William Fitzsimmons uvádí srdceryvný příběh, který je výsostně intimní, a přece není nelehké se na něj naladit. Americký bard s kytarou, holou hlavou a mohutným plnovousem, představí své teskné, křehké písně, v nichž se odhaluje a noří do hlubin duše, rozpadu svého manželství a hledání dalšího štěstí. Po osmi letech v Praze zavítá do smíchovské továrny 27. května 2019.

Před bolestí nemá smysl utíkat, je třeba jí čelit, řekl před lety u příležitosti návštěvy festivalu Colours of Ostrava. Jedna z reportáží poté vyzdvihovala jeho kultivovaný hlas, projev i zvuk, hudebně jemný a současně neučesaný styl. Neobvyklost tohoto autora, dříve profesí psychoterapeuta, je patrná na první pohled. William Fitzsimmons umí od svých počátků trefit do černého. Jeho tvorba vychází ze života a vypovídá o radosti a fascinaci, jež jde po boku osamělosti, bolesti a stesku.

Současnou tvář tohoto písničkáře znázorňuje album "Mission Bell" (2018), k jehož tvorbě a nahrávání přistoupil jako k léčebnému procesu po rozpadu svého manželství. Jde o neuvěřitelně odvážný a intimní zážitek: "Mission Bell" je jeho nejspíš nejvytříbenější počin, lucidní, opojný, od první do poslední noty výrazně emocionální, jak shrnuje magazín Clash.

"Když promluvíte o něčem, co vás trápí, lidé, kteří mají třeba podobný problém, se o něm třeba také odváží promluvit. Obecně ale funguje spousta mechanismů, které lidi odrazují od toho, aby mluvili o svých trápeních," říká William Fitzsimmons v jednom rozhovoru a dodává, že chce být hlasem opozice, i když velmi tichým. "A nakonec to stejně vždycky nejvíc pomůže mně samotnému. Osobní pocity si buď nesete uvnitř, nebo se rozhodnete poslat je ven. Já je posílám ven skrze hudbu a zároveň se jich tímhle způsobem zbavuju." Kuje takto ze svých prožitků ozdravné písně, jejichž poselstvím je niterné pocity sdílet, být k sobě upřímný a vůči ostatním opravdový.

William Fitzsimmons se vztahuje k tomu, co jej skutečně zajímá - nejde mu předně o úspěch. Touha sdělit svůj pocit světu mu sice umožňuje ve svých textech být drsný, zpívá ovšem chlácholivě, s pokorou. Fascinuje jej vyprávět o světě tak, jak to cítí, a nedbá na to, co si o něm pomyslí druzí. V tom spatřuje svou svobodu. Smíchovskou továrnu MeetFactory takovou dávkou emocí zasáhne v pondělí 27. května. Na pódium před ním vystoupají jeho krajani, dvojice Jim and Sam.