Ústřední trio Alice Cooper, Joe Perry a Johnny Depp zůstalo, změnil se však přístup k věci. Pánové správně pochopili, že být jen cover bandem, byť hvězdným, by k ničemu nevedlo. Eponymní debut byl poskládán z předělávek slavných rockových fláků od Johna Lennona, The Who, The Doors či Led Zeppelin a dvou, respektive tří (budeme-li počítat i mluvený úvod) originálních věcí. Na novince "Rise" se poměr obrací, covery jsou přesně tři a zbytek patří vlastním věcem. A nutno hned teď říct, že je to ku prospěchu věci.

Co zůstalo přítomno, je ona radost z hraní si. Z nahrávky přímo čiší nadšení, s jakým byla natočena, že na muzikanty nikdo netlačil, že si všechno natočili a vydali prostě tak, jak chtěli. A hlavně kdy chtěli. Výrazný je tentokrát Alice Cooper: jeho "Boogieman Suprise" či "Mr. Spider" by nijak nevyčnívaly z tracklistu jeho posledních řadovek. Pěkně se pak doplňuje s Johnnym Deppem v singlové "Who's Laughing Now". Ta samostatně zrovna neoslnila, působila jako lehce neorganické spojení vícero nedotažených věcí, v celku alba ovšem její temná nálada, i se vzletným refrénem, funguje velmi dobře. Stejně jako "Welcome To Bushwackers", v níž se k Joeovi Perrymu (a jeho lásce k dřevnímu americky pojatému rock 'n' rollu) přidal taky Jeff Beck.

Johnny Depp je nejvýraznější v coveru Davida Bowieho "Heroes". Tato skladba je výrazně zářícím vrcholem kolekce, drápkem, který zatne a nepustí. K originálu přistupují pánové v podstatě pietně - Perry zdatně napodobuje zvuk i táhlé melodické vlnění ústřední kytarové linky původní skladby, Depp přidává příjemně uvolněnou ledabylost. Odkazem na debut je pak téměř tečka za "Rise", skladba "People Who Died" (cover Jim Carroll Band), která se vrací k morbidní tematice těch přátel, kteří již odešli, stejně jako to dělala bluesová "My Dead Drunk Friends", která před pěti lety zavírala debut.

Šestnáctka skladeb (i když v podstatě jen dvanáctka, protože čtyři jsou jen samostatnými intry pro písničky následující) je svižným retro rockem muzikantů, kteří už své dokázali a nemají potřebu se víc předvádět. Tohle je čiré hraní pro radost, bez ambicí vytvořit desku, která by lámala prodejní rekordy a posouvala žánrové hranice. Někdy prostě stačí natočit dobré a hlavně zábavné album, které rozezní ty správné struny v myslích posluchačů. A to se tady daří spolehlivě.