Reklama

Jethro Tull nadchli vyprodané Kongresové centrum

25.03.2019 13:50 - Tomáš Rozkovec

Loňský koncert, který se odehrál na zámku Sychrov, nesl titul "Ian Anderson presents Jethro Tull", ten letošní už byl avizován opět pod hlavičkou Jethro Tull. I tentokrát se slavilo padesáté výročí vzniku kapely, mezi oběma koncerty bychom vlastně našli jen malé rozdíly. Ale všechno hezky popořadě.

Live: Jethro Tull

místo: Kongresové Centrum, Praha
datum: 24. března 2019
setlist: My Sunday Feeling, Love Story, A Song for Jeffrey, Some Day the Sun Won't Shine for You, Dharma for One, A New Day Yesterday, Bourrée in E minor, My God, Thick as a Brick --- A Passion Play, Too Old to Rock 'n' Roll, Too Young to Die, Songs From the Wood, Ring Out, Solstice Bells, Heavy Horses, Pastime With Good Company, Farm on the Freeway, Aqualung, přídavek: Locomotive Breath
Fotogalerie

Jethro Tull, Kongresový palác, Praha, 24.3.2019
© Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz
Vyprodaný bývalý Palác kultury přivítal nespornou hudební legendu s ovacemi. Jethro Tull předkapelu nepotřebují. Vystačí si sami. Obrovské pódium bylo netradičně skromně postavené tak, že po stranách stály klávesy a naproti nim sada bicích. Uprostřed bylo postaveno plátno. Na to se ještě před samým začátkem koncertu promítal jakýsi starý televizor (nebo to bylo rádio?), ze kterého se linuly písně hlavní hvězdy večera. Tato scenérie tvořila kulisu k příchodu návštěvníků a jejich usazování se do pohodlných sedadel. Můžeme si o akademickém vzhledu Kongresového centra myslet cokoli, umístění této akce do těchto prostor ale mělo své opodstatnění. Přece jen, těm pravověrným fanouškům, kteří skupinu sledují od jejích začátků, už dávno není dvacet. Odměnou za tento trochu studený sál byl krystalicky čistý zvuk.

Jethro Tull, Kongresový palác, Praha, 24.3.2019
© Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz
Že se bude především vzpomínat, bylo zřejmé. Padesát let je padesát let. Vše tomu bylo přizpůsobeno. Kapela hned ze začátku nasadila těžký kalibr. Program, který byl rozdělený do dvou částí a předělený patnáctiminutovou přestávkou, spustil muzikanti věcmi pro opravdové znalce a fajnšmekry. Anderson & spol. totiž dali vzpomenout na prvotinu "This Was". Tedy na období, kdy JT ještě voněli po blues. Mick Abrahams, první kytarista skupiny, promluvil z plátna nad pódiem právě i o této desce.

Zazněla z ní, trochu překvapivě, rovnou pětice skladeb. To mohlo některé návštěvníky trochu zaskočit, neboť start byl tím pádem trochu pomalejší. Než se stačil koncert přednesem části "Thick as a Brick" rozjet, byl nemilosrdně utnutý přestávkou. Ale do té doby zazněly ještě skladby ze skvělého počinu "Stand Up". Zejména jazzově barokní "Bourrée in E minor", kterou z plátna uvedl Tomy Iommi, byla jedním z vrcholů první části. Posluchači se zde poprvé dočkali i onoho pověstného frontmanova vzdychání, kloktání a chrochtání do zvuků příčné flétny a ocenili to frenetickým aplausem. Zde se zaskvěl i hráč na basu David Goodier.

Ian Anderson, hlavní persona večera, v pauzách mezi písněmi komentoval vznik jednotlivých skladeb a též připomínal bývalé členy skupiny. Ti se čas od času zjevili na zadní projekci, aby přednesli zdravici. K poutavému okamžiku došlo, když se k bubenickému sólu živě prezentovanému Scottem Hammondem přidal z plátna Clive Bunker, první bubeník kapely.

Druhá část vystoupení již byla plná nesmrtelných hitů. Co skladba, to klenot. Těžko vyzdvihovat jednotlivosti. Při pohledu do setlistu je zřejmé, že v tomto případě se jednalo o sázku na jistotu, ale též o připomenutí zlatého období formace. Na plátně se se zjevovaly filmové dotáčky, mnohdy jak vypůjčené od Pink Floyd, ale i dobové útržky z koncertů, ze kterých bylo jasně zřejmé, že Jethro Tull byli velmi divokou kapelou. Což velmi hezky kontrastovalo s uskupením, které ten večer stálo na pódiu. Zapomeňte na dechberoucí světelnou show. Zde hrála prim především hudba s vitálním principálem Andersonem v čele.

Výkon jednotlivých hráčů byl famózní. Klávesy Johna O'Hary nádherně malovaly a jeho hammondy zněly naprosto dobově. Zvuk byl autentický a hlavně krásně čistý. Vynikly jak akustické a tiché pasáže, tak i hřmění (například ve "Farm on the Freeway"). Jistě, někdo může namítnout, že kytarista Florian Opahle hraje ostřeji než Martin Barre, a tudíž některé skladby znějí tvrději, než jak jsou posluchači zvyklí, ale nemyslím si, že by to přerostlo únosnou míru. Finále obstaral, jak jinak a řádně nahlas, legendární "Aqualung" (uvedl jej Slash) a jako přídavek "Locomotive Breath". Nakonec poděkování a titulky.

Jethro Tull, Kongresový palác, Praha, 24.3.2019
© Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz
Pro škarohlídy: ne, zázrak se nestal. Ian Anderson už nikdy nebude zpívat tak, jak ho známe. Jeho přednes byl ve výškách nepřesný. Mnohdy se ztrácela vlastní melodie. Nicméně kouzlo a charisma jeho vokálu zůstávají. Vědom si svého handicapu, nechal do největších hitů pěvecké linky náročných pasáží nahradit filmovými dotáčkami se zpěvem od jiných pěvců. Zejména do "Heavy Horses" byl skvěle zakomponován ženský hlas, a již tak skvělou skladbu tím ještě ozvláštnil. Samotný protagonista se tak více věnoval své famózní hře na flétnu ("Ring Out, Solstice Bells") a ještě stačil bavit diváky svou stylizací do jakéhosi satyra. Hýřil energií, vtipem a bylo vidět, že si celý koncert náležitě užívá.

Legendy nám pomalu odcházejí, a proto je sympatické, že Jethro Tull ještě chtějí své příznivce bavit. A to se v Kongresovém centru stalo. Kdo koncert viděl, jistě odcházel spokojený.



Reklama

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

  • Tull ho dál! (Jetřich Tyl, 25.03.2019 14:22) Reagovat

    Dobrý den, ano, My Sunday Feeling, A Song for Jeffrey, Some Day the Sun Won't Shine for You a Dharma for One jsou z prvního alba This Was, ale na koncertě pěkně zrockovaná Love Story se objevila až na výběru Living In The Past v roce 1972... Velké zastoupení prvního alba na koncertě přičítám tomu, že letos vyšla jeho remixovaná verze a je právě v prodeji - jde tedy o Andersonův komerční tah na podporu tohoto titulu (stejně tak byl obal alba jako jediný zobrazen vedle Vámi zmíněné "televize"). Pro zájemce o více podrobností bych rád informoval, že právě vyšla podrobná knížka o kapele v češtině: Jethro Tull - Půlstoletí s kouzelnou flétnou www.volvox.cz/knihy/mimo/repik_jethro_tull_50.php

  • Starecke jedy (Gaba, 27.03.2019 22:52) Reagovat

    Tento výborný koncert sme videli začiatkom roka v Bratislave. Skvelý setlist, skvelý zvuk a skvelí muzikanti, len ma zamrzelo, že z videa Ianovi gratuloval aj Tony Iommi, ktorý s JT odohral v minulom tisícročí pár minút v televíznom cirkuse Rolling Stones, ale miesto na plátne nedostal Martin Barre, ktorý hral s kapelou tri dekády, dal jej jedinečný zvuk a legendárne riffy. Ale nič sa nedá robiť, keď sa starí páni rozhnevajú, tak si skrátka nevedia prísť na meno.

    • Re: Starecke jedy (Jetřich Tyl, 28.03.2019 11:03) Reagovat

      Ahoj, Anderson Barreho nevybíravě vyhodil z kapely po 42 letech poctivé služby. Nic s ním nekonzultoval, nic mu přímo neřekl. Barreho to nejprve sebralo, ale pak se vzchopil a založil si vlastní kapelu. Dnes je rád, že si může dělat, co chce, ale o Andersonovi už nechce ani slyšet. Není to jen on, kdo v promítaném dokumentu chybí. Není tam ani Barrimore Barlow, dlouholetý bubeník, ani Clive Bunker, ani Dee Palmerová (dříve David Palmer). Pro zájemce více informací na webu fanclubu www.jethrotull.cz, kde v pondělí 1.4. 2019 budou nejnovější zprávy z tábora Tull a kapaly Barreho.

      • Re: Starecke jedy (Gaba, 28.03.2019 23:22) Reagovat

        Ahoj, vďaka za link. Históriu Martinovho nepekného vyhazovu poznám z mnohých rozhovorov a článkov a bola som pritom, keď na koncerte svojej kapely pri zmienke o bývalom kolegovi vyceril do obecenstva zuby. A verím, že o pár dní budeme počúvať očakávaný živák!

  • Jethro Tull (Dan Šída, 08.04.2019 15:37) Reagovat

    Jethro Tull jsou už od 70. let minulého století mou nejoblíbenější zahraniční skupinou. Po roce 1989 jsem byl na jejich 4 koncertech.
    Co mi na nich v posledních letech ale nejvíce vadí, je úplně zesláblý hlas Iana Andersona. Líbilo se mi, když v projektu, kdy hráli už v novém složení starou i novou část Thick as a brick, zpíval s nimi zpěvák Ryan O´Donnell, který i náročnější pasáže zvládal bravurně. Myslel jsem si, že ve spolupráci s ním budou Jethro Tull pokračovat a mrzí mne, že tomu tak není. Pokud to není možné, proč neangažují jiného zpěváka? Jaká by to byla pohoda, kdyby se Ian Anderson mohl soustředit na flétnu i jiné nástroje a zpíval by vokály, na což by mu ten jeho současný hlas stačil a novému kolegovi by svěřil zpěv a nemusel se trápit. Vždyť on se úplně škrtí!!!!! Jaký máte na to názor?

Reklama

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY