Tento rozhovor se objevuje v podivné době klidnících se vod českého hudebního tiskového trhu. Něco zaniklo, něco se transformovalo, něco vzniklo, něco zůstalo. Zůstal i Report. "I když zrovna nezanikáme, ani neměníme redakci, je rozhodně o čem mluvit," reagoval Jarda Hudec na intenzivní zpravodajství MusicServeru kolem aféry Rock&Pop. Report bude zanedlouho (konkrétně 14. března) pořádat v plzeňské hale Lokomotiva velkolepý mejdan Žebřík 2002, na němž u příležitosti předání výročních hudebních cen vystoupí mimo jiné Kryštof, Lenka Dusilová nebo Monkey Business. A tak jsme se domluvili, zašli na kafe a pohovořili o Žebříku, směřování Reportu, jeho postavení na trhu a pár dalších maličkostech.

Proč myslíš, že děláme tento rozhovor? Co je zajímavého na vydavateli časopisu Report?

Nevím, co je zajímavého na vydavateli, ale na jeho časopisu snad něco zajímavého bude, když vychází už dvanáct let a kupuje si ho čím dál víc lidí. A také doufám, že je tento rozhovor prostorem pro to, abych mohl čtenáře pozvat na 14. března do Plzně na předání našich výročních cen Žebřík 2002.

Tohle zdaleka není tvůj první rozhovor, kdy sedíš na opačné straně, na straně zpovídaného. Je pro tebe v tomto směru jakkoli užitečná novinářská zkušenost?

Možná... Ptej se.

Tak jinak. Do jaké míry je pro tebe překvapivá neobvyklá pozice zpovídaného?

Nevadí mi to. Jsem komunikativní, takže s tím nemám problém.

Neukájíš tím tak trochu i své extrovertní potřeby?

Nemyslím si, že bych byl extrovert. Prostě si rád popovídám o věcech, které mě baví a zajímají.

Nedávno proběhla kauza časopisu Rock&Pop. Ty na ni jistě máš nějaký názor. Klidně coby běžný čtenář, nikoli vydavatel konkurenčního časopisu.

Řekl bych, že závěr té kauzy byl zákonitým vyústěním už několik měsíců, ne-li roků špatně fungujícího managementu vydavatelství. Nedokázali využít jména nejznámějšího porevolučního hudebního časopisu, ani potenciálu redakce. Jak může někdo dopustit, aby od něj postupně odešli všichni špičkoví publicisté? Taky mi nejde do hlavy, proč v létě došlo ke změně názvu - nejzavedenější značka českého hudebního tiskového trhu byla vyměněna za podivný nevyslovitelný název.

Současně s tím zanikl i rockový časopis Big Beng!, který také neodmyslitelně patřil k českému hudebnímu trhu. Domníváš se, že jsme v situaci, kdy nelze postavit existenci periodika na žánrové specializaci?

Obávám se, že časopis vymezený pouze na určitou skupinu lidí - i když rockové publikum bylo, je a bude hodně široké - v tom malém a dosti zuboželém českém rybníčku nemá velké šance na přežití. Navíc si myslím, že vydavatel Big Beng!u také neplnil svoji roli tak, jak by bylo třeba.

Já osobně si myslím, že Big Beng!u se nepodařilo nalézt střední cestu, kterou hledal a která by mu zajistila rentabilnost. V poslední době v něm byla příliš patrná křečovitá snaha zůstat věren rocku, ale přitom neopomíjet ani popový mainstream. Vám se ten přechod podařil podstatně úspěšněji.

Změna našeho názvu a částečně image byla u nás ulehčená tím, že jsme v době přechodu z Rock Reportu na Report / Music & Style už dávno žádný ryze rockový časopis nedělali. A už dlouho předtím se v časopise začala objevovat i nehudební témata, takže ta změna byla postupná a logická. Proto to vyšlo.

Music & Style & Drugs

Nebude se do budoucna ještě více přibližovat charakter Reportu k té lifestylové podobě?

Nadále bude převládat hudební tématika. Jenže nemám rád striktní vydělování hudby ze života, natož pak vydělování žánrů z celkového hudebního kontextu. Proto nebudeme psát pouze o hudbě, ale budeme reflektovat i jiné sféry. Neznám nikoho, kdo by se zajímal jenom o muziku. V osmdesátých letech mohly možná existovat časopisy jenom o metalu, jenom o punku nebo o Depeche Mode, ale dnes se všechno natolik prolíná, že servis musí být komplexnější.

Hodně prostoru v Reportu posledních měsíců dostávají drogy. Ačkoliv souhlasím s tím, že drogy k hudbě prostě patří, někdy mám pocit, že z vaší strany je to pouze snaha přilákat čtenáře. Viz. květnový (5/02) článek o extázi.

Nevím přesně, na co narážíš, ale já si za tím stoprocentně stojím. Drogy k mladému životnímu stylu patří, ať se nám to líbí, nebo ne. Ty články jsou podle mě psány naprosto objektivně, profesionálně a mají plnit osvětovou funkci. A že mají přilákat čtenáře, je přece naprosto jasné. S drogami se setkáváme v zahraničních hudebních časopisech i v českých médiích, a tak nevidím důvod, proč by měl zrovna Report před tímto problémem zavírat oči.

V aktuálním čísle (2/02) lze nalézt článek "Sex na drogách". I o tom si myslíš, že patří do časopisu, jako je Report? Jeho výpovědní hodnota je takřka nulová, spíš je to taková (možná atraktivní) vata.

Zásadně nesouhlasím s tím, že je to vata! Naopak se domnívám, že je to dost aktuální téma - jde o výpovědi mladých lidí z hudební scény. Tyto články do Reportu jednoznačně patří a stejně jako jakékoliv jiné musí být zpracovány maximálně erudovaně. Právě na základě kvality těchto článků a úrovně celého Reportu jsme byli osloveni např. Sdružením Podané ruce, které se drogové problematice věnuje, abychom v psaní o drogách pokračovali.

Když porovnáš dnešní koncepci časopisu s jeho podobou před třeba čtyřmi lety, zamrzí tě, že jsi kvůli poptávce ze strany čtenářů musel něco změnit?

Když si v duchu projdu poslední číslo, nenacházím v něm nic, co by mi vyloženě vadilo. Daleko víc výhrad k podobě časopisu jsem měl v minulosti, a proto jsme ty změny provedli. Ale pořád je co zlepšovat, to určitě ano.

Já nechci, abys zkoumal jednotlivá čísla, jde mi o celkovou koncepci. Např. rubrika Sound & Round mně osobně přijde jako nepříliš zdatně a profesionálně formovaná. Většinou připomíná inzertní stránku velkých výrobců elektroniky.

Nemyslím si. My se zatím necítíme natolik fundování, abychom tam zařazovali podrobné testy. Pouze čtenáře informujeme o novinkách a zajímavostech z oblasti spotřební elektroniky. Já nechci říkat, že ta rubrika je dokonalá, ale v rámci stávajících možností jsem s ní spokojen.

A můžeš říct, že jsi spokojen s časopisem celkově?

Více spokojen než nespokojen. Asi tak. Jenže když vidím velké časopisy z Británie, Ameriky nebo Německa, uvědomuji si, jaké mezery ještě máme. Ne snad, že by chyběly nápady, ale organizačně a finančně jsme značně limitovaní. Také ještě nemáme pro realizaci všech nápadů dostatečně velký a zkušený tým, takže hledáme nové lidi.

Vy prostřednictvím časopisu hodně podporujete koncertní dění, ale postrádám více prostoru věnovaného mladým kapelám přímo v časopise.

Já to tam postrádám také, ale obloukem se vracíme k tomu limitu, že není jednoduché jen tak přidat třeba osm nebo šestnáct stran a věnovat je začínajícím kapelám a přitom zachovat současnou cenu. Víme celkem přesně, jak by ta rubrika vypadala a čím bychom ji naplnili, ale praxe je krutější. Děje se toho tolik, že mi potom logicky upřednostníme článek o Massive Attack, protože zajímá víc lidí než začínající skupina XY z Chomutova. Na druhou stranu si nemyslím, že bychom tuhle propagační funkci neplnili. Pravidelně třeba děláme CD přílohy Soundczech a ty mají mj. upozorňovat na méně známé domácí interprety, kteří jsou sice zajímaví, ale rádia a televize je ignorují. A funguje to, protože když někomu takovému umístíme písničku na kompilaci a tím pádem o něm i napíšeme, rázem tak může oslovit desítky tisíc hudebních fanoušků po celé republice. Je to nejrychlejší a nejefektivnější způsob, jak dostat jeho muziku do širšího povědomí. Novým kapelám můžeme navíc nabídnout prostor na iReport.cz, kam mohou umístit svou biografii, nahrávky a odkaz na jejich stránky. A koneckonců i na Žebříku se snažíme o podporu amatérské scény, protože tam zahajujeme vyhledávací soutěž Jim Beam Music.

Pokud jsi narážel na skutečnost, že se Report hemží velkými jmény, tak v tomto trendu určitě budeme pokračovat. Vždyť na tom je prodej našeho časopisu založen.

Vraťme se k webovým stránkám www.ireport.cz . Ty prošly v poslední době dost velkou změnou, jsou pravidelně aktualizovány. Nemáš ambice z nich vybudovat samostatný internetový časopis?

Pro mě je to v první řadě podpůrné doplňkové médium pro časopis. Na druhou stranu nechci, aby to byla jen obyčejná reklamní stránka. Výhodou je, že co nedostaneme do časopisu, můžeme poté publikovat na internetu. A protože máme opravdu bohaté zdroje hudebních informací, byl by hřích je nezařadit aspoň na internet.

Corpus Delicti: Žebřík 2002

Ze Žebříku se v průběhu let stala docela "monstr akce". Byl to původní záměr?

Určitě ne. Dlouhá léta to byla vyloženě klubová záležitost. Máme radost, když za námi do Plzně přijedou nejrůznější osobnosti od muziky a filmu a dobře se tu baví. Rozhodně ale nechceme, aby se z něj stal nějaký urputně pompézní "galavečer". Pro nás je to v první řadě mejdan, důvod k zábavě a k setkání zajímavých lidí. Hudba není závod, takže výsledky naší čtenářské ankety, které se tam vyhlašují, nikdo nějak dramaticky neprožívá. Předáme ceny, mezitím se podíváme na koncerty, popijeme s přáteli, poznáme nové lidi...

Nezkoušeli jste získat na Žebřík atraktivního zahraničního interpreta?

Z ciziny tam budou, ale ne tak, jak to myslíš ty. Žebřík je především oslava české muziky, navíc když tam pozveš někoho ze zahraničí, tak se z toho zákonitě stane koncert té hvězdy a potom teprve budou čeští hudebníci a nějaký Žebřík. To my nechceme.

Co se oproti loňským ročníkům nejvíc změnilo?

Místo Domu kultury, který byl v posledních letech vyprodaný a v mnoha ohledech nevyhovující, poprvé pořádáme Žebřík v hale Lokomotivy, kde nejsme ničím a nikým omezeni. S tím souvisí i to, že můžeme dát větší a důstojnější prostor druhé scéně. Ta v minulosti bývala o DJingu, ale letos jsme si řekli, že ji pojmeme zase trochu jinak, takže na ní budou hrát spíše taneční projekty a kapely než jen samotní DJové. Elektronika se budet mísit s živou hudbou, budou se tam prolínat world music, latina, breakbeat, house, hip hop atd. Druhou scénou Žebříku bude party Global Connection.

Ozývají se vám lidé, kteří by na základě úspěchu Žebříku chtěli pomoct s organizací jiné akce?

Spíš se ozývají skupiny, které by si tam chtěly zahrát. Těžko ale všem vyhovět, protože Žebřík není festival, který byl probíhal tři dny na pěti scénách. Nejsme klasičtí promotéři, takže vedle Žebříku uspořádáme ročně maximálně jednu, dvě akce. Spíš se podílíme na propagaci, popř. dramatugii akcí, které organizuje někdo jiný.

Jak probíhá výběr vystupujících skupin?

Musí být zajímavé, divácky atraktivní a jejich muzika samozřejmě musí korespondovat se zaměřením časopisu. Bývají to třeba i potenciální vítězové, ačkoliv teď pochopitelně ještě netušíme, jak dopadnou výsledky, protože uzávěrka hlasování je až 28. února.

O spravedlnosti v hudbě, ve sportu a v businessu

Ty jsi se v mládí hodně věnoval sportu, jednu dobu jsi působil jako sportovní novinář. Myslíš, že lze nalézt styčné body mezi sportem a hudbou?

I když se to úplně porovnávat nedá, pro mě je dneska leckdy větší zážitek vyprodaný fotbalový nebo hokejový zápas než koncert. Je to ale dáno tím, že za muzikou chodím každý týden, takže po těch letech člověku spousta koncertů trochu zevšední. Hudba a sport jsou podobné ve vylučování adrenalinu, v napětí, které při tom prožíváš. Sport, když se mu věnuješ, v tobě vypěstuje ctižádost, vůli, disciplínu, vytrvalost, což jsou vlastnosti důležité i při podnikání. Myslím, že fotbal, i když jsem nedosáhl dál než do dorostenecké ligy, mě docela dobře vybavil pro mojí dnešní profesi. Tak například umím kopat oběma nohama (smích).

Mnoho lidí říká, že na sportu obdivuje spravedlnost, kdy většinou vyhraje ten lepší a připravenější. Věříš ve spravedlnost v showbusinessu?

Showbusiness není spravedlivý a je měřitelný jen z pohledu počtu prodaných desek nebo návštěvnosti kin.

Jednou jsi ale řekl, že věříš v kvalitu. Že když je něco kvalitní, tak se to nakonec prosadí. To by vypovídalo cosi o spravedlnosti.

Chci tomu věřit, ale jedním dechem nutno dodat, že muzika je čím dál víc nasáklá businessem, kde ne všechno je spravedlivé a rozhoduje tam řada jiných faktorů než jen kvalita.

Vítězství kvality by se dalo vztáhnout i na Report a jeho konkurenci. Sice zanikl Big Beng!, ale jsou tu nové časopisy Music, Rockshock, Toprock. Neobáváš se o postavení Reportu?

Kdybych se obával nebo měl pocit, že to nemá smysl dělat, mohl bych to zabalit. Časopis děláme od roku 1991 a za tu dobu jsme nasbírali dost zkušeností. Nebylo by nejzdravější, kdyby na hudebním trhu fungoval jen jeden nebo dva časopisy, na druhou stranu si myslím, že to nebudou mít jednoduché a že ne všechny nové tituly přežijí.

Kvalita tedy vítězí i na poli hudebních časopisů?

Kvalita je předpokladem úspěchu, ale pak je tu ještě spoustu dalších aspektů. Časopis musí získat čtenářskou důvěru, což bývá cesta na dlouhou trať. Jméno se sice dá budovat i skrze pořádnou reklamní masáž, ale opravdový kredit si jen tak koupit nelze. Ostatně žádný z nových českých hudebních časopisů nemá na to, aby dal o své existenci vědět nějakou masivní kampaní, takže se kolegové budou muset vybavit pořádnou dávkou vytrvalosti, pokud chtějí uspět.

Nebo jsou čeští čtenáři příliš konzervativní?

Říká se to, ale dneska už to není tak docela pravda. Mladá generace už přemýšlí trochu jinak a naznačuje, že je ochotna vyzkoušet řadu nových nezavedených věcí, pakliže je něčím zaujmou. Musí třeba vědět, že za své peníze dostanou od hudebního časopisu víc než pouhé zpravodajství, protože to najdou i na internetu.

Co konkrétně přináší Report navíc třeba oproti MusicServeru?

Více publicistiky, seriály a články, které jdou více do hloubky. Pro odlehčení a zpestření máme např. komiks, plakáty, cédéčka a další přílohy. Osobně mám za to, že jsme vyprofilovanější. Myslím si, že MusicServer nemá zapotřebí, aby psal o Kotvaldovi, Holkách a Backstreet Boys, od toho jsou tu teenage časopisy.

Možná je správné, když se objektivně píše právě o těch trendových deskách, protože časopisy jako Bravo to zrovna nedělají.

Osobně nevidím jediný důvod, proč byste měli o těchto věcech psát, když se jim dostává velké publicity z mnoha jiných stran. Pokud chceš objektivně recenzovat něco, kde jde jen o business, musíš to zákonitě strhat, protože to nesplňuje žádná umělecká kritéria. Vnímavějším posluchačům tedy nic nového neřekneš, někteří si dokonce mohou říct, proč tu něco takového zabírá místo. A fanoušky toho interpreta naštveš. Neznám složení vašich čtenářů, ale myslím, že je spoustu zajímavějších věcí, které by je mohly oslovit. To je asi tak jediné, co mi na MusicServeru nesedí.

Děkuji za rozhovor.