Mark Morton je skálopevnou součástí jedné z nejnápaditějších metalových skupin současnosti Lamb Of God. V kapele je již od počátku, kdy se jmenovala Burn The Priest. Nyní se vůbec poprvé v kariéře rozhodl udělat si odbočku a natočit sólové album. Jeho snem bylo mimo jiné zaplnit ho hvězdnými hosty. Po přečtení seznamu jmen je jasné, že se mu to nepochybně splnilo.

Asi největším a nejsmutnějším tahákem celé kolekce je úvodní skladba "Cross Off" se zesnulým zpěvákem Linkin Park Chesterem Benningtonem. Ten píseň nazpíval přibližně půl roku před svou sebevraždou v roce 2017, a jde tak zatím o poslední studiový záznam tohoto výjimečného hlasu. Samotný song patří k tomu nejsilnějšímu, co na nahrávce najdeme. Na vyšší úroveň ho zvedá právě charakteristický Chesterův vokál a jen dokazuje, o jaký klenot rocková hudba přišla.

Skladatelsky je album spíš průměrné. Vyloženě originálních a výrazných nápadů příliš mnoho nenabízí a bez plejády hvězd by nabídlo sotva průměrný materiál. Navíc pestrost hostů má sice pozitivní charakter, zároveň ale také způsobuje roztříštěnost celku. Zvlášť když mezi rockovými a metalovými kusy nalezneme soulovou píseň "Reveal" s newyorskou zpěvačkou Naeemah Z. Maddox, která sama o sobě není vyloženě špatná, do koncepce ovšem vůbec nezapadá.

Naopak povedeným crossoverem je účast Marka Lanegana v "Axis". Syrové kytary a hluboký, charismatický Laneganův hlas je působivou kombinací, která zafungovala. Naopak velká škoda je, že se nepodařilo využít potenciál Jacobyho Shaddixe z Papa Roach. "Sworn Apart" je veskrze průměrnou záležitostí a přes výrazný vokál lídra americké skupiny nenabízí nic než rutinní rockový kus.

Za zmínku snad stojí ještě pecka "Back From The Dead", která zaujme vokálem Joshe Todda z hardrockové formace Buckcherry. Jeho projev tu připomíná rozvášněného buldoka chránícího obydlí svého pána. Štěkající, kousavý zpěv v kombinaci s melodickým refrénem ukazuje, že tenhle starý bard svůj hlasový instrument pořád ovládat umí.

"Anesthetic" je největším darem pro autora samotného. Fanoušci asi nejvíce ocení zmíněný klenot v podobě účasti Benningtona, zbytek je spíše více či méně povedenou mozaikou. Škoda, že Morton všem výtečným hostům nepřichystal výraznější materiál. Takto hvězdně nabitá deska se totiž jen tak nevidí a neslyší.