Pokáč, občanským jménem Jan Pokorný, se na hudební scéně pohybuje nějaký ten pátek. Do většího povědomí se však dostal až díky debutu "Vlasy", který byl de facto rovnou jeho bestofkou. U druhé desky je tomu podobně - minimálně půlku nového repertoáru již postupně vydal coby singly. Zbylý výběr probíhal z padesátky skladeb, které složil za uplynulé dva roky.

Na Pokáčovi je zvláštní, že i když ho nehrají prakticky žádná rádia (i když nevím proč - zpívá česky, lidově a nesprostě a svými texty mluví bez okolků a na rovinu), má svoji velkou fanouškovskou základnu. Tu získal prostřednictvím komunikace na sociálních sítích a čím dál víc ji zvětšuje. Právě na sockách si písničky testuje a vidí zpětnou vazbu, co se chytá a co naopak ne. Jako jeden z mála tak efektivně využil a dosud využívá výdobytky moderních časů ke svému prospěchu.

Ať si říká, kdo chce, co chce, Pokáč je Mirek Dušín české hudební scény. Je to fenomén dnešní doby, hitmaker, který sází rýmy a hity s úplnou samozřejmostí a lehkostí. Jede si svou, je originální, nikomu se nepřizpůsobuje, nevnucuje a umí si udělat srandu především sám ze sebe, což se v dnešní dokonalé době obzvláště cení. Přitom jeho ostrovtip působí velmi nenuceně, neprvoplánově a nechybí mu nadhled.

Písničkářů je poslední dobou jak žížal po dešti, ale takových, jako je Pokáč, je jak šafránu. Jeden z mála, jehož talent neumře, až se vynoří další novic. Debutem vyplnil jistou mezeru na trhu. Druhou deskou potvrdil své kvality a schopnosti udělat hit, hrát si s jazykem. Při poslechu si člověk uvědomí, jak je čeština krásná, rozmanitá, ohebná, veselá, ironická, chytlavá. Pokorný natočil nekoncepční desku plnou aktuálních témat.

Navíc není úplně levej jako většina jeho vrstevníků, jak zpívá sám o sobě ve stejnojmenné písni. Ani nepatří k vyhroceným závislákům své generace na sociálních sítích, pro které je určen song "V lese". Jediná moralizující skladba "Kouření je hnusný zvyk" vás zasáhne hned v úvodu desky. Pokáč v ní využívá svého postavení a nabádá k nekouření. Tím jeho aktivismus končí.

Lásku opěvuje téměř v polovině skladeb. Ale nečekejte žádné lovesongy, o těch stejně po svém zpíval na předchozí nahrávce. "Spinkej spinkej" je netradiční ukolébavka, "Jaro" je o jarní sexuchtivé nadrženosti, "Láska na vsi" je o vesnické lásce, "Probuzení" o tvrdé realitě dlouholeté lásky, která přes všechny neduhy vydržela, a "Aromatické léto" je o lásce k létu a jeho všemocným vůním, respektive zápachům. O smrtelné nemoci zpívá v "Mám rýmu", se kterou bude sympatizovat asi mnoho zástupců mužského pokolení. Kvalitu biopotravin od lokálních zemědělců vychvaluje v písni "Farmář Tonda", kterou složil na zákazku.

Co by to bylo za album, kdyby neobsahovalo vánoční píseň. Při skladbě "Voděvzdorné šibenice" se tak i v nejteplejším dni začnete těšit na prosincové svátky. Song nazpíval s fanynkou Kájou a jedná se mimochodem o jeden ze čtyř duetů, které kolekce obsahuje. "Matfyzák na discu" vybočuje ve všech směrech, hlavně rytmicky, a společně se zmíněným kouskem "V lese" tak patří k nejdynamičtějším songům, čímž koketuje s vlnou aktuálních rádiových hitů.

V jednoduchosti a skromnosti je krása. Pokáč nepotřebuje obsáhlou produkci, vystačí si de facto s kytarou či ukulele a originálním textem. Utahuje si ze sebe, z aktuálních témat, která hýbou společností a které ironicky glosuje. Působí svěže, vtipně, neotřele, intelektuálně a jedinečně. Nemluví v hádankách, ale tak, jak mu zobák narostl. Hovoří jednoduchým jazykem srozumitelným pro všechny generace, a to o obyčejných tématech, s kterými se dennodenně setkáváme. A to je přesně to, čím se trefil do české mentality... Pokáč, takový Ivan Mládek dneška, natočil desku, která je prostě skvělá!