A ač na Dire Straits samozřejmě došlo - to by asi fanoušci Marku Knopflerovi neodpustili -, večer stál hlavně (a logicky) na položkách z kytaristovy poměrně bohaté sólové diskografie. A tomu odpovídal i doprovodný band, který do Prahy s kytaristou přijel. A nebyla to jen lecjaká doprovodná skupina, však už plakáty koncertu hlásaly nejen jméno protagonisty, ale i ono and his band. Desetičlenné uskupení, "vládnoucí celkem osmačtyřiceti nástroji, na rozdíl ode mě", jak Knopfler poznamenal, hravě přecházelo od rockovějších kusů z éry DS přes hravé folkové záležitosti ("Done With Bonaparte" získalo atmosféru jak z irské hospody) až k rozjuchané latině "Postcards From Paraguay".

Zkušení muzikanti svého principála nezastiňovali, ale nebyli ani pouhým křovím, utopeným ve stínech. Partnerství bylo naprosto rovnocenné, Knopfler dával dostatek prostoru sólistům, oni zase dokázali drobnými kudrlinkami obohatit zažité aranže starých věcí tak, aby zněly povědomě, ale zároveň aktuálně, či vygradovat skladby až do míst, kde se na deskách sotva pohybovaly - například úvodní "Why Aye Man" a hlavní blok uzavírající "Speedway At Nazareth". Bylo to barevné, laděné v jednoduchém světelném designu, hudebně bezchybné a čisté, navíc s téměř dokonalým zvukem, kterým libeňská hala rozhodně překvapila.

Ale, kapela nekapela, největším písmem na plakátě byl napsán Knopfler, unikátní kytarista, který řekne více jediným tónem, jednou jednoduchou vyhrávkou, brnknutím než leckterý jeho kolega zvládne na celém hmatníku. Stačí se jen ponořit do úsporných výplní mezi slokami v songu "Sailing To Philadelphia". Navíc je jeho kytarový tón absolutně nezaměnitelný. Stejně jako ležérní zpěv. Ten se s přibývajícím věkem ještě více stává spíše jen lehce melodicky členěnou mluvou, nicméně na výrazu a sebejistotě nijak neztrácí. Knopfler byl v Praze naprosto uvolněný, spokojený, muzikantsky bez chyb.

Ač se aktuální turné zaklínalo novým albem "Down The Road Wherever", do setlistu se z něj probojovaly jen dvě věci - příjemná "Matchstick Man" a "My Bacon Roll". Výběr skladeb spíše připomínal objemné, dvouhodinové best of, poskládané ze sólových alb (zastoupeno jich bylo všech devět) a šestice signifikantních věcí z dílny Dire Straits, na které přece jen hala reagovala nejbouřlivěji.

Skromný koncert ve velké hale, s výbornou atmosférou, skvělými hráčskými výkony a slušnou řádkou hitů. I tak by se dalo Knopflerovo vystoupení shrnout. Tak jako tak, tento večer se s přehledem zařadil k letošním nejsilnějším koncertním zážitkům. A to ještě neskončil červen.