Ewert And The Two Dragons dovezli do Prahy střídavě úspěšnou melancholii

29.04.2019 11:20 - Jan Trávníček | foto: Martin Chochola / musicserver.cz

Co je vlastně ještě hipsteřina? Dříve to znamenalo objevovat mladé kytarovky z Velké Británie. O pár let později se jezdilo hledat smysl života na Island a znalost tamní hudební scény patřila ke ctnostem. A dnes? Těžko říct. Možná K-pop? A co takhle zkusit lovit v Estonsku? To tady přece ještě nebylo!

Live: Ewert And The Two Dragons

místo: NoD, Praha
datum: 28. dubna 2019
support: Jaro
Fotogalerie

Ewert And The Two Dragons, NoD, Praha, 28.4.2019
© Martin Chochola / musicserver.cz
No dobrá, neplatí to úplně stoprocentně, protože zrovna Ewert And The Two Dragons nejsou zrovna mladí a neznámí, které by měl teprve někdo objevit. Vždyť v prostoru NoD byste našli pamětníky jejich koncertů z roku 2012 na Frequency či Colours Of Ostrava, případně třeba i na Pohodě či v sólovém setu v Chapeau Rouge z roku 2013. Už tam sbírali ostruhy, mnoho fanoušků ale asi neoslovili, neboť do sálu by se klidně vešel i dvojnásobek lidí.

Indiefolková melancholie už bohužel není tolik v kurzu, jako ještě před pár lety, částečně si za to ale mohou muzikanti sami. Jejich vizuálně chudý set, v němž maximálně párkrát zablikaly stroboskopy, ale jinak šlo o statické vystoupení, byl totiž sice příjemný na poslech, zároveň ale místy ztrácel na síle. Mohla za to nevyváženost materiálu z dosavadních čtyře řadovek.

Ewert And The Two Dragons, NoD, Praha, 28.4.2019
© Martin Chochola / musicserver.cz
V úvodu potěšil povznášející riff skladby "Giving Up", skvělé nazvučení pomohlo mimo jiné i "Somewhere", která začínala jako staří Keane, ale skončila v bouři hlučících nástrojů. První a jediný sborový zpěv zazněl při zkrácené verzi "Jolene", kterou frontman odehrál a odzpíval úplně sám.

Lepšímu dojmu by možná pomohlo, kdyby obsluhu kláves přenechal někomu dalšímu a soustředil se na silnější propojení s publikem. To si sice v jednu chvíli mohlo vychutnat xylofonem doprovázenou "In The End (There's Only Love)", ale v novinkové "Hold On" už zase mohlo vidět bubeníka, jak se nudí, protože při repetitivním hraní nemá čím nadchnout sebe ani přítomné. A pak už zase začala vzdušným riffem obohacená "Follow Me", v níž skupina připomínala ty nejlepší momenty ze singlů Foals.

Bylo to tedy trošku nahoru a dolů, a přestože koncert měl sotva hodinku, mohl by být i kratší, protože udržet celou dobu pozornost dalo chvílemi zabrat. Ale zas tak moc to nevadí. Nemůžou být všechny koncerty nejlepší ve vašem životě. Někdy jsou prostě jen fajn.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY