě, skladbou, která z celku ční i výrazným tahem na branku.
"Lágry všem" formace
Bahratal jsou zatím jen ochutnávkou, ukázkou potenciálu. A ten je převelice slibný. Jejich zdravě divoká, punková energie, schopnost provokovat (byť, přiznejme si, nijak zvlášť umně a místy trochu na sílu), disonantní temnota i utopení všeho v litrech černočerné temnoty dávají na srozuměnou, že věci budoucí mohou být velkolepé.