V dubnu vaše fanoušky šokovala zpráva, že máš problém s alkoholem a že se jdeš léčit. Byl to šok i pro okolí? Co na to ostatní ve skupině? Bylo těžké si uvědomit, že máš problém s pitím, a postavit se k němu čelem?

Nápad, že bych to měl jít řešit, nevznikl v mojí hlavě, ale u kluků v kapele. Já jsem to jako problém neviděl, myslel jsem si, že to mám všechno pod kontrolou. Co na to říkali fanoušci, jsem z počátku nevnímal, protože jsem se nějak zacyklil kvůli tomu, že si se mnou sedla rodina, přátelé, kapela. Přijal jsem výzvu, že půjdu na tříměsíční protialkoholní léčbu, ale zároveň jsem ji nepřijal sám v sobě. Ostatní mě postavili do role vyplašeného jelínka, který sedí v rohu u vody a poslouchá tyto věci, a to se mi nelíbilo.

Jak jsi na to reagoval?

Můj vztah k nim byl studený, byl jsem na ně naštvaný. Říkal jsem si, že nechci oponovat mým nejbližším lidem, ale zároveň jsem to tak osobně necítil. V hlavě mi šrotovaly myšlenky, že už se v životě nenapiju, a to pro mě bylo nemyslitelné. Říkal jsem si, že si najdu tajnou hospodu a budu tam chodit aspoň na dvě piva, že to po dvou hodinách ze mne nebude cítit. To byla jediná věc, která mě zajímala.

To se změnilo poté, co jsem nastoupil doléčebny. Hodně se to ve mně otočilo. Vzbudilo to ve mně nového člověka.

Jak se projevovalo tvé pití v souvislosti s hraním? Chodil jsi pozdě na zkoušky? Nepsal jsi nové písničky?

Nikdy jsem nebyl na koncertě opilý, všechno se dělo po jeho skončení, když už přede mnou nebyly žádné povinnosti. To jsem byl schopný jet přes celou republiku do Havířova a celou cestu si nepamatovat - mít totální okno. Stačilo mi relativně málo, abych byl schopný usnout někde na stole, často jsem si nepamatoval cestu domů, spal jsem na gauči oblečený, od bláta. Dospělo to až do situace, kdy jsem chodil na pivo skoro denně, ze dvou týdnů byly třeba jen dva dny, kdy jsem nepil. Po koncertě jsem běžel hned k pípě, povídal jsem si s lidma, bavil se.

Proč jsi nenastoupil léčbu v tichosti a místo toho jsi vydal prohlášení? Není to přece něco, čím by se člověk měl chlubit...

Nechtěli jsme se vymlouvat, měli jsme domluvené koncerty, a tak jsme pořadatelům na rovinu napsali, jak to je. Druhý důvod byl z mojí strany. Kdyby to byla informace, kterou bych měl tajit před ostatními, svazovalo by mi to ruce - furt bych se musel na něco vymlouvat, abych se nemusel napít například se spřízněnými muzikanty v backstagei a podobně. Chtěl jsem jít hned s kůží na trh.

Nemyslel sis, že ta ohlášená pauza může vést třeba ke konci kapely?

Hlavou, která byla prolitá jedenácti lety skoro denního pití, mně takové myšlenky běžely. Myslím, že jsem se k tomu ve finále postavil čelem, i skupina. Vztahy se zlepšily, utužily a začíná nová éra, restart. Je to pro nás velkou inspirací do další tvorby.

Kdy ses naposled napil?

Bylo to 7. dubna, to jsem si dal naposled pět piv na Baníku, když hráli s Teplicemi. Další den jsem měl dohromady tu naši kapelní a rodinnou schůzku. Od té doby už jsem nepil. To jsem čekal měsíc na tu léčbu. Původně jsem měl čekat tři měsíce, ale díky jednomu příteli, který léčbou prošel v minulosti, jsem se dostal na řadu dřív. Což pro mne bylo super, protože ten měsíc, kdy jsem čekal, byla šílená, depresivní doba. Nechtělo se mi žít. Ne že bych se chtěl zabít, ale neměl jsem chuť do života, byl jsem apatický vůči všem a všemu.

Jaké to bylo v léčebně?

Zpočátku hrozně těžké, ale potom, když jsem si zvykl na léčebnu a lidi, co tam byli, to pro mne začalo být hodně inspirativní. Jako umělec jsem to využil plnými doušky. Byly to inspirující tři měsíce mého života a vlastně obrovská zkušenost, o které teď můžu otevřeně mluvit. Jsem rád, že to dopadlo, jak to dopadlo.

Byl těžší ten zmíněný měsíc před léčením, nebo samotný pobyt v Opavě?

Nejtěžší bylo to čekání a první týden v léčbě. Tam se člověk dostane do centrálního příjmu, kde jsou lidi bez domova, vězni, lidi, co to mají soudem nařízené. Z tohohle oddělení se pak může člověk dostat na lepší oddělení, kde jsou lidi, co chtějí sami se sebou něco dělat. Všichni tvrdí, že tam jsou dobrovolně za sebe, ale většinou je to na nátlak rodiny, přátel - stejně jsem to měl i já.

Jak tam probíhá den?

V šest se vstává, mimo víkendy, kdy se vstává v sedm, a od rána do večera je program. Po budíčku je čas na osobní hygienu, snídaně, úklidy (dvakrát až třikrát denně podle toho, jaký si člověk vylosuje rajon). Jinak je ten den vyplněný přednáškami doktora, psychologa, besedami pacientů, skupinovým sezením, což je terapeutická část vedená psychologem, která je nejdůležitější. Člověk sedí v tom starém známém kroužku a říká: "Jsem Petr, jsem alkoholik." V Opavě byl úžasný psycholog, který mi pomohl otevřít oči, hltal jsem každé jeho slovo. Dostal jsem se do super skupiny super lidí. Konkrétně to mé oddělení čítalo sedmadvacet lidí, každý týden odešel někdo, protože už měl za sebou tři měsíce, a místo něj ten den nastoupil nový pacient. Byl jsem tam od 6. 5. do 6. 8.

Je těžké nemyslet na alkohol?

Upřímně vůbec. Jsem hodně překvapený, že to zvládám tak, jak to zvládám. Stanovil jsem si to jako cíl, který mě začal bavit. Držím se toho jak amulet a nečiní mi to problém. Když jdeme po fotbale do hospody, dám si malinovku. Bažení (slangový výraz z léčebny pro chuť na alkohol) jsem měl párkrát, ale začal jsem myslet na něco jiného a za pár sekund bylo vše v pohodě.

Máš teď třeba i nějaké nové koníčky?

V programu léčby je i jóga, a tak, než abych ležel dvě hodiny týdně na pokoji, začal jsem chodit. Strašně jsem se v tom našel. Hodně sportuju, sportoval jsem vždycky a často. Sport mi svým způsobem nahrazuje drogu a jóga mi pomáhá protáhnout tělo po sportu.

Co sis během léčení uvědomil?

Připadal jsem si jako člověk, který tam nepatří, že ty lidi kolem mne pijí jinou ligu a já jsem oproti nim jinde. Pak jsem si uvědomil, že jsem učebnicový příklad alkoholika a že tam prostě patřím.

Co v tobě zanechalo nejintenzivnější zážitek?

Největší dojem z léčby na mne udělalo delirium. Jeden den normálně mluvíš s člověkem a druhý den ho vidíš přikurtovaného na lůžku svíjet se v halucinacích, slyšinách. Když to vidíš na vlastní oči, je to hrůzostrašné, je to obrovský zdvižený ukazováček.

Našel sis tam spřízněnou duši?

Určitě, nových kamarádů je dost. Je dobré scházet se s lidmi, co mají stejný cíl. Je dobrý vědět, že na to nejsi sám. Během léčby jsem měl možnost jet na rekondiční pobyt, kde jsem se potkal s lidmi, kteří si tím prošli, drží se a nepijí. Tvrdí, že život už není taková sranda, ale je to lepší, než kdyby se vrátili k životu alkoholika.

Plánuješ třeba dělat nějakou osvětu na toto téma? Že bys třeba jezdil přednášet do škol nebo do léčeben?

Zrovna nedávno jsem měl první schůzku s organizací Suchej únor a s nimi v únoru rozjedu besídky na školách. Budu tam hrát a zároveň předávat osobní zkušenosti a mluvit o tom, v čem je alkohol zrádný a jak jednoduchý je sklouznout.

V době léčení vznikla i píseň "KVIT" k novému snímku "Abstinent"...

Příběh, který se napsal sám. Oslovil mne David Vigner, režisér filmu, že si přečetl, že jsem v léčbě. V té době jsem měl skladbu už rozepsanou, jen jsem ji dokončil. Díky tomu jsme vydali naši doposud nejsilnější písničku. Je to přesně ten styl, kterým se chceme ubírat. Píseň kluci nazkoušeli tak, jak vznikla - u textu a u kytary -, a takhle jsme ji nahráli s producentem Lukášem Chromkem, se kterým jsme si hodně sedli. Strašně syrová písnička, co se týká aranží, a pestrá, co se obsahu týče.

Viděl jsi film? Co na něj říkáš? Vystihuje to, co jsi sám prožíval?

Viděl, ale chci, aby si na to každý udělal obrázek sám. Určitě je tam toho spousta. Příběh běžného dne v léčbě je tam perfektně zachycený.

Chtěl by sis sám zahrát v nějakém filmu?

Ne. Já se na sebe nerad koukám. Mám s tím problém od první chvíle, kdy jsme byli kdysi poprvé v televizi v Medúze. Do té doby jsem si říkal, že jsme jediní na Ostravsku, kdo mluví normálně, hezky, spisovně, na rozdíl od zbytku republiky, který protahuje. Ale když jsem se poprvé viděl v televizi, jak mám krátký zobák, chytil jsem na sebe takovou averzi. Navíc se tvářím nepřirozeně. Když na mě zamíří kamera, nahodím ksicht, který není můj přirozený. Od té doby jsem se na sebe nedíval. Když se ale slyším, je to OK, s tím problém nemám.

Co teď plánujete s Nebem? Hráli jste už po vaší pauze?

Koncert zatím nebyl žádný. Během posledních dvou let jsme prošli personálními změnami. Máme nového bubeníka i baskytaristu. Jsou novou inspirací pro novou tvorbu. Máme nově nalajnované zkoušení, skládání písní, děláme to víc jako skupina. Nových věcí máme tolik, že jsme se rozhodli, že uděláme EP.

S kytaristou Štěpánem jste autorské duo. Pracujete aktuálně na něčem?

Kdysi jsme měli úmluvu, že budeme skládat sami pro sebe. Teď jsem to trochu porušil - vznikla spolupráce s Richardem Krajčem a taky jsme napsali písničku pro Karla Gotta. Je to jeden ze směrů, kterými bych se chtěl ubírat. Pokud bude zajímavá nabídka, nebudu se jí bránit. Oslovily nás hokejové kluby, jeden amatérský a jeden profi z Havířova. Paradoxně v jednom týdnu. Takže jsme pro ně napsali písně, které by pro ně měly být signifikantní.

Takže hymnu?

Nesmím tomu říkat hymna, protože fanoušci, se kterými jsem to konzultoval a kteří nahráli vokály, už jednu hymnu mají - "Havířovská zvěř". Takže tomu říkáme jen píseň.

Jsi novým členem Pop Academy, kde se otevřel obor tvůrčí psaní (psaní textů). Jak to tam probíhá? Co účastníkům můžeš dát?

Chodím do Pop Academy, kde se učí zpěv. Moje učitelka mi vloni dohodila jednu mladou holku, co si skládá svoje vlastní věci v angličtině a chtěla začít psát v češtině. Ona byla můj pokusný králík, zkusili jsme textovat její věci společně. Velmi se jí to líbilo, a učitelku napadlo, že by se mohl otevřít obor, kam by chodili její studenti, kteří chtějí dělat vlastní tvorbu. Líbí se mi, že můžu předávat vlastní zkušenosti. Místo chození do hospody se budu věnovat smysluplným věcem.

Kromě toho všeho plánuješ svoji talk show. Jak tě napadl tento koncept?

Kluci z kapely si před rokem pod sebe vzali havířovský jazz klub, což je místo s velkou kulturní tradicí, klubík, kde jsme jako skupina začínali. Rozhodli se, že nechtějí, aby se ztratil duch toho prostoru. Postupně se v něm tvoří hodně věcí, besedy, divadla, koncerty... A jedním ze střípků bude i moje talk show. Budu si tam zvát nejen lidi z branže, ale z různých odvětví, se kterými jsem si sedl. Prvním hostem bude Petr Fiala, se kterým hudebně a lidsky sympatizuju, a Přemek Forejt, protože miluju pořady o vaření a celkově vaření a chození po restauracích a ta jeho je podle mě nejlepší v Česku. V jazz klubu bych navíc chtěl i vařit. Předtím se tam nikdy nevařilo, v nabídce měli jen utopence. My bychom to chtěli spojit i s výbornou hospodskou gastronomií.