Tentokrát hlavní recenzi nečekejte. V redakci jsme nenašli nikoho, kdo by na svá bedra vzal ten hlavní názor. Ono to ale vlastně nevadí. Primárně píšeme o hudbě, málokdo z nás je schopen zhodnotit filmové dílo třeba po technické stránce, na to máme kolegy a kolegyně z filmserveru. I proto jsme tentokrát nikoho nenutili k rozsahovým limitům a číselným hodnocením a příspěvky v makrorecenzi seřadili abecedně dle příjmení.

Schytáme to zase za to, že jsme bulvár a tímhle článkem "honíme návštěvnost"? Beztak. Věřte však, že to skutečně nemáme zapotřebí. Snímek "Leaving Neverland" ale roztočil kola tak divoce (před pár dny dokonce svět obletěla zpráva, že Paris Jackson si v důsledku tlaku veřejnosti podřezala žíly, naštěstí šlo o lež), že někteří z nás taky už nechtěli mlčet (podobně jako Robson a Safechuck) a rozhodli se k tématu něco říct.

Níže uvedených šest příspěvků tedy prosím berte jako šest názorů šesti lidí z redakce serveru, který jinak běžně píše o muzice. Pod článkem je pak prostor na vaše názory k tématu. Dovolujeme si vás ale milostivě upozornit, že bude-li v tomto prostoru docházet k vulgárním urážkám mezi přispěvateli anebo k homofobním či rasistickým výlevům, bude diskuse, podobně jako u výše uvedené novinky (kde se stala přesně tou bulvární žumpou, z níž nás někteří obviňují), uzavřena.

---

Lukáš Boček - Nedokonalý dokument o nedokonalém muži
Vztah ke zpěvákovi: Doteď byl MJ pouze hudební legendou. Nyní je legendou s velkým šrámem.

Nevěřím na spiknutí. Nevěřím, že lidé (pokud jsou duševně zdraví) chtějí špinit odkaz ostatních lidí (v tomto případě jednoho z nejúspěšnějších hudebníků moderních dějin) jen tak z plezíru. Báchorky o snaze obohatit se na majetku Michaela Jacksona vnímám jako podružné. Když se totiž zaposloucháte do výpovědi mnoha lidí, kteří v dokumentu vystupují, člověka až mrazí, jak démonicky propracovaná by jejich síť lží musela být, aby snad podobně plastický obraz celé kauzy neměl být ani z části pravdivý.

Jasně, snímek nenabízí žádný přímý důkaz. Pánové Wade Robson a James Safechuck v dokumentu pouze mluví. Pokud však jen na moment opustíte svůj obdiv k Michaelu Jacksonovi a budete čtyři hodiny naslouchat dvěma zlomeným mužům a jejich rodinám, nemůžete nabýt jiného dojmu, než že MJ byl skutečně pedofil. Jakkoliv smutné toto tvrzení je. "Leaving Neverland" není dokumentem o hudební legendě. Je to výpověď (dobře strukturovaná, připravená, sestříhaná) lidí, kterým MJ do života zasáhl jako nikomu jinému. Míra detailů, s jakými Robson a Safechuck o praktikách slavného zpěváka mluví, je až mrazivá. To ostatně ve vynikajícím rozhovoru potvrdil psycholog Daniel Štrobl. Zejména jeho rozbor trajektorie vyrovnávání se s následky zneužívání musí přesvědčit i ty největší skeptiky.

Má tedy cenu dokument sledovat? Kvůli jeho řemeslnému zpracování zřejmě ne - to není bůhvíjak strhující. Ale ono to vlastně nevadí. Snad více než jindy jde v tomto případě pouze o obsah. O sdělení. A to je zkrátka závažné, ať už ve vás dříme jakkoliv velký skeptik.

---

Jana Kloučková - Dnes o vině může rozhodovat i dokument bez přímých důkazů? Tomu se říká pokrok.
Vztah ke zpěvákovi: Absolutní adorace po hudební stránce. Jeho umělecký vrchol "Dangerous", který vyšel v roce mého narození, řadím k albům, která mě zásadně ovlivnila.

Těžko hodnotit dokument, který na jednu stranu předkládá takové ohavnosti vůči dětem, na stranu druhou je však zcela jednostranný, neboť nedává možnost vyjádření obviněné protistraně. Z etického hlediska tedy není úplně košer. Snímek "Leaving Neverland" se nedotkne možná jen absolutního ignoranta nebo fanatického fanouška, který je přesvědčený o své vlastní pravdě. Autentičnost vypovídajících (především Jamese Safechucka) nelze popřít, stejně jako přiznání po letech, které k traumatizovaným obětem sexuálního zneužívání v dětství patří. Je tedy potřeba vzít v potaz, že je možné, že se Michael Jackson těchto činů dopustil. Stejně možné ovšem je, že nic tak obludného nespáchal a vše je jen spiknutím proti zesnulé hvězdě, ze které stále plynou obrovské výdělky. Co je však absolutně nepřijatelné i scestné, je to, aby o vině zpěváka dnes rozhodoval film. Ponechme proto případ rukám spravedlnosti a do té doby raději nesuďme.

---

Jiří Macenauer - Hrozba bez důkazů. Bez selského rozumu to nezapínejte!
Vztah ke zpěvákovi: Nikdy jsem se nepovažoval za fanouška, přesto je to pro mě jedna z nejvíce revolučních postav v hudebních vodách. Ztělesnění opravdového umělce i se všemi jeho stránkami podivína.

K "Leaving Neverland" jsem usedal s názorem, že Jackson je nevinný. Po zhlédnutí čtyřhodinového dokumentu jsem však nalomen k tomu o nevině legendárního Krále popu poměrně slušně pochybovat. Není divu, vždyť výpovědi zneužitých mužů působí dosti věrohodně a záznam, kde si Jackson litá po světě s malým chlapečkem, tomu nahrává ještě víc. Pak je tu ale něco, co ve filmu není, a to je racionální myšlení, které v mém případě jednoznačně volá: "NE!" a já se tak opět vracím ke svému původnímu úsudku. Michael možná měl rád děti více, než je běžně zdrávo, ale tenhle jednostranný příběh nestačí k tomu, aby člověk soudem zproštěný viny byl považován za někoho, kdo sexuálně zneužíval nezletilé. Proto dokument po obsahové stránce považuji za odpad a hlavně hrozbu, která vás uvede do rozpaků. Jak moc je dokument nebezpečný, ukazuje postoj některých produkcí. Ty se od zpěvákova umění nyní začínají distancovat a rovněž i rádia ho přestávají hrát. Člověk, který změnil víc než jen hudební svět, je tak předurčen k tomu být navždy odepsán, a to na základě něčeho, čemu se už dnes ani není schopen bránit.

---

Tereza Vavroušková - Spousta soudců bez soudu
Vztah ke zpěvákovi: Hudebně kladný, na ranč mě nezval.

Soudit či přehodnocovat, zda je MJ vinný, na základě jednostranné ex-post výpovědi má asi stejnou relevanci jako začít si myslet, že je Země placatá, protože to tvrdí lidé na YouTube.

Robson i Safechuck tvrdí, že za dokument nenárokovali žádnou finanční odměnu, už ale neuvádějí, že Wade Robson ve své žalobě z roku 2016 na Michael Jackson Estate požadoval jako náhradu škody údajně až 1,6 miliardy dolarů a že ještě dva roky před zveřejněním svého nynějšího obvinění velmi stál o práci hlavního choreografa v show Cirque du Soleil s Jacksonovou hudbou.

Na koho si prstem bez výčitek ukázat můžeme, jsou však matky obou chlapců, protože ať se za zavřenými dveřmi dělo cokoliv, nechat své dítě opakovaně spát s cizím mužem v posteli je rozhodně případ pro Barnevernet. Historka o tom, jak jedna z nich nemohla dlouhé hodiny svého syna na ranči Neverland najít, a tak si hrála se šimpanzem, je námět na samostatný dokument.

Pokud se zaměříme na technickou stránku snímku, působí poměrně amatérsky - když potřicáté za minutu Robson polkne tak hlasitě, že se vám rozvibrují reproduktory, začnete litovat, že mikrofon s touto citlivostí neměli k dispozici k zachycení důkazů právě v Neverlandu.

Naší rolí není vynést verdikt vinen či nevinen. Není jí rozhodně ani znevažovat či zpochybňovat traumata z dětství a dělat amatérské psychologické rozbory toho, proč "TO řekli až teď". Naší rolí je zamyslet se, co dobrého tento dokument přinese v roce 2019, v situaci, kdy je hlavní obviněný po smrti a aktéři u soudu svým svědectvím opakovaně zpochybnili obvinění ostatních potenciálně zneužívaných v době, kdy tomu mohlo být zabráněno.

Již teď se rozpoutaly další právní bitvy mezi oběma stranami i samotnou HBO, a nezbývá tedy opět počkat na rozhodnutí soudu.Tvrzení se totiž automaticky nestává pravdou. A to ani když si vás do studia pozve Oprah.

---

Jan Trávníček - Heal the world. Make it a better place.
Vztah ke zpěvákovi: Absolutní adorace od raného dětství. Jeho muzika, klipy a odkaz mi změnily život, a když jsem v pubertě viděl živák "Live in Bucharest", kde patnáct minut jen stojí na místě a lidi šílí a kde na konci koncertu doslova odletí ze scény, hnulo to se mnou natolik, že už jsem pak hudbu nikdy neopustil.

Řada lidí se v posledních dnech odvážně pouští do debaty, zda tedy Michael Jackson byl pedofil, nebo ne. A protože vynášet soudy z České republiky o někom, kdo žil na druhé straně zeměkoule a reálně o něm mám všechny informace jen zprostředkované, mi přijde hodně odvážné, raději bych se podobným radikálním soudům vyhnul. Beztak by šlo jen o dojmologii zkreslenou tím, co a kde jsem si stihl (a nestihl) přečíst, tudíž informační hodnota nula. Přesto k tomu pár řádků napíšu.

Jako celoživotní fanoušek jsem si nikdy nepřipouštěl, že by ta obvinění mohla být pravdivá. Zaslepen hvězdným oparem svého idolu jsem k dokumentu přistupoval skepticky a ještě dva dny předtím, než jsem si ho skutečně pustil, jsem Jacksona vášnivě hájil před kolegou z práce, který už měl film za sebou a znechuceně se nad ním pohoršoval. Nic moc jsem od toho snímku nečekal a vědom si všudypřítomné kritiky, že "je to přece jen jednostranné", jsem to bezelstně pustil s tím, že u toho stejně po dvaceti minutách usnu, jako ostatně u všeho. Ani prd.

Od prvních minut jsem na to fascinovaně hleděl a hltal každé slovo. Chtěl jsem si zachovat kritické myšlení a zdravý odstup, ale nešlo to. Čím déle to trvalo, tím více mě to pohlcovalo. To úvodní poblouznění fanouškovstvím, napodobování tance. Michael visící na telefonu dlouhé hodiny. Neuvěřitelné detaily, s nimiž oba aktéři popisují, co a jak se kde dělo. Vývoj vyrovnávání se s těmi zážitky a postupné prozření, u něhož pochopíte, proč svou výpověď změnili až po mnoha letech. Maskování ze strany Jacksona a kruté vystřízlivění, když oběma došlo, jak si s nimi pohrál. Dechberoucí výpovědi matek, kterým to mělo dávno dojít, ale v tom omámení z blízkosti pohádkovému světu a bohatství si nic nepřipouštěly. A především však to, že to všechno dohromady dávalo smysl.

Čekal jsem, že uvidím naštvané lidi s pochodněmi, jak skandují, že je Král popu pedofil. Že se budu rochnit v tom, kolik logických děr v tom jejich vyprávění najdu a že to smetu ze stolu stejně jako tu přikrášlenou pohádku o Freddiem. Místo toho jsem ale dostal detailní rozbor duší všech zúčastněných, kteří Jacksona upřímně a dlouhodobě milovali, protože věřili, že se na ně usmálo štěstí a ten slavný pán z televize je jejich rodinný přítel. Takže když mě to po čtyřech hodinách vyplivlo zpátky do reálného světa, zcela vážně jsem si poprvé v životě se smutkem v srdci musel připustit, že jsem byl léta poblouzněný úplně stejně jako ti zpovídaní. Takže ano, až nyní poprvé připouštím, že je skutečně možné, že Michael Jackson byl pedofil. Stále tomu nechci věřit, ale skutečně se teď přikláním na druhou stranu barikády.

Zda to tak bylo, nebo ne, se už nikdy nedozvíme a z odvolání se na presumpci neviny už jsem taky vyrostl - podívejte se, jak fungují české soudy při zdejších politických kauzách - myslíte, že v USA jsou na tom jinak?

Tomu dokumentu nakonec netleskám proto, že by kromě opravdu detailních výpovědí poskytl i nějaké důkazy. Nelze přece očekávat, že se po tolika letech zčistajasna náhle objeví například potřísněné oblečení, které by mohlo celou kauzu znovu nastartovat. Koneckonců si ani neumím představit, jak takový film vlastně natočit z obou stran, aby to tedy bylo fér, aniž bych při tom ani jednu stranu nepoškodil, důležité věci nesestříhal a ještě donutil obě strany souhlasit s tím, aby to v mé režii odsouhlasily. Za co ale tleskám, je, že jsem svůj dlouhá léta pečlivě budovaný, silný názor o Jacksonově nevině musel rozpustit jako kafe v horké vodě a připustit si, že to mohlo být i jinak. A to se nepodaří každému.

---

David Věžník - Dokumentární spektákl bezostyšně těžící z toho, na čem prý nestojí
Vztah ke zpěvákovi: Vlastně stále platí zde řečené.

"Nenapsal by někdo recenzi na ten 'gých' o Jacksonovi?" vyzval jsem minulý týden kolegy v redakci. Tehdy jsem měl za sebou jeho první dvě hodiny a nevěděl jsem, jestli tu nudu někdy dokoukám. Oba aktéři (i jejich matky) mě neskutečně s*ali, dlouho se mi pletli, měl jsem bordel v datech a chronologii a hlavně jsem pořád čekal na ty "šokující a nezpochybnitelné důkazy", o nichž mluvili někteří v mé sociální bublině.

K uchopení optiky, kterou na "Leaving Neverland" nahlížet, mi nakonec pomohla hodinka s Oprah. Během té došlo ke konfrontaci nejen se sebou samým (zkušenosti vám zkrátka nedovolí nečekat, kdy ze zákulisí vyskočí nějaký ten Kazma), ale také s hledištěm plným obětí dětského sexuálního zneužívání. "To není dokument o Michaelu Jacksonovi, ale o dvou obětech zneužívání," prohlásí v jednu chvíli režisér Dan Reed.

Sledujeme-li jeho počin optikou těchto slov, dostaneme zcela jiný náhled. Zjistíme tak třeba, že se díváme v podstatě na hollywoodský spektákl. Všimli jste si, jak nádherné má film barvy? Bez patřičné kolorace dnes už zkrátka ani dokument do světa nevypustíš. V tomto ohledu Reed také ctí třeba pravidlo přítomnosti tzv. komické figury (v tomto případě Robsonova babča).

Zjistíme taky ale, že ten snímek je zbytečně dlouhý. To podstatné, na co skutečně divák čeká (tedy proč to v sobě oba tak dlouho drželi a proč Wade promluvil až před šesti lety), se dozvídáme až v poslední čtvrtině. Do té doby sledujeme životní dráhy obou kluků prakticky od narození až dosud. Nezapomeňte - není to o Jacksonovi, ale ruku na srdce: koukali byste čtyři hodiny na film o dvou mužích z Wisconsinu, kteří se nyní rozhodli promluvit o tom, jak je v dětství zneužíval jejich kamarád, co dneska rozváží pizzu? Možná ani jako hrdí držitelé permanentky na Ji.hlavu ne.

Čtyři hodiny zkrátka sledujeme povídání dvou mužů bojujících s vnitřními démony (zvlášť Safechuck vypadá, že bude-li povídat ještě o pět minut dýl, rozsype se na atomy) pocházejících z dysfunkčních rodin, jejich psychicky nestabilních matek, které jsou stavěny do role obětí, přitom minimálně jednou zazní, že několik večerů poslouchaly za dveřmi a jediné, co zjistili je, že si Michael s jejich synem povídal.

Přes tu délku je "Leaving Neverland" silným snímkem odhalujícím velmi nepěkné téma, které zásadně mění pohled na personu MJ. Nakonec nemáte důvod těm chlapům nevěřit (a přesto stále respektuji presumpci neviny a verdikt soudu), na to by byly jejich výkony až příliš oscarové (i když cynik by řekl, že to už vlastně známe, a tak se třeba za dalších 30 let dočkáme dalšího, u Wadea již třetího zvratu - přiznání dvou šedesátníků s názvem "Michael - the Final and Only Truth"). Reed schopně pracuje s archivy a předkládá jednostrannou výpověď (na což má jako dokumentarista rozhodně právo). Výpoveď, která by za normálních okolností měla vést k novému procesu. A taky výpověď, která, co si budem povídat, kdyby nestála na jméně Michael Jackson, nezajímala by ani tu důchodkyni Oprah.

P. S.: Měl bych přestat poslouchat Jacksonovu hudbu? Proč? Vrátila Safechucková ten barák, co jí věnoval?

P. P. S.: A na půlnoční letos jdete?