Změnu kurzu v podobě minulé, téměř čtyři roky staré nahrávky "That's The Spirit" nesli původní fanoušci pochopitelně těžce. Není divu. Bring Me The Horizon patřili k nejdravějším a nejsyrovějším corovým kapelám své generace, a i když jisté náznaky přišly již s předchozí deskou "Sempiternal", tak právě na "That's The Spirit" došlo k totální žánrové obměně. Jenže sheffieldská parta prostě umí a i přes to šlo o autorsky výrazné dílo. Novinka "Amo" v tomto duchu pokračuje, dokonce tuto progresivní vlnu dotahuje ještě dál. A metalisté co ještě nezlomili hůl minule, ji tentokrát vzteky rozmlátí.

Jenže nebude jim to nic platné. Bring Me The Horizon i tentokrát dokázali nahrát silné album. I přes silnou vrstvu syntezátorů, autotune i emotivních vokálů se skrývá vyzrálá nahrávka chlapíků, kteří to se změnou stylu myslí vážně a žádnou tendenční vypočítavost. Metalové běsnění odešlo společně s mládím a tahle parta třicátníků to na světě už prostě vidí jinak.

Ovšem ani na kytary tak zcela nezapomněli a třeba pecka "Mantra" dokazuje, že jejich koncerty ještě pořád mohou být odvaz. Skladba svou sebevědomou kombinací elektroniky a rockového groovu zaujala porotce natolik, že si dokonce vysloužila nominaci na cenu Grammy.

Zajímavý je i výběr hostů. Třeba kanadská umělkyně Grimes vypomohla v jedné z nejexperimentálnějších, ale také nejzdařilejších písní "Nihilist Blues". Právě zde zašli Bring Me The Horizon asi nejdál od svých kořenů. Dani Filth z Cradle Of Filth je další z nečekaných hostů. Singlová "Wonderful Life" ovšem rovněž patří k vrcholům počinu a baví především svou arénovou epičností.

Třetím do hostující party je rapper Rahzel. Ten se zaskvěl v posmutnělé výpovědi "Heavy Metal". Zde zpěvák na přímo vyrovnává účty se svými fanoušky, kteří kapelu po změně zvuku odsoudili. Tak trochu se omlouvají, že už nehrají ten heavy metal, ale především vysvětlují své pohnutky. Nutno říct, že spojení s rapperem právě v této skladbě trochu zavání provokací a konzervativnějším fanouškům tím rozhodně vstříc příliš nešli.

Textově je nahrávka vůbec zajímavá a velmi osobní. Vznikla na základě smutných událostí, kde prim hraje úmrtí a rozchody v okolí členů skupiny. Smutkem je tak prodchnuta celá nahrávka, jen se skrývá za výraznými elektronickými aranžemi. Novinka byla pro kapelu natolik osobní, že si do ní nenechali vůbec mluvit, a to z žádné strany. Proto si desku dokonce sami produkovali. Jen s masteringem si nechali pomoct od zkušeného Teda Jensena, který už má na kontě cenu Grammy a mnoho jejích nominací. Je také podepsán pod šestnácti oceněnými nahrávkami a to právě touto prestižní cenou.

"Amo" je dobrá nahrávka. Silná, vyzrálá a autorsky sebevědomá. Žádný pokus - omyl, ale s jasnou vizí, kam se chtějí Bring Me The Horizon ubírat. Po tomto počinu je téměř jisté, že některé dveře již zůstanou uzavřeny. Těžko se jim to vyčítá, když jsou schopni i v žánrově zcela odlišných vodách držet vysoký autorský standard. A ten "Amo" skutečně má. Jen jej ocení zcela jiná skladba posluchačů.