Snad to nebude váš konec, Mudvayne!

27.02.2003 05:00 - Luboš Kreč | foto: facebook interpreta

Nadějná metalová partička Mudvayne, která se před dvěma lety prezentovala zručným "major" debutem "L.D.50", přichází s albovým nástupcem "The End Of All Things To Come", který bohužel kvalitativně na svého předchůdce nenavazuje.
4/10

Mudvayne - The End Of All Things To Come

Skladby: Silenced, Trapped In The Wake Of A Dream, Not Falling, (Per)version Of A Truth, Mercy, Severity, World So Cold, The Patient Mental, Skrying, Solve Et Coagula, Shadow Of A Man, 12:97:24:99, The End Of All Things To Come, A Key To Nothing
Celkový čas: 52:56
Vydavatel: Sony Music / Bonton
Na druhou desku amerických Mudvayne jsem se hodně těšil. "Major" debut "L.D.50" na mě udělal poměrně solidní dojem, takže jsem byl zvědav, zda se pomalovaným maníkům podaří navázat na předchozí úspěch. Po pravdě řečeno nepodařilo, nástupce "The End Of All Things To Come" je pro mne velkým zklamáním. Mudvayne sice ani na první desce nepředváděli nikterak úchvatné hudební expozice, avšak album mělo šťávu, našlo se několik povedených nápadů, občas překvapili náhlou změnou stylu. Jakoby se jim toto všechno vytratilo z hlav, které si kvůli atraktivnější image navlékli do gumových marťanských masek. Už tedy nejsou pomalování a postřílení, zato se přiblížili Slipknot, i když jejich stylizace není tak agresivní.

Co mě na první desce zaujalo, byly jednak zajímavé aranže (industriálně elektronické pozadí a prolínání civilizovaného zpěvu s tradičním křikem), jednak spojení výbušné ostrosti s vyzrálou melodičností, takže o "L.D.50" se rozhodně nedalo hovořit jako o stupidní, jednopolohové desce. Pochopitelně, když jste se do tvorby kvartetu řádně zaposlouchali, našli jste možná až příliš patrné vlivy zkušenějších Machine Head, Sepultury či Pantery, každopádně Mudvayne nebyli i přes jednoznačné "pokračovatelství" žádnými nedochůdčaty.

Když jsem psal před dvěma lety recenzi na jedničku, označil jsem Mudvayne za zdatné plagiátory a vychválil jsem především jejich muzikantské dovednosti. Ty pochopitelně zůstaly - Chüd je nadále výtečným zpěvákem s obdivuhodným rejstříkem, perunovsky vládne basou Rü-d a v kombinaci s talentovaným bubeníkem Spügem tvoří tito dva hlavní přednost skupiny. Rytmiku by Mudvayne mohli závidět mnozí slavnější a zkušenější kolegové. Vůbec řemeslná stránka věci se na "The End Of All Things To Come" oproti "L.D.50" příliš nezměnila, ubylo ovšem hlavně těch nápadů. Na aranžerské legrácky nenavazuje absolutně nic, nadprůměrný metalový hukot tentokrát reprezentují maximálně písně "Not Falling" nebo "Skrying". Ještě tak úvodní "Silenced" zaujme redhoťáckým nástupem a podivně strukturovanou souhrou kytar a nepravidelné rytmiky. Takových zpestření je ale během oněch padesáti minut málo, většinou převládá nedodělané potácení se na hardrockovém bezcestí.

Říkám to jen velice nerad, ale "The End Of All Things To Come" je deska podprůměrná. Žádná srandička jako na "L.D.50", málo vydařených, chytlavě znějících melodií, nedostatek tolik potřebné energie. Mudvayne asi nepolíbila v posledních dvou letech správná múza, anebo se jim mozky v latexových UFO maskách tak zapařily, že nebyly schopny složit nic kloudného.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY