Pánové, máte novou desku s názvem "Dobrý zprávy". Když budu ze stejnojmenné písně citovat: "Mám jenom dobrý zprávy, začal jsem žít. Žiju jen teď a tady, nic neřeším." Vskutku to teď máte tak, že jedete na pozitivní vlně?

Ondra: Prožíváme dobrý období. V poslední době jsme se všichni usadili, přestali dělat kraviny, oženili se, máme malé děti v podobném věku. A život v kapele je taky spokojený, teď se daří.

Není to nuda?

Ondra: Je to změna, všechno je najednou pozitivní. A změna není nikdy nudná.

Tomino: Pozitivní nálada se odrazila i na novém albu. Naše kapela je známá spíše baladami, desky byly z větší části vážnější, teď je to naopak.

Novinka vychází po sedmi letech od předchozího počinu. Nejdřív jste tvrdili, že žádná řadovka už nevyjde, že je doba spíš singlová, a soustředíte se proto na vydávání singlů. Proč najednou ta změna? Cítili jste potřebu zastřešit hity do jednoho balíčku?

Tomino: Nepočítali jsme, že desku ještě někdy vydáme. Ale jak jsme vydávali singly a ty v žádném kompletu nevyšly, zjistili jsme, že jich takto přibývá. A taky se nám kupily písničky, co sice neměly singlový potenciál pro rádia, ale přesto jsme byli přesvědčeni, že jsou to dobré songy. Najednou jsme zjistili, že skladeb máme hodně. Do toho za námi přišla vydavatelská firma, že chce vydat naše album. Tak se stalo, že jsme ze čtyřiceti písniček vybrali dvanáct. A doufáme, že jsme vybrali ty nejlepší.

Po "Vloupám se" jste prý přicházeli na label se spoustou nových skladeb, ale tam vás odpálkovali, že to nejsou hity. Je na "Dobrých zprávách" nějaká, kterou jste si prosadili na sílu?

Tomino: Písní, se kterými nás vyhodili dveřmi a my jsme se s nimi vrátili oknem, je tam hned několik. (smích) Třeba "Sex ve sprše" původně neměl vůbec vyjít. Vydavatelství bylo proti. Nakonec se ale pánové nechali přemluvit a se songem nám hodně pomohli.

Všimla jsem si, že v porovnání s předchozími studiovkami na té nové nejsou tak slyšet housle, pro vás typický nástroj. Proč ta změna?

Tomino: Smyčců tam hraje dost na mnoha místech. Ale máš pravdu, že takové ty syrové sólové housle tentokrát moc prostoru nedostaly. Nahradila je kytara. Doba se vyvíjí. Předtím zněly housle v našich písních tak nějak přirozeně. Teď nám někdy přišly nevkusné nebo jako klišé, tak jsme je raději dali pryč.

Přijde mi, že jste se zvukem přizpůsobili tomu, co chce slyšet rádio. Byl to záměr?

Ondra: Je to složité. Když člověk tvoří šestou desku a hraje dvacet let, řeší, jestli být pořád sám sebou, dělat stejné a pro kapelu typické písně a zvuk, nebo jestli se má se skupinou vyvíjet a vydat jinam. To je, jako když Lucie vydá po šestnácti letech album. Taky byly dvě možnosti: buď udělá progres a bude nová, anebo natočí old school, aby si všichni řekli: Jo, to je ta stará dobrá Lucie.

Tohle asi řeší každá kapela, co hraje už delší dobu. Na jednu stranu chceme, abychom to byli stále my, ale na druhou stranu jsme si našli nové producenty, kteří posunuli naše písničky, aby zněly moderněji. A samozřejmě ta polovina, kterou tvoří již vydané singly, je nasáklá tím rádiovým zvukem. Ale myslím si, že druhá polovina cédéčka už zní špinavě, je to rock 'n' roll.

Tomino: Pro mě je hlavní, že to zní jak Radečci, texty, melodikou. A to, že songy mají díky producentům moderní kabát, není nic proti ničemu.

Těmi zmíněnými producenty byli Honza Balcárek, Armin Effenberg a kdo ještě?

Ondra: Hlavně tito dva. Aranže si děláme sami. Ale třeba píseň "LOVEní" má zajímavý příběh, vznikala totiž na songwrittingu.

To probíhalo jak?

Ondra: Ve světě se to děje běžně, ale v Česku je to nová věc. Naše vydavatelství BrainZone pozvalo dvacet úspěšných producentů z celého světa a za nimi chodili čeští muzikanti, třeba Chinaski nebo my. Napřed jsme tam nechtěli být, přišlo nám to celý pitomý. Nevěřili jsme, že v místnosti s cizími lidmi složíme na povel hit. Vnímali jsme to jako úplný nesmysl. Ale opravdu to tak bylo - za jedno odpoledne vznikla naprosto cíleně píseň "LOVEní". Ta se pak zalíbila filmovým tvůrcům, na youtubku má velkou sledovanost, lidi ji s námi zpívají na koncertech, takže super.

Nakonec jste ji nazpívali jako duet se Celeste Buckingham. Jak ke spolupráci došlo?

Tomino: Filmaři, kteří si skladbu vybrali jako titulní singl, nám v průběhu její finalizace řekli, že by to měl být česko-slovenský duet. Celeste byl nápad lidí z Bontonfilmu. Jenže ona je známá tím, že duety dělat nechce, před námi odmítla daleko zajímavější nabídky. Nakonec se jí ale demosnímek zalíbil tak moc, že do toho okamžitě šla, ani ji nemuseli přemlouvat. (smích)

Jaký je to pocit mít písničku ve filmu?

Ondra: Dvacet let jsme si to přáli. Teď se nám to povedlo během roku hned dvakrát. Je to hezký pocit - sednout si do vyprodanýho kina a slyšet hrát naši písničku. Jednou bychom chtěli udělat hudbu k celému filmu.

Tomino: My bychom chtěli, ale nikdo nechce nás. (smích)

A zahrát byste si chtěli?

Oba: Ani ne. (smích)

Ondra: Tak je to dobrá zkušenost, že po "Špindlu" přišlo toto, tak třeba přijdou další věci.

Co celkově bylo na přípravě nové studiovky nejtěžší?

Tomino: Vybrat finálovou dvanáctku.

Podle jakého klíče jste ji zvolili?

Ondra: Upřednostnili jsme svižnější a veselejší kusy. Na poslední desky jsme dávali zbytečně moc písní. Teď jsme si řekli, že tam dáme raději méně věcí, ale fakt ty nejlepší, maximálně čtyřicet minut, abychom posluchače neuondali, ale naopak, aby si po poslechu řekli, že si to rádi poslechnou ještě jednou. Vyhodili jsme nakonec i skladby, které už měly finální master.

Hotové dílo mělo původně vyjít na podzim. Proč se tak nestalo?

Ondra: Mělo to vyjít v září, pak v lednu, pak v březnu... My vždycky něco slíbíme a pak to oddálíme.

Tomino: Když už čekáš novou desku sedm let, tak chceš udělat něco, za čím si budeš stát. To se hodně týkalo třeba i mýho zpěvu - ke konci už zbývaly dozpívat jen dvě písničky, ale najednou jsem na dva měsíce nebyl úplně fit. Nemělo cenu nic uspěchat. To samé platí o producentech, na ty dobré se čeká...

Ondra: Poslední zpoždění bylo způsobené songem "LOVEní", protože těsně před vydáním cédéčka přišla ta nabídka od filmařů. Tak jsme natáčení přerušili a věnovali se jen této filmové skladbě. Tu jsme pak nakonec stihli dát i na album.

"LOVEní" zazní ve snímku, který je o seznamování na seznamkách. Jaký na to máte názor?

Tomino: Já to nevyužívám, ale nic proti tomu nemám.

"Dobrý zprávy" obsahují také další duety - s Voxelem a Sabinou Křovákovou. Plánovali jste natáčet i s Márií Čírovou. Je to ten kousek, co jste nakonec natočili se Sabčou?

Ondra: Byla to jiná píseň a nakonec vůbec není na desce. Na "LOVEní" se také uvažovalo o Márii - že bychom spolu po pěti letech udělali druhý duet. Ale nedopadlo to, ona je hodně vytížená doma na Slovensku.

Na albu slyším i v jiných skladbách ženské vokály. Ty patří Sabině?

Tomino: Ano. Vzniklo to spontánně. Jeli jsme s ní turné po střechách a vloni v létě s námi jela jako host na čtyřech koncertech právě Sabina. Po prvních dvou koncertech spala u nás v Šumperku, tak jsme zapařili a ráno jí řekli, že máme nějaké songy, a poprosili ji, zda by s námi zkusila dívčí party zazpívat. Zvládla to bez přípravy hned na první dobrou.

Na Facebooku jste streamovali Tominův výšlap na petřínskou rozhlednu v plavkách. Splnili jste tak sázku, že když se "Sex ve sprše" umístí několikrát na čele jedné tuzemské rádiové hitparády, Tomino takto oděn zazpívá na vrcholu věže. Jak se ti šlo, Tomino?

Tomino: Stálo to moc přemáhání a alkoholu, abych vyšel v plavkách na Petřín. Že by mě to těšilo, to se říci nedá, ale sázka se holt musí splnit.

Prohlásili jste, že to byl jeden z nejpraštěnějších nápadů, co vás kdy napadl. Co byly ty další?

Ondra: Nedávno jsme vymysleli, že pojedeme na koncert vlakem. Je to taková vzpomínka - když jsme ještě neměli řidičáky, jezdívali jsme na koncerty právě vlakem. Tak jsme si teď řekli, že si to zopákneme a budeme při tom hrát na kytary trampské písničky. Nejeli jsme ale moc daleko. Jelo s námi asi třicet lidí. Zahráli jsme "Okoř" a nějaké naše věci.

Když se vrátím ke klipu "Sex ve sprše" - jak probíhalo jeho natáčení? Určitě nebude nouze o veselé historky, název skladby k tomu přímo vybízí.

Tomino: Po dobu natáčení jsem byl zrovna nemocný, měl jsem třicet devět. Když mně řekli, že budu v nějakým studeným hangáru a že tam mám ležet ve studené vodě ve vaně, tak jsem si říkal, že to nemůžu celý den vydržet. Naštěstí tam byl ochotný a profi štáb a někoho napadlo, že přivezou dvě obrovský ohřívací spirály, podobné těm, jaké se dřív používaly na vaření kafe. Hodili je do vany, a vodu mně tak ohřáli. Nakonec jsem si připadal jako v termálních lázních. Horší bylo, že ta umělá pěna byla nějaká agresivní chemie, která mně asi po hodině začala rozežírat sliznici. Takže když jsem měl song pořád dokola zpívat na playback, tak jsem se furt zakuckával. Byl jsem ve vaně několik hodin.

Tomino, co ti manželka řekla na to, že jsi ve snímku jen v plavkách? Když si vzpomenu, že po natáčení videa "Budu rád" jsi měl doma skoro rozvod...

Tomino: Po klipu "Budu rád" to bylo horší. Tentokrát jsem byl naštěstí ve vaně sám. Žádné dotyky a líbačka. Ale ani tak se to ženě moc nelíbilo. Je to holt temperamentní Řekyně. (smích)

Otázka na tělo: Kdy jste naposled měli sex ve sprše?

Oba: Máme doma malé děti, takže o některých věcech už jen zpíváme.

Pravda, vedete rodinný život. À propos, děti půjdou ve vašich šlépějích? Mají také hudební ambice?

Ondra: V kapele máme pět kluků. Já osobně doufám, že moje děti muzikanty nebudou, protože vím, co jsou muzikanti zač. (smích)

Tomino: Já zase svojí ženě slibuju, že budou muzikanti, a ujišťuji ji, že v šedesáti jim to předáme.

S kapelou slavíte pětadvacet let. Plánujete něco speciálního?

Ondra: Zatím ne, počkáme si až na naši třicítku.

Tomino: Budeme slavit během podzimního turné, které bude k naší nové desce.

Živíte se i normální prací. Tomino, prolínáš svoji hudební profesi s tou pedagogickou a naopak?

Tomino: Vždy si stoupneš před někoho a čekáš, jak to dopadne, v tom se to shoduje. Trochu se to bije. Lidi využívají toho, že jsem zpěvák, a podle toho se mnou tak jednají. Když jsem měl rodičovský schůzky, chodili si někteří spíš pro podpis než pro výsledky svých dětí.