The Offspring jsou kultem, který ovlivnil minimálně celou jednu generaci fanoušků. Ačkoliv jejich žánroví souputníci Green Day chytili v nultých letech druhý dech a aktuálně jsou, co se popularity týče, mnohem dál, konkrétně v Česku jsou porevoluční pozdní devadesátky spojeny právě s partou kolem Dextera Hollanda a v období kolem desky "Americana" tu byla formace podobně komerčně úspěšná a vlivná jako v raných devadesátkách Nirvana.

Po poslední, z organizačního pohledu katastrofální pražské zastávce se kapela tentokrát představila v Brně. Promotérský rýpanec tentokrát míří snad jen na stánky s občerstvením, které byly personálně i zásobami těžce poddimenzované. Fronty se stály téměř na cokoliv a čekací doba se blížila i jedné hodině. Kdo si tak chtěl užít akci v celé její délce, jako takový několikahodinový minifestival, musel tímto docela trpět. Ve výstavní hale bylo naštěstí díky chladnějšímu počasí příjemně, vzduchu se dostávalo, v čase tropických veder by ale šlo o solidní skleník z rozpáleného skla, betonu a oceli.

Z pracovních důvodů autor reportáže stihl až finální support v podobě zkušených melodic hardcorovích Ignite. Ti se předvedli sympatickým setem, dobře navodili atmosféru a několikrát je pochválil i kytarista hlavních hvězd Noodles.

Koncert kalifornských headlinerů zhodnotil jeden z fanoušků při opuštění areálu slovy: "Začali na čas, odmakali si to svoje a šli do prdele." V tom nejlepším slova smyslu to shrnul jasně, stručně a výstižně.

Na začátku to tak ale úplně nevypadalo - skupina hrála jaksi unaveně, říznost kytar u starých vypalovaček byla tatam a Dexter s postavou zasloužilého tatíka v letech si teprve ladil dech, aby to celé uzpíval se ctí. Fungovala tak hlavně nostalgie - velmi pestré, různorodé publikum od ortodoxních pankáčů až po byznysmeny v letech, co na show vzali i své ratolesti, své tehdejší modly všemi silami podporovalo.

Zhruba v půlce pak show nakopl povedený cover "Whole Lotta Rosie" AC/DC. Měl tu pravou rokenrolovou šťávu, a tak už se poté jelo předpisově. Obrovsky silným zážitkem byla piano verze "Gone Away", která svým vhodně padnoucím patosem a naléhavostí možná víc připomněla povedenou variaci od Five Finger Death Punch než původní verzi autorů samotných.

Během arcihitu "Why Don't You Get A Job?" pak muzikanti do publika vypustili obrovský počet nafukovacích balónků a atmosféra v tu chvíli opravdu připomínala uvolněnou plážovou party v Kalifornii. A tak zamrzelo, že večírek skončil poměrně brzy zrovna v okamžiku, kdy kulminoval. Je jasné, že Dexter už má svoje hlasové limity, ale určitě by on i jeho kolegové zvládli k sedmdesátiminutovému setu přidat ještě dva tři kousky navíc.

The Offspring už samozřejmě těží hlavně z minulosti a nostalgie, ta je ale natolik silná, že jim prostě stačí přijít, odehrát solidní show a publikum a sentiment se postarají o zbytek. Opět v tom nejlepším slova smyslu. Někdy zkrátka k příjemnému, pohodovému večeru stačí dobře naložená kapela, pokladnice hitů a oddané publikum.